Podezřelý tvor: český podnikatel

11. srpna 2003, 00:00 - Martin Schmarcz
11. srpna 2003, 00:00

Ikona Václava Fischera, coby vzoru úspěšného českého podnikatele se kácí. Mnozí z toho zjevně mají radost. Škodolibost ovšem není na místě - ne v zemi, kde má podnikání tak zoufale nízkou prestiž. Kapitalizmus nefunguje, když ti, kteří tvojí jeho páteř, nemají ve společnosti respekt.

Když se do firmy nastěhují exekutoři, není to nikdy dobrá zpráva. Přesto na Fischerově případu můžeme vidět něco pozitivního. Je to takový „čistý pád“. Žádný tunel, žádné ukrývání majetku přes neprůhledné finanční operace. Možná je to pro obecenstvo, masírované mnoha skutečnými i polosmyšlenými causami, překvapení, ale je to tak: podnikatel v problémech vůbec nemusí být lotr. Toto konstatování je tak banální, že by vlastně ani nestálo za řeč. Kdyby nebyl obraz českého podnikatele tak falešný, jaký je. Finanční a privatizační skandály z devadesátých let minulého století vytvořily zejména proti těm velkým podnikatelům apriorní averzi. Platí tu presumpce viny: vydělal jsi miliony, jsi zřejmě zloděj a korupčník. To není normální. Podívejme se třeba na počet podnikatelů, kteří jsou veřejně známi. Když vynecháme ty, o nichž se mluví v souvislosti s trestním stíháním, či jinak negativně, kolik nám jich zůstane? Fischer se tomuto obecnému trendu vymykal. Byl hodně vidět a mluvilo se o něm uznale (samozřejmě když vynecháme konkurenty a ty, které dopálil svou krátkou politickou kariérou). Zatím se zdá, že jeho dobrá pověst přežila i podnikatelský pád. Věřme, že ano. Ne kvůli Fischerovi samotnému, ale protože lesk značky, důvěra v ni a obecně víra v serióznost podnikání jsou atributy, bez nichž „nejdou obchody“. Negativní myšlení má negativní důsledky. Pokud veřejnost očekává, že co podnikatel, to podvodník, chová se podle toho. Což omezuje spotřebitelskou důvěru, komplikuje vztahy mezi dodavateli, a v konečném důsledku nepříznivě ovlivňuje i podobu zákonů. O tom, komu společnost věří a popřává mu sluchu, skutečně svědčí stav legislativy. Zatímco na podnikatele je čím dál větší přísnost, jiní rozšiřují díky paragrafovým výsadám svou moc. Jedná se v první řadě o odbory a obecně o státní zaměstnance. Ten nepoměr je tak obrovský, že začíná připomínat návrat feudalizmu, kdy kapitalisté museli o svou svobodu tvrdě bojovat se státem a s neproduktivními, leč panovníkem privilegovanými skupinami obyvatel. Podnikání není jen o vydělávání peněz. Je s ním spojena určitá společenská role. Přiznáváme poslání lékařům, učitelům, vědcům, mise podnikatele má však stejnou mravní hodnotu. Pokud ji neuznáme, vydělávání peněz nezabráníme (to neuměli ani komunisté), jen ho vytěsníme do oblasti podloudnictví. Vizionář Fischer na tuhle hru na schovávanou nepřistoupil. Jinak by mu přeci nikdy nemohlo hrozit, že v důsledku chyb v podnikání přijde úplně o všechno.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče