Podnikatel roku Vlastislav Bříza: Jsem tvrdý jako Kellner

04. března 2015, 11:50 - Petr Svoboda
04. března 2015, 11:50

Majitel a šéf Koh-i-noor Holdingu Vlastislav Bříza se stal českým podnikatelem roku 2014. O vztahu k nejbohatšímu Čechovi Petru Kellneru a budování slavné značky Koh-i-noor hovořil s týdeníkem Euro. Rodinné impérium už dávno není jen o tužkách a Bříza v něm proinvestoval miliardu korun.

Jak jste se potkal s Petrem Kellnerem?

Potkal jsem ho, když jsem za ním přijel, aby koupil Koh-i-noor. To bylo v roce 1994.

Kellnerovi se firma od začátku líbila?

Líbila, protože má vytříbený smysl pro byznys. Nejdřív mi řekl, ať přijedu za čtrnáct dní a přivezu byznys plán. Trochu mě to rozčilovalo, protože on byl mladý kluk a já starý bard. Za čtrnáct dní jsem ukazoval před tabulí čísla a prezentaci sledoval i Ladislav Bartoníček. Ale nakonec vše klaplo a Koh-i-noor koupili. A když se Kellner rozhodl opustit výrobní celky, logicky prodal rovněž Gamu, jejíž součásti byl i Koh-i-noor. Jsem rád, že jsme se dohodli.

Vytvořili jste si s Kellnerem osobnější vztah?

Osobně jsem ho neznal, pouze pracovně. Byl velmi tvrdý, ale to já taky. Zejména, když jsme vyjednávali o ceně. Tehdy své vlastnosti projevil. Následně šel do oblasti, kterou si vybudoval a já si zase vybudoval svoje fabriky.

Za kolik jste ji tehdy koupil?

Dohodli jsme se, že částku nezveřejníme. Ale šlo řádově o stovky milionů korun. Směnku podepisovala moje žena. Ale klobouk dolů před ní, jako lékařka o byznysu moc nevěděla, málokdo by dnes podepsal smlouvu, ve které ručí vším. Kdybych neuspěl, zůstala by nám tisícovka a snubní prstýnky.

Připouštěl jste si, že byste nemusel uspět?

Když chcete uspět, tak si to připouštět nesmíte. Když chcete vyhrát maraton, taky musíte jít na start s tím, že vyhrajete.

Spal jste dobře?

Já jsem věděl, do čeho jdu a věřil jsem si. Na druhou stranu teď mi jedou auta se zbožím do Ruska, a když Putin zavře hranice, budu muset propouštět. Ale rozhodnutí ruského prezidenta nezměním. V začátcích, kdy jste v područí bank, co s vámi cvičí, by to příjemné nebylo.

Banky dělaly problémy s půjčkami?

Spíš půjčit nechtěly. V Rakousku se mnou úplně vymetli, ale nakonec jsem uspěl u Československé obchodní banky. Jejich tehdejší risk manažer Petr Knapp si to uměl spočítat a hlavně podniku věřil.

Základem Koh-i-nooru jsou gumárna, tuhárna a tiskárna, která mimochodem není vůbec slabá. Tiskneme třeba třicet procent všech pivních etiket.

Možná jste měl štěstí i na dobu. Kdybyste kupoval firmu o pár let později, stál byste zadlužený těsně před krizí.

Vždy riskujete. Musíte si dodávat sebevědomí. Lee Iacocca, který postavil na nohy Chrysler, už to moc neříká, ale před pětadvaceti lety Chrysler moc neprosperoval. Iaccoca byl velmi řízný manažer, o němž se vždy říkalo, že se velmi rád chvástá. Já se domnívám, že chvástání má něco do sebe, protože si tím pumpujete sebevědomí, které musíte mít.

Kolik vlastníte továren?

V holdingu bude řádově dvacet fabrik v České republice a po světě tři výrobní a šest obchodních firem. Nakupovali jsme vždy cíleně, abychom rozprostřeli investice do více sektorů a odvětví.

Jak dlouho se vyrábí slavné tužky?

Známku založil rakouský průmyslník Josef Hardtmuth v roce 1790 a později přemístil výrobu do Českých Budějovic.

Kvůli levné pracovní síle?

Přesně tak. Našel tady levné lidi, laciné pozemky, zdroje surovin a dobré dopravní spojení, což dnes mimochodem v případě Budějovic už neplatí. Spojení z Prahy je otřesné. Ale je zajímavé, že po více jak dvou stech letech jsme provedli totéž a přemístili část výroby do Číny. Důvody byly stejné, ale dnes už neplatí.

Výroba v Číně už se nevyplácí?

Myslím, že ji za pár let opustíme, protože Čína začne být z hlediska výroby našeho sortimentu brzy neperspektivní, protože například v Bulharsku je základní plat 5500 až 6000 korun, zatímco v Číně už jsme se dostali na 4500 až 5000 korun a je to podstatně dál. Při dovozu musíte sjet lodí až do Hamburku a pak k nám. Navíc se chci zaměřit na umělecký sortiment s vyšší přidanou hodnotou. Nechceme vyrábět jen masy laciných tužek.

Co všechno patří pod Koh-i-noor?

Už dávno samozřejmě nevyrábíme jen tužky. Základem Koh-i-nooru jsou gumárna, tuhárna a tiskárna, která mimochodem není vůbec slabá. Tiskneme třeba třicet procent všech pivních etiket.

Pro které pivovary?

Třeba pro Budvar nebo Lobkowicz, abych jmenoval jen největší. Ale abych se vrátil k holdingu. Vyrábíme i kancelářské potřeby v bulharském Hemusu a podíly držíme rovněž v italských společnostech, na Slovensku nebo v Rumunsku. Nemluvě o Česku. A vše prodáváme v sedmdesáti vlastních a dvaceti partnerských prodejnách. Druhou nohou holdingu je pak zdravotnická skupina Gama. Základní výroba sídlí v Jimramově, kde vyrábíme z šedesáti procent private label.


Když jsem kdysi přišel do Českých Budějovic, nemohl jsem sehnat práci. Náhodou jsem zabloudil do Koh-i-nooru a následně do něj i nastoupil. (foto: Martin Pinkas/Euro)


Vyrábíte nástroje pod cizí značkou?

Bohužel. Doba, kdy jsme dělali sto procent pro české zdravotnictví, skončila. Vyrábíme třeba pro Švýcary, kteří pak pod svou značkou stejný výrobek dovezou zpět za čtyřnásobek ceny. Ale takový je život. Nemáme známku a už jsme se s tím smířili.

Podcenili jste sílu značky?

Je to strašně složité. Já jsem si celý život neuvědomoval, co znamená známka. Za socialismu nás v tom nevychovali. Teď už vidím, jak je známka Koh-i-noor v Rusku silná, stály se na ni za komunistů fronty. Když se zeptáte kohokoliv nad čtyřicet, jestli zná nějakou českou známku, řekne Koh-i-noor. Když přijede ruský gubernátor za jihočeským hejtmanem Zimolou a dostane pero Hardtmuth Koh-i-noor, je z něj nadšený.

Kolik vyrobíte ročně tužek?

Ve všech našich továrnách přes čtvrt miliardy psacích potřeb.

Co děláte v energetice?

Koupili jsme od Francouzů Kralupol, tudíž jsme největší distributor propanbutanu v Čechách. Je to výborné na obrat, ale nic moc ziskového. Součástí skupiny je i specializovaná firma Logarex, která dodává elektroměry podle našeho know-how. Uspěli jsme s nimi u skupiny E.ON, uvidíme, jak dopadneme na ČEZu.

Do solárních elektráren jste nešli?

Ale ano. Podle mě každý, kdo měl v ekonomice přehled, nemohl udělat nic jiného. Vlastníme sluneční elektrárnu a panely fungují i na většině fabrik.

Jak se daří strojírenské divizi?

Zaměstnáváme v ní 650 lidí a podle mě je to jedna z největších nástrojáren pro automobilový průmysl v zemi. Letos zažíváme obrovský boom a jsme připraveni dále expandovat. Chtěli bychom kupovat firmy o 200 až 300 lidech. Vnímám ovšem nebezpečí, že německé automobilky půjdou na východ a poptají třeba Rumuny.

To by vám nemusela tolik vadit loňská intervence ČNB?

Ať si Singera (guvernér České národní banky Miroslav Singer, pozn. red.) odsuzuje, kdo chce. Otevřeně říkám, že jsme na zásazích ČNB díky forwardům (forwardové obchody slouží k zajištění kursu měny, pozn. red.) prodělali minimálně dvacet miliónů a letos je proděláme znovu. Na druhou stranu mám pocit, že díky zásahům zmizely choutky zahraničních automobilek jít na východ. Pozitiva se možná projeví až s odstupem času.

Před krizí jste provozovali i hotely, tenhle obor už vás neláká?

Nikdy neříkám ne, koneckonců pod holding spadá hotel Vltava na Lipně. Ale to je spíš moje libůstka a rozumná investice do nemovitostí. Teď například uvažujeme, že něco přikoupíme v Třeboni.

A jiná odvětví?

Rádi bychom šli do sociálních služeb. Je jasné, že v blízké době výrazně naroste počet seniorů a někdo se o ně bude muset starat. My jsme se s bídou postarali o naše rodiče a nedělám si iluze, že generace dnešních třicátníků na tom bude jinak.

Koh-i-noor je rodinná firma. Jak bylo těžké přesvědčit syny, aby pod vámi pracovali?

Pro mě bylo těžší přivést je k řízení firem, než vybudovat celý holding. Dneska má starší syn David na starosti GAMU, já s Vlastislavem zastřešuji holding Koh-i-noor a můj jak říkám poloviční syn respektive synovec Robert vede divizi machinery. U dětí platí „ohýbej mě mamko, dokud já jsem Janko, až nebudu Janko, neohneš mě mamko.“ Když se podíváte na rodinné firmy, nedají se udržet po pět a více generací. A samozřejmě vnímám, že jeden ze synů mohl být diplomat a druhého jsem musel přesvědčit, aby se vrátil z Austrálie, kde žil. Ale kdyby do toho nešli a já neměl nástupce, holding bych rozprodal.

Jaké plánujete akvizice?

Měli jsme nějaké nabídky na převzetí v Německu, ale nedovedu si představit, že bychom šéfovali dvěma tisícům Němců. Člověk musí respektovat mentalitu jednotlivých zemí, jinak nemá šanci. Sám vím, co všechno jsem musel dělat v Bulharsku, abych nedopadl jako ČEZ. Musíte mít na místě vlastního člověka, který zná prostředí, a přizpůsobit se mentalitě a kultuře.

Jak vás může zasáhnout rusko-ukrajinský konflikt?

Na Ukrajinu něco málo vyvážíme, ale průšvihem by bylo uzavření hranic s Ruskem. Pro nás by to znamenalo okamžité propuštění 120 až 150 lidí pouze v Českých Budějovicích. A z Ruska navíc dovážíme více než polovinu dřeva na výrobu tužek.

Vlastislav Bříza (69)
Vystudoval strojírenské inženýrství a postgraduálně řízení. Léta pracoval v řídících funkcích, od roku 1990 jako generální ředitel společnosti Gama. V roce 1994 přesvědčil finančníka Petra Kellnera, aby převzal Koh-i-noor, který se tehdy potácel na pokraji krachu. V současné době řídí a vlastní skupinu Koh-i-noor Holding, pod kterou spadá výroba zdravotnických potřeb, prodej plynu, strojírenství nebo tradiční výroba obyčejných i luxusních kancelářských potřeb. V rodinné firmě pracují i synové David s Vlastislavem a synovec Robert. Na začátku března získal ocenění Podnikatel roku 2014.

Plány na fabriku v Jižní Americe padly?

Snažili jsme se v Brazílii. Už bylo ovšem pozdě. Z projektu nakonec vycouvala brazilská strana a naše známka není na brazilském trhu tak silná. Zredukovali jsme plány pouze na vývoz a postupem času uvidíme. Na druhou stranu, dnes nás nebude mnoho, kdo má podnik v Číně, který je stoprocentně vlastněný českou firmou.

V čem je Čína specifická?

Neustálou komunikací s úřady – všude samý úředník a razítko, které musíte respektovat. A pak častými večeřemi s místními partnery. A samozřejmě všudypřítomná politika. Když kdysi Bursík vyvěsil tibetskou vlajku na českém parlamentu, ptali se naši dělníci vedoucího, proč to děláme.

Platební morálka funguje bez problému?

Banky fungují, ale v Číně vládne komunistický kapitalismus, což má svůj řád. Klíčové jsou osobní vztahy.

Řada byznysmenů si stěžuje, že podepíšou smlouvu a za dva dny je vše jinak.

Pravda. Čínská strana nám po osmi letech podnikání oznámila, že musíme do tří měsíců z místa odejít. Měli jsme normálně podepsanou smlouvu a jejich rozhodnutí nás stálo hromadu peněz.

Jak často létáte do Číny?

Už jsem v ní nebyl rok. Máme tam našeho člověka. Žádná výrobní továrna nemůže být bez Čecha, to je moje zkušenost. Myslet si, že někoho vychovám z místních, je nesmysl. Ať to je v Bulharsku, v Číně nebo v Rusku. Stojí to samozřejmě nepoměrně více peněz.

Narážíte v tužkovém byznysu na plagiáty?

Před osmi lety jsem viděl v Číně výrobu plagiátů tužek Koh-i-noor. Neznají latinku a chtěli se mi pochlubit nejlepším výrobkem, který dělají. Ukázali mi naši žlutou tužku, která v roce 1900 vyhrála první místo ve světové soutěži. Zboží jsme museli koupit a zlikvidovat.

Dá se s tím něco dělat?

Nemáte šanci. Číňané myslí jinak. Oni se nedomnívají, že něco nelegálně kopírují, ale že je vlastně umění něco okopírovat. Nezazlíval bych jim to. Horší je, že plagiát vám kazí kvalitu. Pak se k někomu dostane a lidi vám řeknou, že vaše tužky nejdou ořezat a nemají odpovídající gradaci.

Ale jednou ořezat půjdou a přestanou se i lámat.

Samozřejmě, Číňané jsou učenliví a dělají neuvěřitelné pokroky. Jezdím do Číny patnáct let a progres je vidět všude. U Nanjingu byla pouze dálnice a kilometry pole. Momentálně tam mají metro a my jsme museli pryč.

Dlouho jste dělal manažera velkých firem, je velký rozdíl firmy vlastnit?

Jako porovnávat nebe a dudy. Chováte se úplně jinak. Když jste manažer, tak musíte stále pracovat na principu rezerv. Musíte stále stoupat, jinak vás majitel vyhodí nebo po vás začne šlapat. Zcela logicky. Už Napoleon říkal, že vítězství je na straně poslední zálohy. Jako majitel se nemusíte nikomu zpovídat, když vyděláte o sto milionů míň.

Začal jste jako majitel více riskovat?

Samozřejmě. I když nemůžu říct, že jsem neriskoval i jako manažer. Každý manažer si musí myslet, že fabrika je jeho, protože pak se k ní chová mnohem lépe. Ale má to svoje hranice. Když firma vyroste, musíte skupinu uřídit smskami a valnými hromadami. Jinak to musí řídit Babiš, jinak to řídím já.

Do jakých detailů zacházíte?

Někdy docela velkých. Když chcete kontrolovat, je třeba zjistit chybu a udělat z ní bezprecedentní případ. Informace se rychle rozšíří a můžete jet dál. Mým mottem je neustále řezat náklady. A to jsem vždy uměl. Když jsme koupili Ronas měl, ve vší úctě k bývalým majitelům, třetinu zisku, než má dnes. Razím heslo „peníze jsou krev, kdo nemá krev, umírá.“ Peníze je nutné investovat do rozvoje a ne dávat do osobní spotřeby. Kdo si to neuvědomí, neměl by podnikat.

Původním povoláním jste konstruktér, chodíte ještě do výroby?

Když jsem kdysi přišel do Českých Budějovic, nemohl jsem sehnat práci. Náhodou jsem zabloudil do Koh-i-nooru a následně do něj i nastoupil. Měl jsem jedinou podmínku. Chtěl jsem být půl roku ve výrobě a vším si projít. Dodneška z toho těžím a divím se mladé generaci, která si tím projít nechce. Platí totiž jedna důležitá věc. Všechno se dá urychlit, ale nic se nedá v rámci kariéry přeskočit.

Možná proto vám Petr Kellner Koh-i-noor na přelomu tisíciletí prodal?

Kellner k výrobě nikdy neměl úplně vztah, je finančník a ekonom. Nicméně já si ho vážím.

Kolik zaměstnáváte lidí?

Celkem 2300 po celém světě.

Říkal jste, že rád řežete náklady. Vnímáte lidi, kteří to odnesou?

Na majitele se svede kdeco. Vnitřně jsem přesvědčen, že jsem nikdy snad nikomu úmyslně neublížil. Podle mě jsou důležité tři věci, abyste uspěl v podnikání. Zaprvé musíte mít genetické dispozice: zdědíte nějaké IQ, komunikační a sociální schopnosti.

Ty jste zdědil po kom?

Určitě po tatínkovi, narodil se v roce 1903. Když jsme v šedesátých letech dorůstali, pořád mluvil o tom, co je kapitalismus. Měli jsme z něj nesmírnou legraci. Pořád říkal, jak fungovaly dříve malé živnosti, co musel dělat jako ředitel velké firmy do roku 1948 a my se mu smáli. Jenže v roce 1989 přišla revoluce a já věděl přesně, co musím v kapitalismu dělat. Měl jsem tátovo vyprávění v podvědomí a možná to bylo víc než vysoké školy.

Je pro vás podnikání droga?

Bez toho bych to nemohl dělat, ale problém je najít míru, kdy toho nechat. Máma byla učitelkou a říkala mi: Čím jsi starší, tím se umocňují negativní vlastnosti. Bohužel měla pravdu. Musíte si najít někde hranici, kdy víte, že už je načase s drogou skončit. Když si feťák najednou řekne, že už si nepíchne, těžko vydrží. A v podnikání platí totéž.

Nebojíte se propojení politické a podnikatelské moci?

Jasně, protože i moc je droga. Jako majitel Koh-i-nooru mám moc nad 2300 lidmi. Starosta Třeboně nad desetitisíci. Problém politiků je, že by chtěli velké peníze, které vydělávají podnikatelé, i velkou moc, kterou přináší politika. Jak se šplhají nahoru, chtěli by použít nejlépe dvoj-výtah. A platí to i pro podnikatele. Jediná možnost je podnikání odstavit, vystřízlivět a jít si za svým cílem v politice.

Věříte, že Andrej Babiš šel do politiky s tím, aby jí vyčistil?

Nic není stoprocentní, ale jsem přesvědčen, že tahle motivace převládá.

Sbíráte ještě auta?

Nějaká auta mám a dělají mi radost. V poslední době mám ale největší potěšení z jízdy na kole a na lyžích, abych dělal něco pro své zdraví.


Čtěte také:

Podnikatelem roku 2014 se stal majitel Koh-i-nooru Vlastislav Bříza

Koh-i-noor chce zrušit výrobu v drahé Číně

Restituční spor o Koh-i-noor definitivně končí, dědicové neuspěli

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče