Podivná liberalizace zákoníku práce

19. září 2005, 00:00 - JAN ŠMÍD
19. září 2005, 00:00

Autoři tvrdí, že přichází liberalizace. Slibují ale, že výhody zaměstnanců nebudou dotčeny. Vládní strany bouřlivě jednají o novém zákoníku práce. Po mnoha provizorních opravách starého zákoníku je nutná zcela nová norma. Ministerstvo práce a sociálních věcí ji tedy předložilo, a způsobilo solidní vlnobití.

**Autoři tvrdí, že přichází liberalizace. Slibují ale, že výhody zaměstnanců nebudou dotčeny.

Vládní strany bouřlivě jednají o novém zákoníku práce. Po mnoha provizorních opravách starého zákoníku je nutná zcela nová norma. Ministerstvo práce a sociálních věcí ji tedy předložilo, a způsobilo solidní vlnobití.

Jediným, kdo se nebouří, jsou odboráři, kteří obvykle tasí v boji za práva pracujících jako první. Ani nemají důvod. Z návrhu čiší, že jej předkládá bývalý odborář Zdeněk Škromach. Zaměstnavatelům se naopak nelíbí, stejně tak menším koaličním stranám. Pavel Němec z Unie svobody kritizuje pochybný způsob začlenění nového zákoníku práce do právního řádu. Miroslav Kalousek z KDU-ČSL opět vycítil příležitost blýsknout se jako ekonomický odborník a razí liberální heslo, podle kterého jen možnost zaměstnavatele regulovat počet zaměstnanců podle potřeby probudí jeho ochotu zaměstnávat další pracovníky a povede ke snížení nezaměstnanosti. Liberální představy o snadném propouštění a přijímání zaměstnanců se ale nelíbí sociální demokracii, a tak se nechala slyšet, že svůj návrh prohlasuje i s pomocí komunistů.

To by nebylo dobré. Nejen kvůli komunistům, ale především proto, že zákoník je plný problematických míst. Jeho autoři kupříkladu tvrdí, že konečně přichází liberalizace našeho pracovního trhu. Zároveň odborům a zaměstnancům slibují, že jejich výhody nebudou nijak dotčeny. Kdyby to obojí byla pravda, bylo by se ministru Škromachovi podařilo prokormidlovat mezi Scyllou zaměstnavatelů a Charybdou odborářů tak obratně, že by se český zákoník práce stal vzorem pro zbytek Evropské unie.

Ve skutečnosti najdeme opravdu liberalizace mezi paragrafy jen poskrovnu. Kupříkladu se formálně obrátil princip pracovního práva. Už tedy neplatí „je zakázáno vše, pokud to zákon výslovně nedovoluje“, ale naopak krásné „je dovoleno vše, co zákon nezakazuje“. Jenže návrh toho ve svých 358 paragrafech zakazuje víc než dost. Liberalizace pak vypadá třeba i tak, že zaměstnavatel má plnou smluvní volnost dohodnout si s některým z pracovníků individuální podmínky (odměna za práci, pracovní doba, dovolená apod.). Ale zároveň zákon říká, že se nesmí jít pod úroveň stanovenou pro ostatní zaměstnance. Celá liberalizace je tedy o tom, že zaměstnanec má stále „své jisté“, zatímco zaměstnavatel si smí zcela svobodně škodit. Kdo by se divil sdružením zaměstnavatelů, že se přijetí takového zákona brání.

Nikdo nezpochybňuje, že je nutná právní norma upravující práva zaměstnanců. Ale je třeba hledat rozumnou míru zaměstnancových vymožeností a zaměstnavatelových povinností. Bude-li přijat stávající návrh, zůstaneme trčet na „evropské úrovni“ zemí, jako je Francie či Německo, kde je standardem 10 % nezaměstnaných. A těm jsou nabubřelé zákoníky práce k ničemu, když o práci ani nezavadí. 

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče