Podnikání v devadesátých letech a dnes

18. srpna 2008, 08:00 - Arthur Braun
18. srpna 2008, 08:00

OSMNÁCT LET SOUKROMNÍKŮ - Dnešní díl kroniky je poněkud netradiční. Advokát Arthur Braun v něm vzpomíná na právní prostředí pro podnikání na začátku devadesátých let minulého století a srovnává jej s dneškem. Podniká se dnes lépe než v dobách raného českého kapitalismu?

Mnozí lidé nyní po osmnácti letech podnikatelské činnosti své firmy prodávají. Důvod? Nenacházejí následovníky, nebo si stěžují na zostřené podnikatelské prostředí. Ohlédneme-li se ale zpět, musíme konstatovat, že rámcové právní a daňové podmínky se v porovnání s počátkem devadesátých let nijak nezhoršily. Naopak. Zjednodušení registrací živností k 1. červenci 2008, lepší fungování katastru nemovitostí a takzvaných Czech Pointů, ale i snížení daní pro podnikatele, lze bezpochyby označit za pozitivní vývoj. Žaloby na komplikování práva ustavičnými reformami nebo evropským právem na tomto místě nemají šanci.

Jak to bylo kdysi

Začněme s odvážným podnikatelem, který má dobrý podnikatelský nápad a v květnu 1990 jej chce realizovat.

Zákon o soukromém podnikání občanů č. 105/1990 Sb. platil jen málo dní a obsahoval některá zajímavá ustanovení, například že podnikateli nelze stanovit povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje (§3) a že podnikatel je oprávněn za účelem podnikání nabývat majetek v neomezeném rozsahu (§5). Zákon z roku 1948, podle kterého by podnikateli hrozilo vyvlastnění, byl naštěstí zrušen.

Podnikatel se musel zaregistrovat, přičemž podmínky registrace se nijak výrazně nelišily od požadavků dnes platného živnostenského zákona. Překvapivě již tehdy zákon předpokládal (nakonec ale obsahoval další zatížení), že pro podnikatele se sídlem mimo Československo postačuje předložení živnostenského oprávnění vydaného v místě pobytu. Tohoto stavu bylo dosaženo teprve po vstupu Česka do Evropské unie v roce 2004.

Zápis do rejstříku trval půl roku

Základy zákona č. 104/1990 nám jsou povědomé ještě dnes. Od května 1990 byla povolena forma akciové společnosti, o něco později také společnosti s ručením omezeným, přičemž minimální základní kapitál činil pouze 100 tisíc korun. Oproti dnešní úpravě nemusela být zakladatelská smlouva sepisována ve formě notářského zápisu.

Podnikatelský rejstřík, později obchodní rejstřík, který byl postrachem všech podnikatelů devadesátých let, zahájil svou činnost. Zápis v rejstříku byl podmínkou pro vykonávání podnikatelské činnosti. Že později kolem poloviny devadesátých let trval prvozápis společnosti půl roku, někdy i déle, a v novinách byly běžně vyčíslovány výše úplatků za rychlejší zápis, je dnes zřejmě již zapomenuto.

Pro cizince bylo zahájení podnikatelské činnosti na území Československa podmíněno povolením ministerstva financí. Tuto podmínku definitivně odstranil český obchodní zákoník, který vstoupil v platnost k 1. 1. 1992. Od dubna 1991 se cizinec mohl stát jediným společníkem české společnosti.

Stát samozřejmě myslel i na daně, které chtěl od nových podnikatelů vybírat. Pro firmy se jednalo o dnes neuvěřitelných 45 procent, fyzické osoby musely jako OSVČ odvádět v závislosti na výši příjmů od 20 do 47 procent. V roce 1991 byl také schválen zákon o konkurzu pro případ, že by se podnikatelům příliš nedařilo prosazovat své plány. Po následujících patnáct let se měly neefektivní konkurzy stát jedním z největších problémů českých podnikatelů a částečně i daňových poplatníků.

Co se zákoníku práce týká, znění platné od roku 1965 bylo novým poměrům přizpůsobeno pouze několika málo slovy. Zákoník práce byl ale hlavně nadále považován za veřejnoprávní, nikoliv za soukromoprávní zákon. Socialistické pracovní právo přitom bylo v porovnání se západoevropskými měřítky extrémně nakloněno zaměstnavatelům, což ovšem novým podnikatelům spíše vyhovovalo.

A pozor, pane podnikateli. Pokud jste si chtěl pro svůj nový podnikatelský záměr pronajmout kancelářské prostory a s pronajímatelem jste se již dohodnul, nemuselo to ještě znamenat, že všechno poběží hladce. Potřeboval jste také povolení národního výboru. Bez něj byla nájemní smlouva absolutně neplatná. Tento předpis z doby revoluce (zákon č. 116/1990) platil ještě v prosinci 1999 a lze předpokládat, že v praxi dodnes existují jak neplatné nájemní smlouvy, tak i spory o tato ustanovení z úplně jiné doby.

A nyní v roce 2008?

Dnes jde podnikatel na jakýkoliv živnostenský úřad v České republice (podmínkou není úřad v místě podnikání), ohlásí svou živnost a zaplatí poplatek zhruba 1000 korun. K tomu ještě dodá výpis z rejstříku trestů, který nezíská jako dříve stáním ve frontě od pěti hodin ráno na policii na pražské Pankráci, ale na jednom z tisíců Czech Pointů, u kterého může získat nejen výpis z rejstříku trestů, ale například i z obchodního rejstříku nebo katastru nemovitostí. S platností od 1. července odpadá povinnost nahlašovat finančnímu a živnostenskému úřadu změnu statutárních orgánů nebo sídla společnosti. V minulosti byla mnoha podnikatelům za opomenutí této povinnosti uložena pokuta až několik tisíc korun.

Dalším ulehčením pro podnikatele je bezpochyby skutečnost, že v souladu s novelou živnostenského zákona platnou od 1. července 2008 již nemusí napříště oznamovat změnu ve volné živnosti (předmětu podnikání) na obchodní rejstřík. Obchodní soud totiž příslušná data obdrží od živnostenského rejstříku.

Obchodní činnost svých obchodních partnerů může nyní podnikatel kontrolovat bezplatně na internetovém obchodním rejstříku. Pryč jsou doby, kdy v polovině devadesátých let musel člověk pracně prohledávat tlusté modré knihy se všemi zápisy v obchodním rejstříku v Česku, aby se ujistil, že obchodní partneři jsou oprávněni k podpisům za společnost, nebo zjistil, kde jinde jsou ještě obchodně činní.

Dnešní začínající podnikatel také zřejmě zváží, zda kvůli omezení ručení nezaložit společnost s ručením omezeným. Základní kapitál v současné době činí 200 tisíc, podnikatel ale ví, že požadavek na základní kapitál by měl být do budoucna snížen. Musí sice u notáře zaplatit několik tisíc korun za založení a 5000 korun za zápis společnosti do obchodního rejstříku. Na druhou stranu ale nemusí dávat úplatky, aby mohl svou podnikatelskou činnost zahájit pokud možno co nejdříve. Zápis je už skutečně věcí několika dnů. Překvapivě se také podařilo zvýšit kvalitu rejstříkových soudců a úředníků na takovou úroveň, že proces už téměř nikdy nezdržují zbytečné otázky soudců a vyšších soudních úředníků.

Také zahraničním podnikatelům se již bez problémů daří zakládat firmy. Dokonce i cizinci, kteří pocházejí z evropského hospodářského prostoru, mohou být zapsáni jako jednatelé nebo členové představenstva, aniž by potřebovali vízum či povolení k pobytu.

Oproti minulosti nepotřebují ani doklad o zdravotním pojištění a dostatečných finančních prostředcích. Vlastnictví nemovitostí občany ze zemí Unie je i nadále v téměř všech případech možné bez větších problémů. Zahraniční investor se tak možná spíše rozhodne zřídit si v Česku svou pobočku namísto založit firmu.

Soudy jsou strašákem

Strašákem pro mnohé podnikatele bylo a je řešení sporů před běžnými soudy. I zde musíme ale objektivně připustit, že se soudy čím dál více snaží myslet ekonomicky a rozhodovat rychle. Případy, kdy si jednoduchá skutková podstata vyžádala deset termínů jednání, už téměř nenajdeme. Jistě k tomu napomohly četné stížnosti českých občanů a podnikatelů před Evropským soudním dvorem nebo Evropským soudem pro lidská práva, kdy si stát uvědomil, že i justice je důležitou součástí fungujícího hospodářského systému.

V porovnání s mnoha západo-evropskými zeměmi pracuje rejstříkový soud v Česku nyní mnohem rychleji. Je potřeba méně razítek, v několika oblastech odpadla superlegalizace a rozsudky jsou vykonatelné přímo v rámci Unie (do roku 2001 například nebyly německé rozsudky v Česku vůbec vykonatelné).

I v roce 2008 bude mít podnikatel, který dospěl po dvou letech sporů o uplatnění pohledávky k rozsudku, obavy z úspěšnosti exekuce. Vysoce motivovaní soukromí exekutoři mu však přece jen s určitou pravděpodobností zajistí, že uplatňovanou částku obdrží.

Před patnácti lety byla pravděpodobnost, že se člověk domůže své pohledávky, skutečně velmi nízká, takže v devadesátých letech podnikatelé často na vymáhání rezignovali, nebo naopak najímali obskurní vymahačské firmy. Nadále má ovšem stát potíže uznat, že pohledávky nejsou vymahatelné a nepředstavují proto skutečný příjem.

Katastr na internetu

Nalézt nové kancelářské prostory je dnes také čistě otázka nabídky a poptávky. Povolení již nejsou nutná a platí mnohem větší smluvní volnost u nájemních smluv. Od roku 1993 existuje fungující katastr nemovitostí, nyní dostupný dokonce i na internetu, což je obrovský pokrok pro podnikatelskou praxi. Ani to, že při získávání nemovitosti se musíte vrátit v její historii 10 let nazpět, dnes není oproti minulosti, kdy kupní smlouvy nebyly centrálně ukládány na katastrálním úřadě, žádný velký problém.

Co se pracovněprávních podmínek podnikání týká, zákoník práce přijatý v roce 2007 i přes určité reformy ve skutečnosti obsahuje mnoho nepružných prvků. Podnikatel v roce 2008 má však spíše problém zaměstnance sehnat a udržet než dodržet ustanovení zákoníku práce.

Co je však velmi potěšující v souvislosti s podnikáním, jsou daně. Jsou totiž nastaveny tak, že nedusí podnikání a naopak umožňují férové dělení podnikatelského úspěchu se státem. Koneckonců, stát pro podnikatele v posledních letech leccos udělal. I nadále je však stále co zlepšovat, usnadňovat. Doufejme tedy, že český stát neusne na vavřínech a bude pokračovat ve vytváření takového prostředí pro podnikatele, které se stane konkurence-schopným ostatním zemím Evropské unie.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče