Pobaltský tygr se vzpírá ruskému medvědovi

07. října 2008, 17:31 - Romana Lantorová
07. října 2008, 17:31

Navzdory stávajícím problémům věří země v sílu a stabilitu své ekonomiky...

Celý podtitul:
Navzdory stávajícím problémům věří země v sílu a stabilitu své ekonomiky podloženou dlouhodobou přísnou fiskální politikou

Litva je největší z pobaltských států. Jako první ze zemí bývalého Sovětského svazu vyhlásila v březnu 1990 po půlstoletí sovětské okupace nezávislost, od května 2004 je členem Evropské unie a díky svému dynamickému ekonomickému rozvoji si vysloužila přezdívku „pobaltský tygr“. V žebříčku zemí v otázce ekonomické svobody je dnes Litva na 22. místě ze 161 zemí světa.

ZBAVIT SE ZÁVISLOSTI NA RUSKU

Na své cestě ke svobodné tržní ekonomice se Litva musela vypořádat s neefektivním extenzivním hospodářstvím – důsledkem centrálního socialistického řízení. Více než 90 procent zahraničního obchodu bylo realizováno se zeměmi SSSR. Obchodní závislost Litvy na sovětských trzích přestala být po rozpadu SSSR žádoucí vzhledem k nízké kupní síle regionu a jeho nestabilitě po pádu komunismu. Země se tedy nejprve soustředila na re-orientaci svých obchodních aktivit na trhy EU a zejména Skandinávii. Postupem času se závislost Litvy na postsovětském regionu snižovala: v roce 1997 směřovalo do zemí SNS 45 procent exportu, o deset let později byl tento podíl již okolo 20 procent. Naopak rostl podíl vývozu na trhy EU, kam dnes směřují asi dvě třetiny celkového exportu Litvy.
Ekonomická transformace byla pro 3,3 milionu občanů Litvy bolestivá. Země musela kvůli závratné hyperinflaci zavést přídělový systém na potraviny. Ceny potravin v regionu Pobaltí rostly na počátku devadesátých let nekontrolovatelně až o 1000 procent a stát se dostával do ekonomické krize. Na konci devadesátých let se zdálo, že nejhorší období má Litva za sebou. Do recese se však tehdy dostal ruský trh, na níž reagovala propadem růstu i Litva. To potvrdilo přetrvávající závislost země na Rusku, což jen posílilo odhodlání k ještě rychlejšímu nasměrování Litvy na západní trhy.

DOBRÁ KONDICE JE PRYČ

Od roku 2001 roste litevský HDP dynamickým tempem o šest až deset procent ročně (loňský růst HDP činil 8,8 procenta). Zdejší ekonomiku táhne převážně soukromá spotřeba. Rychlý hospodářský rozvoj umožnil loni snížit nezaměstnanost až na 4,3 procenta. Na konci roku 2007 ale zavládlo i jisté znepokojení nad novými ekonomickými ukazateli Litvy, respektive celého regionu Pobaltí. V prosinci dosáhla inflace v Litvě meziročně 8,1 procenta, když průměrná inflace za rok 2007 byla necelých šest procent. Na růst cenové hladiny tlačí vyšší ceny potravin, energií a nemovitostí a dále pak hlavně zvýšení spotřebních daní na alkohol, tabák a pohonné hmoty z počátku letošního roku. Za svůj dosavadní stabilní ekonomický růst vděčila Litva i nízkým mzdám, na jejichž rychlý růst (na konci roku 2007 meziročně o více než 18 procent) začínají v posledních letech tlačit odbory i veřejnost. Navzdory stávajícím problémům věří Litva v sílu a stabilitu své ekonomiky podloženou dlouhodobou přísnou fiskální politikou. A i když svůj ekonomický výhled pro nejbližší tři roky korigovala, tak stále na dynamických 5,5 procenta až šest procent. Očekávaná inflace pro rok 2008 se pohybuje kolem 6,5 procenta, některé odhady ale hovoří až o devíti procentech. Přehřátí regionu by měla Litva z pobaltských zemí – vzhledem k jejímu pozvolnějšímu hospodářskému růstu – pocítit nejméně. Litva, stejně jako její pobaltští sousedé, se po vstupu do EU chystala na přijetí eura. Původní termín 1. ledna 2007 byl posunut z důvodu vysoké inflace v roce 2006 na rok 2010. I toto datum je ale dnes nereálné a přijetí jednotné evropské měny je směrováno na období 2012 až 2013 či později.
Region trpí vysokými cenami energií. Litva je z minulosti zatížena vysokou energetickou náročností – spotřeba na jednotku produkce je šestkrát vyšší, než je průměr EU. Litva je největším výrobcem elektrické energie v Pobaltí, ale vyrábí ji s vyššími náklady než sousední Rusko. Za nižší cenu produkuje energii jen jaderná elektrárna Ignalina, která však postupně utlumuje svoji produkci a do roku 2009 bude dle přístupové smlouvy s EU uzavřena. Ruskou moc v dodávkách energie již Litva pocítila před dvěma roky, kdy Rusko využilo svého postavení jako politickou zbraň a v červnu 2006 zastavilo dodávky ropovodem Družba. Rusko tak učinilo na protest proti svému neúspěchu v jednání s Litvou o privatizaci rafinerie Mažeikiu, kterou získal polský PKN Orlen. Dodávky ropy jsou dnes řešeny náhradní přepravou, která je nákladnější a dále tlačí nahoru již tak vysoké ceny ropy. Energetická bezpečnost regionu je vzhledem k nedořešené náhradě kapacity produkce jaderné elektrárny Ignalina a problematickým vztahům s Ruskem ohrožena. Litevci se snaží hledat také alternativní zdroje energie s cílem produkovat do roku 2020 čtvrtinu tepelné energie z obnovitelných zdrojů.

PROBLÉMY VYŘEŠÍ SILNÁ VLÁDA

Ani litevskou politickou scénu nelze charakterizovat jako vzorovou. V parlamentních volbách v roce 2004 zvítězila Strana práce, která sestavila koaliční vládu čtyř stran. Již rok poté otřásla politickým uspořádáním po volbách řada skandálů. Vládní formace se rozštěpily a „odpadlíci“ založili vlastní frakce. V dubnu 2006 vypukla vládní krize a série politických nepokojů nakonec vedla k podání demise premiéra Algirdase Brazauskase. V červenci 2006 byl jmenován novým premiérem sociální demokrat Gediminas Kirkilas. Zdálo se, že tímto krokem politické melodrama skončilo. V posledních měsících se ovšem zdejší politika opět rozčeřila hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě, rezignací vysokých představitelů kabinetu a jejich novou volbou a i dalším děním, hodnoceným samotnými Litevci jako „politická fraška“. Jak takové taktické manévry oslovily voliče, ukázaly aktuální parlamentní volby 12. října. Ke zklidnění politického dění nepřispěly ani nejasnosti okolo jednání USA s Litvou v otázce umístění raketových základen. Oficiálně Spojené státy vyjednávaly pouze s ČR a Polskem, ale vzhledem k obtížným jednáním s polskou reprezentací se objevily i spekulace o Litvě jako možné alternativě v případě krachu jednání s Polskem (nakonec se tak nestalo). Rusko, které se staví negativně k jakékoli bezpečnostní aktivitě USA v regionu východní Evropy, rozšířilo své výhružné postoje směrem k ČR a Polsku nově o svou bývalou svazovou republiku.
Litva se dnes nenachází ve své nejlepší kondici. Kolize na politické scéně, ekonomické zpomalení, vyhrocené vztahy s Ruskem. I jednotlivě by dokázaly podstatně ovlivnit vývoj ekonomiky. Litva jim čelí současně. Ať už se Litevci v nedělních parlamentních volbách rozhodli jakkoli, lze jen doufat, že bude možné vytvořit silnou vládu, která najde sílu stávající situaci čelit a především nalézt odpovědi na její nejpalčivější otázky a problémy.

SOUVISLOSTI V pořadí zemí světa dle globální konkurenceschopnosti ekonomik se Litva umístila za rok 2007 na 36. místě, což znamená propad o pět příček oproti předchozímu roku. Z pobaltských zemí předběhlo Litvu jen Estonsko, kterému patří 23. místo. Naopak některé ze „starých“ zemí EU zůstaly za Litvou – Portugalsko, Řecko a Itálie.

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ ÚDAJE (k mapce)
(za rok 2007, v procentech)
Růst HDP: 8,8
Nezaměstnanost: 4,3
Inflace: 5,8

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče