Po volbách vpřed

18. prosince 2008, 14:02 - Jan Fingerland
18. prosince 2008, 14:02

Bezpečnostní situace na palestinských územích...

Celý podtitul:
Bezpečnostní situace na palestinských územích výrazně ovlivňuje volební uvažování Izraelců

Izrael je na křižovatce. Období, jež odtikává do předčasných voleb, rozhodne, zda se občané rozhodnou pro mír za cenu ústupků a rizika, které tyto ústupky nevyhnutelně přinášejí, anebo pro jistotu dosavadního relativního bezpečí, kterou slibuje současný stav.
V současné době si izraelská politika dopřává jakýsi „time-out“, čas na rozmyšlenou, po němž možná bude následovat horečná činnost za jediným cílem – přerušit dlouhodobé přešlapávání na místě a odhodlat se k dalekosáhlým změnám v domácí politice i ve vztahu k Palestinské autonomii. To vše slibuje designovaná premiérka Cipi Livniová, jíž se nepodařilo sestavit vládní koalici, a proto se rozhodla podstoupit riziko předčasných voleb. Jak k nim Izrael dospěl?

NA CESTĚ K HLASOVÁNÍ Hlavní změnou uplynulých týdnů bylo odstoupení premiéra Ehuda Olmerta. Ten čelí hned několika obviněním z korupce a po mnohaměsíčním tlaku usoudil, že situace už je neudržitelná. Také sama vláda byla postižena mnoha chybnými rozhodnutími, zejména v období války s Hizballáhem, a její odchod mnozí vítají s úlevou.
Z tohoto chaosu vzešla nová hvězda, dosavadní ministryně zahraničí Cipi Livniová, žena nenamočená v žádném skandálu a odhodlaná udělat v důležitých záležitostech rázné kroky, pokud jí to okolnosti dovolí. Přitom její strana Kadima, tedy Vpřed, existuje teprve pár let. Vznikla odštěpením od pravicového a nacionalistického Likudu, a vyplnila tak mezeru mezi Likudem a levicovou Stranou práce jako jakási třetí cesta, a to zejména co se týče vztahu k Palestincům a případnému zřízení palestinského státu. Zatímco Likud upadl do jakéhosi automatického negativismu, Strana práce – nyní pod vedením expremiéra Ehuda Baraka – je mnoha Izraelci vnímána jako příliš „holubičí“ tváří v tvář bezpečnostním výzvám. První výzvou pro Livniovou bylo sestavení nového kabinetu, což v Izraeli vždy znamená dlouhá a složitá jednání. V této zemi je takřka dokonalý proporční volební systém. To vede k tomu, že v parlamentu je velké množství stran, jež si svou podporu vládě nechávají dobře zaplatit. A právě na tato jednání doplatila i Livniová. Odmítla vyhovět údajně příliš vysokým požadavkům strany Šas, která se díky specifickému zaměření na nábožné voliče ocitá ve většině koalic – asi jako naše KDU-ČSL – a rozhodla se raději pro předčasné volby. Jde o úctyhodný, ale také riskantní krok. Může Livniovou připravit o šanci stát se teprve druhou izraelskou premiérkou (po legendární Goldě Meirové), ale také jí – na rozdíl od současného stavu – dát solidní základ pro smysluplné vládnutí. Podle průzkumů zatím Kadima získá asi třetinu hlasů. Záleží tedy i na výsledku ostatních stran a na dalších okolnostech, jež Livniová ovlivnit nemůže. Mezi ně patří především bezpečnostní situace na palestinských územích, která ovlivňuje volební uvažování Izraelců.

KAM DÁL Základem politického programu Kadimy už od jejího založení je dosažení míru s Palestinci – i za cenu velkých územních ústupků. Lidé z Kadimy jsou ochotni hlasovat pro zrušení mnoha židovských osad na západním břehu Jordánu, tak jak se to stalo už před třemi lety v Gaze, ještě v režii Ariela Šarona. Ten už tři roky leží v bezvědomí a plán na pokračování tohoto stažení je také jakoby v kómatu – pořád je na programu, ale nic se zatím neděje. Šaronův odsun z Gazy se totiž s odstupem nedá považovat za jednoznačný úspěch.
I když vystěhování tisíců Izraelců z jejich domů znamenalo obrovské napětí ve společnosti, odměnou nebylo žádné ocenění ze strany mezinárodního společenství. Gazy se nakonec zmocnilo radikální hnutí Hamas, které odtud vyhnalo představitele konkurenčního Fatahu. Hamas ovšem neuznává dohody z Osla, které ustanovily Palestinskou autonomii podle principu „území za mír“, a odmítl se vzdát terorismu i volání po úplném odstranění Izraele. Izrael spolu s Egyptem a souhlasem USA i EU vyhlásil nad Gazou blokádu. Hamas reagoval ostřelováním izraelského území raketami, jež bylo po krátkém příměří v listopadu obnoveno. S tím operuje hnutí Likud pod vedením bývalého premiéra Benjamina Netanjahua – jak může někdo pokračovat ve stahování z území, které je okamžitě obsazeno nesmiřitelnými odpůrci? – ptá se Netanjanu a spolu s ním statisíce jeho skalních voličů. Kadima přichází s plánem, podle něhož by se Izrael i nadále stahoval, ale za přesně stanovených podmínek, které by musela druhá strana splnit. Tu momentálně v Gaze reprezentuje Hamas, jenž jednání v zásadě odmítá, a na západním břehu Fatah, který je stále ještě dezorganizovaný po svém neúspěchu v Gaze. Livniová si představuje, že vystěhování izraelských vesnic na západním břehu by muselo být vyváženo určitými ústupky ze strany Palestinců a také zárukami, že z tohoto území nebudou létat rakety ani přicházet sebevražední atentátníci. Záleželo by tedy na samotných Palestincích, zda zajistí, že bude mírový proces pokračovat.

OTÁZKA PROSPERITY Nejasnosti panují i kolem dalšího osudu funkce palestinského prezidenta. Volební období Mahmúda Abbáse v lednu končí a on už nehodlá dále kandidovat. Západní břeh se navíc potýká s kriminalitou a chaosem. Podle některých tvrzení se ale situace v tomto ohledu zlepšuje – také díky systematické práci na obnově policie. Na té se podílí i Česká republika, jež má v rámci programu EUCOPPS největší kontingent evropských policistů cvičících palestinské kolegy. Stabilita by podle optimistických plánů mohla přinést prosperitu a ta zas větší důvěru Fatahu a mírovému procesu. O prosperitu a blahobyt samozřejmě stojí i izraelští voliči. Také Izrael byl zasažen globální finanční krizí. Izrael je, podobně jako Česko, malá a velmi otevřená ekonomika, jejíž úspěch silně závisí na vývozu. A opět podobně jako Česká republika také Izrael se zdá být zasažen relativně méně než mnohé jiné země. Izraelská burza sice zažila výrazný pád, ale v průměru menší než evropské burzy a také šekel devalvoval vůči dolaru méně než euro. Hospodářství také nečeká stagnace ale spíše jen zpomalení růstu HDP na dvě procenta ročně. Jeden z důvodů tohoto stavu je, že v izraelské ekonomice nebyly žádné bubliny, které by pod tlakem začaly praskat, tedy žádné rozsáhlé nezajištěné úvěry nebo slabé banky. V minulých letech se tamním ministrům financí také dařilo držet relativně slušnou disciplínu, a dokonce snižovat veřejný dluh. Izraelská veřejnost si rovněž zvykla, že stav hospodářství nezávisí přímo na politické nestabilitě, a tak fakt, že na novou vládu budou čekat až do února, zatím málo koho vzrušuje. Izraelští politici jsou si vědomi, že dosavadní úspěch tamní ekonomiky čerpá nikoli z relativní láce pracovní síly, ale ze schopnosti sektoru vyrábějícího produkty s vysokou přidanou hodnotou, tedy zejména hi-tech. Krize ve Spojených státech amerických samozřejmě dříve nebo později zasáhne i izraelský hi-tech sektor, který je s americkou ekonomikou úzce propojen. Izraelská vláda proto pro příští rok více než zdvojnásobila rozpočet zvláštního úřadu pro koordinaci vědecké a průmyslové sféry na tři miliardy šekelů (asi patnáct miliard korun). To je jistě zajímavá inspirace i pro jiné země včetně České republiky.

SITUACE Izrael se zdá být zasažen finanční krizí relativně méně než mnohé jiné země. Izraelská burza sice zažila výrazný pád, ale v průměru menší než evropské burzy a také šekel devalvoval vůči dolaru méně než euro. Hospodářství nečeká stagnace ale spíše jen zpomalení růstu HDP na dvě procenta ročně.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče