Podnikatelé se nedokáží vládě postavit,

23. června 2003, 00:00 - Dušan Šrámek
23. června 2003, 00:00

Dohoda mezi odbory a představiteli zaměstnavatelských svazů vrazila nůž do zad menším podnikatelům. Za své tak vzala dlouhodobá idea, aby podnikatelé vystupovali vůči vládě jako jeden muž.

říká předseda Sdružení středního podnikatelského stavu ČR Zdeněk Somr

Dohoda mezi odbory a představiteli zaměstnavatelských svazů vrazila nůž do zad menším podnikatelům. Za své tak vzala dlouhodobá idea, aby podnikatelé vystupovali vůči vládě jako jeden muž.

* Jak se díváte na vládní návrh reformy veřejných financí?

Z hlediska středního podnikatelského stavu, který zastupuji, žádná reforma neexistuje. To, že je potřeba kvůli stavu veřejných financí přijmout řadu kroků, které jsou bolestné, je nutné zlo. To, že musíme podobné kroky učinit okamžitě, je také jasné. Jinak bychom později než ostatní okolní státy vstoupili do Evropské měnové unie, což by ve svém důsledku znamenalo měnovou krizi, propad hospodářského růstu a zhoršení podmínek pro podnikání. Stejně tak je nutné, aby klesaly daně. Pokud nebudeme daňově konkurenceschopní, tak bude řada podnikatelů zvažovat, zda neodejdou jinam. Nejde ale pouze o daně. Pokud se ukáže, že i odvody na sociální a zdravotní pojištění jsou jinde nižší, budou utíkat z republiky celé výroby. A z tohoto pohledu neudělala vláda v rámci reformy pro střední podnikatelský stav prakticky nic.

* Považujete současné odborářské protesty za oprávněné?

Odborářský odpor proti reformě mně přijde velmi nezodpovědný. Pokud by se odborářské požadavky měly stát realitou a vláda jim ustoupila, tak jedním z důsledků bude, že padne řada pracovních míst. A to by si snad sami odboráři nepřáli. Proto beru jejich současné aktivity jako určité cvičení, jako aktivitu, kterou mají v popisu práce. Jenom doufám, že vláda na poslední chvíli necukne, a již tak měkkou verzi reformy ještě nezměkčí.

* Jaká by podle vás měla mít reforma parametry, aby pomohla i malým a středně velkým firmám?

Problém bych neviděl ani tak u nejmenších firem, ale právě u těch středních. Ty totiž budou v nejkratší době vystaveny problémům konkurence v rámci EU. To sice už jsou i dnes, ale jsou v naprosto odlišné pozici vůči svým konkurentům na západ od našich hranic. Střední podniky u nás jsou totiž velmi podkapitalizované. Zatímco v západní Evropě se vytvářel podnikový kapitál po generace, u nás pouze třináct let. Složený daňový základ, tedy nejenom daně, ale i odvody, by měly být ne největší, ale co nejmenší v relaci k okolnímu světu. Reforma, která by měla být zohledněním ve směru k střednímu podnikatelskému stavu, by měla vycházet ze zatížení na úrovni nejnižšího zdanění v rámci zemí EU. To by byl jasný propodnikatelský signál. Měla by existovat jasná priorita investic do inovací. V této zemi nemůže dlouho vydržet ekonomika založená na existenci levné námezdní síly. Chceme-li, aby zde zůstaly dlouhodobé podnikatelské aktivity a s nimi spojená pracovní místa, musíme stavět ekonomiku na inovacích, na výrobách s vysokou přidanou hodnotou. Stát by měl rovněž preferovat podnikatele, kteří se budou zabývat výchovou zaměstnaců, tak aby uspěli i v náročné mezinárodní konkurenci. To by byly alespoň některé body reformy, která by zohledňovala i potřeby podnikatelů.

* Zaměstnavatelské svazy jakožto mluvčí největších podniků vystoupily minulý týden se společnými požadavky spolu s odboráři proti malému podnikání. Není to podraz?

Jestliže kritizuji reformu za to, že je příliš měkká a ne prorůstová, neznamená to, že si neuvědomuji potřebu reforem. Tak se k ní měla postavit i celá podnikatelská veřejnost se svými stavovskými organizacemi. Místo toho se stala ale děsivá věc. Na jedné straně vlády stojí halasně pokřikující odbory, na straně druhé, kde mají stát podnikatelé, však nestojí nikdo. To je špatně. Stejně tak jako hájí zájmy zaměstnanců odbory, mají hájit zájmy podnikatelů jejich organizace. Nakonec to může dopadnout tak, že tu budou pouze nadnárodní kolosy, které budou někoho zaměstnávat, a pár živnostníků, kteří budou přežívat jenom díky nepřenositelnosti některých služeb. Nakonec jsme se dostali do situace, že za nás pozici vybalancovává premiér. Proto odmítám jakoukoli dohodu podnikatelů s odbory, a jestliže ji některé podnikatelské svazy uzavřely, já to nechápu. Nerozumím tomu, že se v této situaci někdo takhle chová.

* Není důvodem souznění zaměstnavatelských svazů s odbory to, že mají i jiné zájmy než dosahování zisku, například sociální smír či dobré vztahy s vládou?

Samozřejmě. Zisk není u nadnárodních firem přece otázkou chování se v té které jednotlivé zemi. Tyto firmy si daňovou a nákladovou optimalizací po celé Evropě, ne-li po celém světě, dokáží uplatnit zisky tam, kde je to pro ně nejvýhodnější. Takže základní zodpovědností manažerů v jednotlivých zemích je udržení sociálního smíru. Zisk je věcí, která se v řadě případů rodí někde v centrále, ale ne v této zemi. Není proto pochyb o tom, že základní rolí mamažerů v jednotlivých státech je udržení sociálního smíru. Když se jim to nepovede, tak si mohou být jisti tím, že si ve svých funkcích dlouho nepobudou. I proto jsou možná vrcholní manažeři ochotni jít na kompromisy, na které nemůže přistoupit skutečný podnikatel, který si jede čistě na svůj zisk. Tedy takový, který nemá kdesi vlastníka, který jej hodnotí podle zachování sociálního smíru.

* Jak se díváte na některé společné požadavky odborů a zaměstnavatelských svazů, například na zavedení registračních pokladen?

Registrační pokladny jsou plácnutím do vody. Jestliže dnes někdo zavede registrační pokladny na tržištích, tak udělá problémy pouze drobným zelinářům, prodejcům přebytků, kteří toho moc asi nenašvindlují, a proti nimž ani toto opatření nebylo zamýšleno. Protože trhovci s padělaným nebo pašovaným zbožím se už dávno přestěhovali do kamenných obchodů. A pokud se ještě nepřestěhovali do současné doby, tak to učiní co nevidět. Proto budou registrační pokladny pouze byrokratický bič na mikropodnikatele.

* A co požadavek minimální daně?

Zavedení minimální daně je už ale otázka diskutabilní. Osobně si jenom těžko dokážu představit, že podnikatel, který je alespoň průměrně úspěšný, může být deset let za sebou ve ztrátě. To by buď musel obrovsky investovat, což by bylo vidět, anebo prostě něco není v pořádku. Problém je v tom, že říkáme podnikatel každému, kdo vlastní živnostenský list, aniž by vůbec podnikal. A pokud někdo na živnostenský list švindluje a zahrnuje do nákladů to, co spotřebovává pro svou osobní spotřebu, pak jsem pro to, ať jej raději nemá. Stejně jako v případě, že na něj pracuje namísto práce ve mzdě. Pseudopodnikatelů je u nás zhruba milion, ale pouze pět set, šest set tisíc těch, kteří skutečně podnikají. Řešením by mohlo být zaktualizované zpoplatnění živnostenského listu, přičemž poplatek by se odečítal z daně. Na druhé straně ale minimální daň, tak jak byla prezentována vládou, je jenom snahou co nejjednodušeji zaplácnout díru ve státním rozpočtu, bez ohledu na to, zda je podnikatel skutečně ve ztrátě či nikoli.

* Jaký osud očekává střední podnikatelský stav po vstupu do EU?

To je nejzásadnější otázka, kterou dnes řešíme. Zeptáte-li se na princip, odpovím ano, bude schopen konkurovat. Zeptáte-li se na konkrétní případy, tak mnohé firmy schopny konkurence nebudou. A ne proto, že by neměly výrobek, který by nebyl konkurenceschopný, případně by nebyl schopen splnit náročné normy v oblasti unijních směrnic. Problém je spíše v tom, že nemáme evropskou firemní kulturu. Za maximálně třináct let existence firmy se stali z majitelů tahouni, kteří firmu táhli vždycky kupředu. Tito tahouni se ale odtrhli od zbytku vojska, nepřenášejí totiž svůj entuziazmus a nadšení na střední manažerský stav. A to se může projevit jako problém v okamžicích krize, kdy se firma musí semknout jako jeden muž.

* Jsou české firmy schopny konkurovat svým evropským protějškům i po stránce dostatečných investic, ať již ekologických, hygienických či dalších?

Bude záležet na jednotlivých oborech. Není pochyb o tom, že v oblasti potravinářství či chemie, tedy v oborech náročných na dovybavení z hlediska ochrany zdraví, bezpečnosti práce a dalších může mít řada firem problémy. Kdo tvrdí něco jiného, tak vědomě lže, anebo neví, o čem mluví. Na druhé straně, v oborech, kde nároky na převzetí evropských norem nejsou tak vysoké, je naděje na přežití větší. V každém případě je potřeba, aby se podnikatelé co nejzodpovědněji se všemi normami seznamovali a co nejrychleji se je snažili zavádět do podnikové praxe.

RNDr. Zdeněk Somr (1959) Podnikatel, majitel pekárny a hotelu v Jindřichově Hradci. Deset let byl prezidentem Hospodářské komory ČR, nyní působí jako viceprezident komory a předseda Sdružení středního podnikatelského stavu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče