Počítače jako papíry

17. května 2011, 15:22 - Jakub Křešnička
17. května 2011, 15:22

Mobily i počítače se brzy změní k nepoznání. Bude se dobíjet hlasem, nebo hlínou?

Je těžké si představit telefon tenký jako papír, ale v Kanadě už se na něm pracuje. A možná to neskočí jen u telefonů. „Tohle je budoucnost. Během pěti let bude takhle vypadat všechna osobní elektronika okolo nás,“ říká vynálezce Roel Vertegaal, ředitel Human Meda Lab na Queen’s University v kanadském Kingstonu.
Prototyp jeho papírového chytrého telefonu má displej s úhlopříčkou 9,5 centimetru. Je vyroben z elektronického papíru s natištěnými tenkými obvody. V podstatě připomíná umělohmotnou nálepku, kterou se displej telefonů chrání od poškrábání. Používá se v něm elektronický inkoust známý třeba ze čtečky knih Kindle od Amazonu, který nespotřebovává elektřinu, pokud se nemění obraz.
Vertegaalův mobil umí podobné věci jako ostatní smartphony – můžete v něm číst dokumenty i e-knihy, listovat v kontaktech a volat je, nebo třeba vybírat a poslouchat muziku. Kromě dotyků se dá navíc ovládat gesty a ohýbáním. Chcete-li například při čtení knihy otočit na další stránku, stačí ohnout pravý horní roh. Jeho vynálezci mají nicméně větší plány.
„V podstatě přichází bezpapírová kancelář. Všechno může být uložené v elektronické podobě a podobné počítače můžete poskládat na sebe stejně jako papíry. Je to jako by se Windows přesunul z plochy monitoru na plochu stolu. Různé dokumenty můžete mít rozděleny v odlišných displejích, můžete je poskládat vedle sebe pro větší zobrazení nebo je „naštosovat“ na sebe a uložit na později,“ přibližuje budoucnost Vertegaal.
Jeho tým z Human Media Lab a americké Arizona State University představil na letošní technologické konferenci CHI ve Vancouveru nejen studii papírového telefonu, ale i podobný počítač zvaný Snaplet, který funkce přizpůsobuje svému tvaru a umístění. Dá se například upevnit na zápěstí a v této poloze funguje nejen jako hodinky, ale i jako dotykový počítač, který přehrává video. Pokud se sundá ze zápěstí a drží v ruce naplocho, změní se na záznamník, na nějž se píše elektronickým perem podobně jako na tablet. Funguje také jako telefon, který ohnutím přijímá hovory.

Stačí jen doladit

Ačkoli se ohledně osobní elektroniky jedná o poměrně slibný pokrok, má přístroj ještě mouchy. Zatím je třeba po levé straně připojen k počítači, který přes tuto pupeční šňůru software telefonu obhospodařuje, krmí displej daty a umožňuje hovory. „Přístroj nemusí být připojený k počítači, na to jsme se zatím nezaměřili. Nejdřív jsme chtěli dokončit studii,“ vysvětluje za tým Roel Vertegaal a dodává, že spolu s odpojením od počítače zvládnou senzory papírového displeje i šestnáct povelů pomocí gest oproti aktuálním deseti.
Ačkoli jiné telefony ohnutím k činnosti nepřinutíte, ani u paperphonu se to nesmí přehánět, aby se v displeji zalité obvody nepoškodily. „Uživatelům bude zřejmě chvíli trvat, než si u podobného telefonu zvyknou na ovládání gesty poté, co si oblíbili dotykové telefony,“ přemýšlí Nick Barber, jenž má v IDG News na starost technologie.
Nevýhodou pro telefon může být i to, že nemá barevný displej. Ale i výzkumníci vidí tuto technologii na trhu v horizontu pěti let a do té doby se hodně změní. Záleží na tom, kdo ji vezme do rukou a jakým způsobem. Když to s tablety zkusil na začátku tisíciletí Microsoft, neuspěl. O pár let později Apple ukázal iPad a všechno bylo jinak.
I když displej telefonů tenkých jako papír nespotřebovává energii, pokud se obraz nemění, těžko se najde baterie, která bezmála deseticentimetrovému ohebnému přístroji dodá šťávu, aniž by zamezila jeho ohýbání. Do pěti let by však mohla bez problémů fungovat technologie, která mění zvuk na elektřinu. Pracují na ní korejští výzkumníci z Sungkyunkwan University v Soulu.
„Zvuk vždy existoval v každodenním životě okolo nás, ale byl přehlížen jako zdroj. Energie zvukových vln mluvené řeči nebo i hluku se ale dá přeměnit na elektrickou energii. Dala by se velmi dobře využít například u mobilních telefonů,“ říká vědec Sang-Woo Kim v rozhovoru pro britský Telegraph s tím, že by se vedle toho dala metoda použít i k dodávání elektřiny domácnostem, pokud by se technologie zapracovala do zdí tlumících zvuk okolo silnic a dálnic.
„Zvuková elektrárna“ funguje díky tenkým vláknům oxidu zinečnatého zasunutých mezi elektrody. Na jejím vrcholu je umístěna destička lapající zvukové vlny, a když se rozvibruje, stahují a uvolňují se i zinkové drátky, jejich pohyb pak v podstatě produkuje elektřinu. Zatím může přístroj fungovat jen jako baterie pro malé energeticky nenáročné přístroje. Aktuální metoda totiž umí stodecibelový zvuk přeměnit na pouhých 50 milivoltů elektřiny, což by mobilnímu telefonu nestačilo. Jihokorejský tým z institutu nanotechnologií ale věří, že se podaří najít materiál, který zinková vlákna vystřídá a výroba elektřiny bude efektivnější. Není to úplně první dobíjení fungující na takzvaném piezoelektrickém efektu, využívají ho i staré dobré hodinky, které se dobíjejí kineticky. Podobný princip zřejmě sleduje i Nokia, která si loni v březnu patentovala přístroj dobíjející se pohybem.

Budoucnost je hlína

Ještě zvláštnější je další navrhovaný způsob nabíjení, který se brzy Američané chystají vyvézt do Afriky. Jen v subsaharské Africe má zhruba 22 procent obyvatel mobilní telefon, který je kromě osobní návštěvy v podstatě jedinou možností, jak udržet kontakt s okolím. Problémem ale je, že elektrická síť je tam nespolehlivá nebo nefunguje vůbec. A tak musí člověk pro nabití absolvovat několikahodinovou túru k fungující zásuvce a za nabití zaplatit až dolar, což je na tamní příjmy značný výdaj. Pomoci by mohly solární panely, které jsou ale drahé a případné opravy téměř nemožné.
Tým výzkumníků z amerického Harvardu nicméně přišel s překvapivým řešením: nabíječka k telefonu se dá poměrně snadno sestavit tak, aby využívala obyčejnou hlínu. Technologie využívá půdních mikrobů, které jako vedlejší produkt svého metabolismu „vylučují“ volné elektrony. Ty se dají sklidit pomocí vodivého povrchu zařízení.
„Naším cílem je vyvinout nabíječku, která bude stát zhruba dolar a telefon kompletně dobije během čtyřiadvaceti hodin. Tato technologie navíc nepotřebuje na rozdíl od solárních panelů žádné složité součástky, může být kýmkoli sestavena během pár minut a náklady se vrátí během prvního nabití,“ říká Aviva Presser Aidenová z harvardského institutu pro inženýrství a aplikované vědy (SEAS), která zároveň studuje lékařskou fakultu.
Kromě dobíjení telefonů by „ve volných chvílích“ mohla její minielektrárna dodat světlo domácnostem, sama Aidenová totiž funkčnost půdní baterie otestovala tím, že ji nechala čtrnáct měsíců napájet LED lampičku ve své laboratoři. Nápad zaujal natolik, že na rozvoj a rozšíření technologie věnovala grant 100 tisíc dolarů nadace Billa a Melindy Gatesových. Ta ve své pětileté iniciativě Grand Challenges Explorations, která odstartovala v roce 2008, rozdá 100 milionů dolarů na obdobně inovativní projekty. „Naše granty mají za cíl pobídnout k novým objevům, které mohou ve výsledku zachránit miliony životů,“ uvedl za nadaci Gatesových Chris Wilson, ředitel oddělení Global Health Discovery. Oceněný projekt s nabíječkou na hlínu se nejdříve spustí v centrální Africe, pak by se ale mohl rozšířit do daleko více rozvojových zemí. Až se technologie chytí i výrobci ze Západu, možná se dočkáme inovovaných nápisů v parcích: „Nevstupovat na trávník, dobíjejí se papírové telefony!“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče