Po rozpočtu není na co čekat

19. prosince 2008, 00:00 - Pavel Páral
19. prosince 2008, 00:00

Takovým horoskopem na vědecké bázi, jako ten sněmovnou právě schválený rozpočet, ještě žádný v Česku nebyl a hned tak asi nebude.

Plánovaný deficit 38 miliard korun je čirou iluzí, protože vychází z předpokladu téměř pětiprocentního růstu ekonomiky. Jenže minulý týden zveřejnil statistický úřad aktuální data o vývoji zahraničního obchodu, průmyslu a stavebnictví, automobilka Škoda oznámila, že bude vyrábět jen čtyři dny v týdnu, a menších jobovek byla spousta.

Ekonomičtí analytici propadají skepsi a poprvé v souvislosti s českou ekonomikou začínají padat slova jako recese. Stát tak může nakonec hospodařit se schodkem dvakrát až třikrát větším. Má tedy smysl vůbec schvalovat nějaký rozpočet, když jsou jeho parametry tak dramaticky nerealistické? Může se to zdát podivné, ale i tento prapodivný rozpočet je lepší než žádný. Především jeho schválení v současné době tak citlivé na jakékoli špatné informace je velmi podstatnou zprávou pro finanční trhy, kde stejně jako všechny ostatní evropské vlády budeme poptávat poměrně vysoké státní půjčky. Když na tyto trhy vstoupí země s nejvyššími možnými ratingy a s obrovskou poptávkou, bylo by velmi těžké a především drahé nabízet dluhopisy země, která nemá schválený rozpočet. To je vnímáno jako vysoké politické riziko a úrokové sazby okamžitě rostou.

A pak jsou zde i naše vnitřní důvody. Rozpočtové provizorium by ohrozilo čerpání peněz z evropských fondů, což je to poslední, co nyní ekonomika, v níž chybí peníze snad úplně na všechno, potřebuje. Mimochodem, socialističtí hejtmani, z nichž někteří hlasovali proti rozpočtu, by se asi dost divili, kdyby sklidili v rozpočtovém provizoriu omezení dotací svým rozpočtům, z nichž hodlají rozhazovat plnými hrstmi.

Proto je dobře, že máme dokument, který alespoň základním způsobem definuje státní výdaje, byť příjmy jsou velmi nejisté. Nakonec obdobně na tom jsou ve většině zemí světa. Tak nejistý výhled do budoucích měsíců asi žádný z žijících analytiků nepamatuje. A politici? Ti jsou v dnešní době jurodiví. Podmínky v ekonomice jim zdánlivě dávají ten nejlepší důvod excelovat ve své nejoblíbenější činnosti, tedy v rozdávání peněz, které nevydělali. Nakolik to pomůže oživit ekonomiku, je pak ve hvězdách. V této souvislosti je jistě dobře, že se česká vláda drží zpátky a používá nástroje, které nejsou příliš drahé, ale přitom dokáží dostatečně pomoci. Podpora exportu prostřednictvím České exportní banky a EGAP, či připravované garance na provozní úvěry v Českomoravské záruční a rozvojové bance, určitě najdou vděčné příjemce.

Také schválené snížení sociálního pojištění placeného zaměstnanci o 1,5 procentního bodu je sice malou, ale přece jen výpomocí ve zlých časech. Každému zaměstnanci přibude v peněžence několik stokorun, které utratí, doufejme, alespoň zčásti za české zboží.

Poslední statistická data ale jasně říkají, že je nejvyšší čas přitlačit. Rozdávání peněz veřejnosti, tak jak to formou poukázek chystají Francouzi či Němci, opravdu nepotřebujeme, ale úlevy potřebují naše domácí firmy, a měly by je dostat. První na řadě bude Česká národní banka, která by měla již ve čtvrtek snížit úrokové sazby, a to velmi citelně. Inflace nehrozí, a tak je třeba více vnímat pokles ekonomiky a pomoci jí třeba tím, že bude ČNB pečlivěji sledovat vývoj kurzu koruny. Ten sice potěšitelně oslabuje, ale mohl by poskočit ještě o nějaký kousek, třeba k 27 korunám za euro. Lepší podporu exportu tu nikdo nevymyslí.

Rozhodně co nejrychleji by měla vláda projednat a poslat do parlamentu návrh na snížení sociálních odvodů placených zaměstnavatelem. A to půlprocento, o němž nyní ministr financí Kalousek diskutuje se Svazem průmyslu, by se mělo zaokrouhlit na procento celé. Místo šesti miliard by to stálo dvanáct, což nepochybně penzijní systém nerozvrátí, ale jsou to cash peníze, které mohou podnikatelům pomoci překonat alespoň část výpadku financování od nadmíru opatrných bank. Je to rozhodně lepší nápad než povolení odpočtu DPH u podnikatelských vozů.

Vláda chtěla o rozsáhlejším protikrizovém balíčku rozhodovat, až budou dopady krize na Česko jasnější. Po posledních statistických datech ukazujících jedenáctiprocentní propad zahraničního obchodu, devítiprocentním propadu průmyslu a hlášení o poklesu nových objednávek o 24 procent, už opravdu na nic čekat nemusí. Hlavně mnohá opatření musí proběhnout dost zdlouhavým legislativním procesem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče