Podezřele levné služby

11. června 2007, 00:00 - RENATA BARTOŠKOVÁ
11. června 2007, 00:00

SOUKROMÉ BEZPEČNOSTNÍ AGENTURY Některé soukromé bezpečnostní služby pracují za ceny, jež nemohou pokrýt ani minimální platy zaměstnanců. Právě tyto společnosti vyhrávají výběrová řízení státních institucí. Podnikatelé z oboru mluví o deformaci trhu, na níž se zčásti podílí právě stát.

SOUKROMÉ BEZPEČNOSTNÍ AGENTURY Některé soukromé bezpečnostní služby pracují za ceny, jež nemohou pokrýt ani minimální platy zaměstnanců. Právě tyto společnosti vyhrávají výběrová řízení státních institucí. Podnikatelé z oboru mluví o deformaci trhu, na níž se zčásti podílí právě stát. Vedle nepřiměřeně nízkých cen se agentury potýkají s absencí potřebné legislativy a s novým zákoníkem práce.

Soukromé bezpečnostní služby nemají v Česku na růžích ustláno. Trnem v oku jsou jim zejména nízké ceny za veřejné zakázky. „Stav výběrových řízení ve veřejném sektoru je tristní. Rozhoduje pouze cena. Veřejný sektor se chová jako nákupčí pirátského softwaru nebo pašovaného zboží,“ konstatuje Radek Zapletal, tajemník Unie soukromých bezpečnostních služeb ČR a profesního sdružení Security Club.

Zapletal dále upozorňuje, že státní instituce v mnoha případech platí bezpečnostním agenturám nižší hodinovou sazbu za zaměstnance než je minimální mzdový náklad. Ten v současné chvíli představuje 95,86 koruny. „A to jste ještě toho člověka nevycvičili, neoblékli, nepokryjete náklady na chod firmy. O zisku ani nemluvě,“ dodává Michal Fábera, ředitel společnosti Orange Group, která se zabývá poradenstvím v oblasti soukromých bezpečnostních agentur.

ROZHODUJE POUZE CENA

Security Club uskutečnil v květnu průzkum, kterým zjišťoval ceny, za něž veřejný sektor nakupuje služby soukromých agentur. Nejvíce ze zkoumaných institucí platí za ostrahu ministerstvo spravedlnosti, a to 180 korun na hodinu.

Mnoho dalších subjektů ale platí agenturám jen minimum nad hranici nejnižších mzdových nákladů, nebo dokonce méně. To je případ například Krajského úřadu kraje Vysočina v Jihlavě, pro nějž vykonává nepřetržitou ostrahu společnost ČBOS. „Úřad za tuto službu platí 89 korun. Při výběrovém řízení jsme dostali celkem sedmnáct nabídek, které byly hodnoceny podle nejnižší ceny,“ vysvětluje tisková mluvčí úřadu Jitka Svatošová. Kraj je podle ní se službami agentury spokojen.

Trochu odlišnou zkušenost má Městský úřad Prahy 3. Od roku 2003 zde ostrahu vykonává společnost AZ security servis, která si na hodinu účtuje 83 korun. „Při výběrovém řízení skutečně rozhodovala nejnižší cena. Ale zjistili jsme, že to nebyla správná cesta. S firmou nejsme zcela spokojeni, proto dostala k 30. červnu výpověď,“ vysvětluje mediální zástupce úřadu Jan Sotona.

Přehnaně nízké ceny, které jsou některé bezpečnostní agentury schopny ve výběrových řízeních nabídnout, otevírají dveře k velkým zakázkám. „Ve výsledku to vede k tomu, že firmy, které se snaží dodržovat zákony, se o tyto zakázky ucházejí jen minimálně. Prostor se uvolňuje ve prospěch šedých praktik,“ tvrdí Zapletal.

POTŘEBNÁ LEGISLATIVA JE V NEDOHLEDNU

„Kamenem úrazu je to, že Česká republika nemá legislativu v oblasti komerční bezpečnosti. V Evropské unii jde o raritu,“ upozorňuje Fábera. Dodává, že zákon, který mimo jiné stanovuje, co jsou to bezpečnostní služby, co musejí splňovat nebo jaké jsou pravomoci zaměstnanců, už mají například na Slovensku nebo v Polsku. „V tomto směru jsme skutečně pozadu,“ konstatuje Fábera.

Legislativní úprava by podle podnikatelů vedla ke zlepšení celkové situace na trhu. „Velice bychom uvítali zákon o bezpečnostních službách. Kvalita firem v této oblasti by při zpřísnění požadavků na činnost agentury, vybavení a celkovou úroveň výrazně stoupla,“ říká Jiří Papp, ředitel bezpečnostní agentury Leopard.

KDO OHLÍDÁ BABIČKY

Další šanci vidí podnikatelé v úpravě živnostenského zákona. Tím jediným jsou v současné chvíli bezpečnostní agentury regulovány. K podnikání v oboru je nutné získat jednu ze dvou koncesovaných živností - služby soukromých detektivů nebo podniky zajišťující ostrahu majetku a osob. „Požadavkem na odbornou způsobilost pro obě živnosti je trestní bezúhonnost a středoškolské vzdělání,“ vysvětluje Adriana Rajmová z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. „Je pěkné, že je požadován čistý trestní rejstřík. Nikdo ale podnikateli nezabrání, aby firmu napsal například na devadesátiletou nikdy netrestanou babičku,“ komentuje zákon Zapletal.

„Vzhledem k tomu, že v současné chvíli není potřeba žádné větší odbornosti pro získání koncese, jsou tu velké rozdíly mezi službami. Důchodce se psem je něco jiného než profesionální agentura s odborně školenými a vycvičenými zaměstnanci. Legislativní změny by se předně měly zaměřit na kontrolu úrovně, vybavení, vyškolení. Ale i na způsoby řízení a nutnost organizování bezpečnostních agentur,“ konstatuje Papp. Ministerstvo průmyslu a obchodu sice připravuje obsáhlou novelu živnostenského zákona, v případě bezpečnostních agentur však nenavrhuje významnější změny, které by vstup do podnikání nově upravovaly. Navrhuje pouze sloučit dvě zmíněné živnosti v jednu.

STÁT KONTROLUJE HLAVNĚ VELKÉ FIRMY

Na další možnou cestu ke zlepšení situace upozorňuje Michal Fábera. „V Anglii byl přijat zákon o komerční bezpečnosti, který s plnou účinností platí od března tohoto roku. Je založen na systému licencování zaměstnanců, od vrátných, přes operátory kamerových systémů až ke konzultantům. Je navíc doplněn o systém akreditací firem, které se touto činností zabývají,“ vysvětluje.

„Situaci by mohly zlepšit také přísnější kontroly ze strany státu. Ten typicky dohlíží především na velké firmy a menší opomíjí. Kdyby stát důsledně kontroloval to, jak firmy hospodaří, zda platí daně a vyplácejí alespoň minimální mzdy, nemohlo by tu fungovat tolik agentur pod hranicí legality,“ míní Michal Bavšenkov, ředitel společnosti Agency of Security Fenix.

CO MÁ POMOCI, SPÍŠE ŠKODÍ

Bavšenkov zároveň upozorňuje na celkový nezájem státu. „Bezpečnostní agentury jsou velmi důležitým zaměstnavatelem. V oboru pracuje kolem 52 tisíc lidí. Často jsou to osoby s nižším vzděláním, nezřídka sociálně ohrožené,“ vysvětluje. Problém je s kvalitou zaměstnanců, která se odvíjí od nabízených platů. Ty se pohybují na úrovni minimální mzdy.

„U strážní služby jsme doslova závislí na tom, kolik je klient ochoten zaplatit. Přestože bychom si to přáli, nemůžeme potom často zaměstnance lépe honorovat,“ říká Bavšenkov.

Legislativní změny, které mají zaměstnancům s minimálními platy pomoci, paradoxně jejich situaci mnohdy ztěžují. „Je smutné, pokud stát zvedne minimální mzdu o částku, kterou zaměstnanec v čistém příjmu téměř nepozná. Ale pro nás tím skončí zakázka, neboť klient nechce platit ani o korunu víc. V důsledku toho propustíme třeba třicet lidí v problematickém regionu s vysokou nezaměstnaností.

Ti lidé jsou pak nezaměstnaní a znamenají výdaje. Přitom mohli dále pracovat a být pro stát příjmem,“ upozorňuje Bavšenkov. „Jediný zákon o bezpečnostních službách, změna živnostenského zákona či systém zákonem vyžádaných kvalifikačních předpokladů a prověrek by mzdy zvedly významnějším způsobem a navíc eliminovaly daňové úniky neprofesionálních firem. Trh by se stabilizoval a stát by získal mnohem více,“ dodává.

BEZPEČNOST JE NEPŘETRŽITÝ PROCES

Starosti přidělal bezpečnostním agenturám také nový zákoník práce. „V bezpečnosti se jedná o nepřetržitý provoz, navíc ve dvanáctihodinových směnách. Je problém tento provoz zajistit tak, aby přesně vyšel počet odsloužených hodin, aby se nepřekračovaly limity přesčasové práce,“ upozorňuje Michal Fábera.

„Představte si situaci, kdy máte banku, kterou střeží hrdinný strážce. Banka má otevřeno deset hodin a on má nárok po určité době na přestávku v práci. Co uděláte? Přivezete na tu chvilku někoho jiného? Nebo strážník přestane banku hlídat? Je nemožné ostrahu uměle přerušit a ještě tak, aby to nevypozoroval případný útočník,“ dodává. ¨

BLUDNÝ KRUH ČESKÉHO TRHU Nízká cena služeb znamená nízké mzdy. Ty způsobují malou atraktivitu oboru, která s sebou nese nízkou kvalitu a malé množství zájemců o práci. „S ohledem na tyto skutečnosti bere mnoho firem kohokoliv,“ upozorňuje Miloš Veselý, majitel bezpečnostní agentury Scylla.

Firmy tak prý v Česku fungují jako jakási záchranná sociální síť. „Zedník v Jičíně přijde o práci. Než si najde novou, jde do bezpečnostní agentury. Není to jeho životní povolání a nikdy ani nebude,“ uvádí příklad Fábera.

Zároveň upozorňuje na to, že profese má i velmi nízkou prestiž.

„Bezpečnostní agentury investují jen minimálně do přípravy zaměstnanců. Jenže z čeho také mají investovat, když jsou ceny na trhu tak nízké? Tím se obor stává ještě méně zajímavý a kvalita dodané služby klesá,“ popisuje bludný kruh českého bezpečnostního trhu Fábera. Mzdy pracovníků v oboru se často pohybují v rozsahu osm až deset tisíc korun měsíčně, tedy hluboko pod celostátním průměrem.

„Přitom je na tyto lidi kladeno mnoho speciálních požadavků, pracují ve stresu a často v naprosto nevyhovujícím pracovním prostředí,“ upozorňuje Fábera.

„Zkušenosti z rozvinutých ekonomik ukazují, že vzhledem k významu ochrany majetku a osob pro tvorbu hodnot by se platy neměly pohybovat na minimální úrovni, ale v oblasti průměrné mzdy. To by ovšem znamenalo přibližně osmdesátiprocentní zvýšení cen pro zákazníky,“ říká Zapletal.

„Seriózní firmy se v tomto oboru pohybují v hrubém zisku v rozpětí dvou až pěti procent obratu. Opravdu se nejedná o podnikání, ve kterém by se člověk snadno stal milionářem,“ konstatuje Fábera. Jediná šance na výdělek je podle něho v objemu zakázek, o které agentury svádějí nelehký boj.

„Nám se ještě daří relativně dobře, protože jsme zkrátka velcí,“ říká Bavšenkov.

Konkurence je silná, mimo jiné i díky nadnárodním společnostem, které na trh přicházejí od roku 1989. „Zahraniční firmy mají kapitál, který je dokáže zpočátku i dotovat a nemusejí přinášet zisk, často zprvu stačí pokrytí nákladů a růst. Mohou mít také lépe koncipované mezinárodní pojistky či inovativní know-how. Na druhou stranu ale mají zahraniční vedení, audity a specifické povinnosti, a to je zdražuje,“ popisuje Bavšenkov.

Bezpečnostní agentury se obávaly i přívalu nové konkurence z Evropské unie. „Expanze finančně silných zahraničních agentur se ale nekonala. Za ceny obvyklé v Česku se jim nejspíš nevyplatí na trh vstupovat,“ konstatuje Jiří Papp.

Výhodou českých společností oproti zahraničním konkurentům může být znalost české povahy. „V Čechách potkáte nové postupy, které v zahraničí nemají obdoby! Týkají se nejčastěji krádeží, zpronevěr, neoprávněného užívání cizí věci i peněžních podvodů. Vždy narážíte na věc, nad níž zahraniční vyšetřovatelé kroutí hlavou. Zábavným a jednoduchým příkladem může být obří prak, kterým zaměstnanci stříleli drůbež na nedalekém poli v jednom známém podniku,“ usmívá se Bavšenkov. „S něčím takovým, jako je česká povaha, se nadnárodní společnosti teprve učí počítat,“ dodává.

AGENTURY V ČESKU Na českém trhu má koncesi k podnikání v soukromých bezpečnostních službách přes pět tisíc subjektů. Aktivní je přibližně tisícovka. Mezi největší patří G4S Security Services, Agency of Security Fenix, Securitas ČR a ABL.

STANOVISKO ÚOHS

Security Club se kvůli nízkým nabídkovým cenám ve veřejných výběrových řízeních obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Dotazoval se, zda je přípustné, aby byl za vítěze vyhlášen uchazeč, jehož nabídková cena nerespektuje vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. A rovněž na to, jestli nejde o mimořádně nízkou cenovou nabídku. Úřad uvedl, že je věcí hodnotící komise, aby posoudila, zda některá z nabídkových cen představuje mimořádné nízkou nabídku. Reálnou cenu předmětu veřejné zakázky lze pak podle úřadu objektivně zjistit „právě v zadávacím řízení, kdy jsou jednotliví dodavatelé vystaveni vzájemné soutěži o předložení nejvhodnější nabídky“.

KOLIK PLATÍ SOUKROMÝM AGENTURÁM VEŘEJNÝ SEKTOR

Ministerstvo kultury - 106 Kč/hod.

Ministerstvo práce a sociálních věcí - 95 Kč/hod.

Ministerstvo pro místní rozvoj - 119 Kč/hod.

Ministerstvo spravedlnosti - 180 Kč/hod.

Ministerstvo zdravotnictví - 100 Kč/hod.

Ministerstvo zemědělství - 90 Kč/hod.

Ministerstvo životního prostředí - 92 Kč/hod.

Ministerstvo dopravy - 116 Kč/hod.

Ministerstvo financí - 93 Kč/hod.

Úřad Jihočeského kraje - 102 Kč/hod.

Úřad Plzeňského kraje - 84 Kč/hod.

Úřad Ústeckého kraje - 90 Kč/hod.

Úřad Pardubického kraje - 89,20 Kč/hod.

Úřad Moravskoslezského kraje - 90 Kč/hod.

Městská část Praha 2 - 80 Kč/hod.

Městská část Praha 1 - 90 Kč/hod.

Městská část Praha 5 - 116 Kč/hod.

Poznámka: Ceny jsou uvedené bez DPH

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče