Podnikatel Brandejs: mecenáš českých umělců

24. září 2009, 05:57 - Robert Šimek
24. září 2009, 05:57

Židovský statkář a podnikatel Alexandr Brandejs patřil koncem 19. století k významným českým mecenášům. Na statku v Suchdole u Prahy hostil přední české umělce, které podporoval finančně i naturálně.

První zmínka o Suchodle u Prahy (dnes součást Prahy 6) pochází z roku 1221. Centrem obce byl panský dvůr, založený pravděpodobně již kolem roku 970 jako vladycký dvorec při přemyslovské stezce na Levý Hradec.

Za třicetileté války byla vesnice vypálena a v místech bývalého dvora vznikl později velký hospodářský statek. Jeho majitelem byl řád emauzských benediktinů, který objekt i s okolními pozemky pronajímal.

ALEXANDR BRANDEJS(1848-1901)
Narodil se 7. září 1848 v Hřebečníkách u Rakovníka. Jeho otec Vilém se brzy stal nájemcem statku v Suchdole u Prahy, kam se celá rodina přestěhovala. Alexandr převzal správu objektu roku 1874 a původně zemědělskou usedlost do několika let přeměnil na kulturní a společenské centrum. Suchdol tehdy navštěvovala řada známých českých umělců v čele s Alšem, Brožíkem a Myslbekem. Brandejs je podporoval nejen finančně, ale i naturálně, za což si vysloužil přezdívku „bramborový mecenáš“. Zemřel 19. května 1901.

Od roku 1874 byl nájemcem statku zemědělský podnikatel Alexandr Brandejs, za jehož působení se Suchdol stal vyhledávaným místem českých umělců. Pobývali zde František Ženíšek či Václav Brožík a Mikoláš Aleš tu dokonce vytvořil cyklus Vlast i známý obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem.

Sběratel v galoších

Alexandr Brandejs se narodil roku 1848 v Hřebečníkách u Rakovníka. S podnikáním začal už jeho otec Vilém, který si v polovině 19. století pronajal od Emauzského kláštera statek v Suchdole a do několika let jeho výnosy znásobil.

Alexandr se roku 1873 ve Španělské synagoze v Praze oženil s Johannou Witzovou, dcerou majitele rozlehlých pozemků v Holešovicích a Troji, čímž rodinné jmění ještě navýšil. Brali se v době, kdy končila některá diskriminační omezení vůči Židům, mohli se proto svobodně účastnit veřejného života.

Správu suchdolského statku převzal mladý Brandejs roku 1874. Objekt, který byl zároveň sídlem rodiny, proměnil v kulturní a společenské centrum a naplnil je uměleckými sbírkami, pro něž měl vášeň. Sbíral všechno – knihy, obrazy, staré zbraně, nábytek i textilie. Jeho tvář s majestátným plnovousem byla přitom sama vděčným tématem řady portrétistů.

Bramborová pomoc Brandejs české umělce všemožně podporoval. V těžkých dobách jim pomáhal finančně, ale často je zásoboval i bramborami, aby přes zimu nestrádali. V Suchdole je vždy ochotně hostil a oni mu velkorysé přijetí občas splatili i nějakým obrazem či kresbou. Suchdolský statek si oblíbila většina umělců takzvané generace Národního divadla. Jezdili na něj malíři František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Antonín Chittussi, sochař Josef Václav Myslbek i spisovatelé Julius Zeyer či Jaroslav Vrchlický. Mikoláš Aleš si malebnou obec brzy zamiloval a v letech 1877 až 1879 zde trvale pobýval. „My všichni, kdo jsme Brandejse znali, víme nejlíp, že to byl šlechetný zanícenec, který nás všechny, kdo jsme tam chodili, měl rád,“ napsal v pamětech. „Byl doopravdy šťasten, když byl v naší společnosti, a choval se k nám tak srdečným způsobem, že jsme k němu všichni zajížděli jako k bratrskému příteli,” dodal. Zeť portrétista Alexandr Brandejs roku 1901 zemřel, jeho vztah k umění ale ovlivnil i další členy rodiny. Nejstarší dcera Helena se od dětství učila malovat a později navštěvovala uměleckou školu Antonína Slavíčka. Roku 1903 odjela do Paříže, kde se seznámila s pozdějším manželem, uznávaným malířem Adolfem Wiesnerem. Patřil ke skupině mladých umělců, kteří se sdružovali v polovině devadesátých let 19. století ve Spolku výtvarných umělců Mánes. Zasloužil se o vznik nezávislého uměleckého časopisu Volné směry a v obrazech usiloval především o ovládnutí barvy a světelné atmosféry. V letech 1900 až 1910 působil ve Francii a pravidelně vystavoval v Salonu francouzských umělců. Stal se vyhledávaným portrétistou a kromě manželky Heleny, kterou maloval nejčastěji, portrétoval například sochaře Stanislava Suchardu, malíře Alfonse Muchu, spisovatelku Růženu Jesenskou či podnikatele Emila Kolbena. Kreslený odkaz**

Po okupaci českých zemí roku 1939 se většině členů Brandejsovy rodiny podařilo utéct do ciziny. Adolf a Helena Wiesnerovi ale zůstali v Praze a roku 1942 byli deportováni do Terezína. Adolf Wiesner zde na celkové vyčerpání zemřel, Helena ale pobyt přežila a roku 1945 se jí podařilo odjet za rodinou do Anglie. Dožila se vysokého věku 98 let a do posledních let malovala květinová zátiší.

Podobné štěstí neměla její neteř Erika, dcera mladší Brandejsovy dcery Otýlie. I ona měla výtvarný talent, roku 1942 se ale v pouhých dvanácti letech také dostala do Terezína a později do Osvětimi, odkud se už nevrátila. Jedinou památkou na ni je několik kreseb, které vlastní Židovské muzeum v Praze.

Prameny: Židovské muzeum v Praze, Wikipedia.cz, Radio.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče