Po promoci na pracák?

30. května 2012, 12:57 - Pavla Kreuzigerová
30. května 2012, 12:57

Vysokoškoláků přibývá, práci zatím většinou najdou. Situace v hotelnictví ale ukazuje, že může být i hůř

V mnichovském Hotelu Kempinski bylo před několika týdny pořádně našlapáno. Hotelový řetězec pořádal vlastní Career Day, na který pozval stovky absolventů vysokých škol. O práci v atraktivních destinacích, v nichž má síť své hotely, se ucházeli spolu s jejími dosavadními zaměstnanci, kteří by rádi trochu rozšířili rejstřík pracovních zkušeností o nějakou zahraniční. Například loni v Mnichově uspěla jedna z českých účastnic, která už v té době pracovala pro pražský Hotel Kempinski Hybernská. Do svého týmu si ji vybral ředitel nově otevíraného hotelu na Seychelských ostrovech, a tak se krátce po cestě do Německa stěhovala o pěkných pár tisíc kilometrů dále. V Mnichově převažovali podle očekávání evropští účastníci, přesto ale ze vzdálenějších míst přiletěly desítky dalších mladých lidí – z obou amerických kontinentů, Austrálie či třeba Indie. Právě tady se totiž mohli přiblížit svému snu – získat práci v jednom z nejluxusnějších hotelů světa a dostat tak šanci zopakovat v budoucnu úspěch vrcholných manažerů sítě, kteří začínali třeba na recepci. O takové příběhy nemá řetězec nouzi a během prezentací na „kariérním dnu“ zazněly přímo z úst hlavních aktérů mnohokrát. „Je velmi pravděpodobné, že právě tady potkám člověka, který mne jednou nahradí,“ přiživil atmosféru plnou velkých očekávání i Reto Wittwer, muž, který je už sedmnáct let v čele řetězce.
Není divu, že příležitosti, jako je tato, jsou dnes velmi vyhledávané. Čerství absolventi z oboru dnes často práci doma nalézt nemohou, a tak nezbývá než se porozhlédnout po příležitostech jinde. Hotel Kempinski nyní prudce roste například v Číně, kde už má čtrnáct hotelů, letos otevře další čtyři a napřesrok ještě jeden. Nyní pro ně hledá zaměstnance, což ale překvapivě ani v době krize není právě snadný úkol. Na přednášku o práci v Číně totiž přišlo vůbec nejméně účastníků.

Dojde i na Česko

Možná už brzy ale budou absolventi vděční i za takovou vzdálenou příležitost. Míra nezaměstnaných absolventů vysokých škol v Evropě v posledních letech stoupá. Bezkonkurenčně nejrychleji rostla v Irsku, mladých vysokoškoláků bez práce citelně přibylo i v Maďarsku, Švédsku, Velké Británii nebo Portugalsku. Jsou ale i země, kde nezaměstnanost této skupiny klesala – ve Finsku, Polsku, Itálii, na Slovensku a patří sem i Česká republika. To se ale může velmi brzy změnit. „Je zřejmé, že míry nezaměstnanosti jsou výrazně závislé na momentální ekonomické situaci a můžou se poměrně výrazně měnit z roku na rok. Mnohem pozvolnější a zároveň mnohem trvalejší charakter mají změny v profesní struktuře mladých vysokoškoláků. Výraznou roli zde hraje zejména míra růstu podílu lidí s vysokoškolským vzděláním v populaci,“ upozorňují Jan Koucký a Martin Zelenka ze Střediska vzdělávací politiky při Pedagogické fakultě UK v Praze, kromě jiného autoři studie s názvem Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2011. Ve většině evropských zemí totiž počet vysokoškoláků v poslední dekádě znatelně vzrostl. Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných v Evropě tvoří skupina lidí do 34 let. Vůbec nejvíce jich mají Ukrajina, Irsko, Kypr a Litva. Česká republika stále patří k zemím, kde je poměr vysokoškoláků na celkové populaci relativně nízký. Ale jenom zatím. Svědčí o tom i nebetyčné rozdíly v jednotlivých věkových skupinách.> Stejně jako v jiných transformačních ekonomikách se totiž v posledních deseti letech výrazně zvýšil počet studujících na vysokých školách. Ve skupině lidí mezi 25 a 34 lety jich je 23 procent, což je o 40 procent více než ve skupině 34 až 44 let a o dvě třetiny více než ve skupině 46 až 64 let. Číslo přitom ještě vzroste, protože mnoho studentů si dobu studia prodlužuje. Česko tak zatím kopíruje země, kde míra vysokoškolsky vzdělaných lidí překotně stoupala a dnes mají tamní absolventi problémy nalézt si odpovídající zaměstnání. Obměna pracovního trhu je přitom běh na dlouhou trať – během jedné dekády se vymění jen čtvrtina zaměstnanců. Pokud tedy jednou budeme čelit stejným problémům jako dnešní Irsko či Španělsko, stane se tak s největší pravděpodobností až za několik let.

Bez obav do ciziny

Už dnes ale existují obory, jejichž absolventi mají s uplatněním velké problémy. Pomineme-li absolventy škol s mediálně pošramocenou pověstí (kauza plzeňských práv), jde hlavně o kritické oblasti jako už zmíněné hotelnictví. To se potýká s problémy v celé Evropě. Účast českých uchazečů na mnichovské pracovní burze je poměrně výmluvnou ukázkou toho, jaké šance dnes zájemci o práci v tomto oboru mají. Z Česka vyjela do Bavorska asi dvacítka lidí. Většinou šlo o zaměstnance pražského Hotelu Kempinski Hybernská, ale část tvořili i vítězové konkurzu, který proběhl jen pár týdnů před akcí a na němž se vybíralo hlavně ze studentů a čerstvých absolventů. Veronika Mašková a Kateřina Bendová, které v konkurzu zvítězily, si stručné zprávy o tom, že jej řetězec vypisuje, všimly shodou okolností právě v týdeníku Euro. Obě jsou přitom ještě studentkami, ale oproti vrstevníkům je zvýhodňují studijní i pracovní zkušenosti ze zahraničí. Veronika právě finišuje na Vysoké škole hotelové, respektive na Ekonomické fakultě Univerzity di Bologna v Rimini, která je partnerskou školou té české. Také Kateřina studuje v zahraničí, konkrétně v dánské Kodani, kde se zatím v bakalářském programu připravuje na budoucí manažerskou kariéru. Je to prý právě zkušenost z delšího pobytu v cizině, díky které se nerozpakují hledat si práci i za českými hranicemi.
„Připadá mi to úplně přirozené. Nedávno jsem v jedné diskusi slyšela hovořit ekonoma Tomáše Sedláčka a socioložku Jiřinu Šiklovou, a ti naprosto přesně vyslovili to, z čeho se odvíjí můj postoj ke vzdělání i práci. Hovořili o tom, že bychom měli navázat na to, co dříve bylo běžné. Lidé byli v minulosti zvyklí jít nejprve na studia a za prací do zahraničí a odtamtud si teprve přinést zkušenosti domů a tady je uplatnit. To je přesně to, co chci i já, a doufám, že mě to ve srovnání s ostatními vrstevníky zvýhodní,“ shrnuje své názory Kateřina, která by vůbec neváhala vyrazit na několik měsíců třeba i do Číny. Má před sebou ještě několik let studia, a tak by v jejím případě šlo prozatím spíše o letní brigády. Předpokládá, že praxe získaná už při studiu pro ni jednou bude tou nejlepší referencí. Důvod, proč do Mnichova vyrazila Veronika, je trochu odlišný. Uvědomuje si, že kvůli krizi, která hotelový byznys postihla zvlášť citelně, má svou startovací pozici dost ztíženou. „Zajímala jsem se už o pozici ve středním managementu v jednom z pražských hotelů, kde se uvolnilo místo, protože jejich zaměstnankyně odešla na mateřskou dovolenou. Zájem byl obrovský, ale nakonec se žádný konkurz nekonal. Paní si nakonec uvědomila, že bude lépe, když se do práce co nejdříve po porodu vrátí. Taková je dnes situace,“ shrnuje Veronika. Vůbec by ji přitom nevadilo dojíždět třeba do sousední země, odkud by se pravidelně mohla vracet domů. „Hledala jsem třeba v Drážďanech, ale právě tam teď zaměstnance nehledají,“ říká Veronika. Odjet na čas do vzdálenějších destinací nechce, po skončení vysoké školy by už chtěla trávit více času se svými blízkými. Flexibilita při stěhování za prací zatím není mezi českými absolventy až tak běžná. I když ve srovnání se svými o něco staršími předchůdci jsou na tom podstatně lépe, protože mnohdy už během studia vyzkoušeli některý ze studentských pracovních programů. „Na zkušenosti klienta hodně záleží. Pokud již pracovali v zahraničí, nebrání se odcestovat ani do vzdálenějších lokalit,“ říká Aleš Ondrůj, mluvčí společnosti Student Agency, která různé pracovní pobyty zprostředkovává. Jde ale spíše o méně kvalifikované práce v hotelech, na farmách nebo v rodinách. Zájem o ně nemají jen úplně čerství absolventi, ale i někteří lidé do 35 let, kteří třeba kvůli krizi nemohou sehnat práci doma. „Převážná část ale bohužel nemá odpovídající úroveň angličtiny,“ dodává Ondrůj.

Levná síla

Příběh Veroniky Maškové dobře ilustruje, co by se mohlo stát ve chvíli, kdyby se krize, která tvrdě dopadla hlavně na některé obory, rovnoměrně rozšířila do dalších oblastí. Veronika kromě vysokoškolského vzdělání výborně ovládá angličtinu i italštinu a pasivně i francouzštinu a němčinu, navíc ještě během studií nasbírala pracovní zkušenosti doma i v zahraničí. V Česku ale práci hledá zatím marně. A jak se ukazuje, jednoduché to nebude mít ani v zahraničí. Svědčí o tom i příběh, který navázal na mnichovský Career Day. „Zprávy jsem měla hned po týdnu. Ozval se mi personalista z bratislavského Hotelu Kempinski s velmi zajímavou nabídkou na pozici Lady in Red,“ vypráví Veronika. Stručně řečeno jde o zaměstnání na „front office“ části hotelu. V popisu práce měla mít především péči o VIP hosty, zpracování jejich databáze a přípravu zpráv pro ředitele. Finanční podmínky se Veronika dověděla teprve nedávno. „Bylo mi nabídnuto 800 eur, což by bylo v přepočtu po zdanění asi patnáct tisíc korun, a to bez nároku na ubytování v Bratislavě,“ dodává Veronika, která za těchto podmínek pozici odmítla. „Podle mých zkušeností je to minimum, které si v České republice vydělá servírka či barman, a to nepočítám spropitné. Překvapilo mě to. Přece je to pozice, na kterou je nutné mít určitou praxi, být komunikativní, reprezentativní, umět jazyky a mít vzdělání,“ říká Veronika. Vzdávat se ale nechce. „Jsem upřímně řečeno velmi zvědavá, jakým způsobem bude Kempinski využívat životopisy, které dostal od jednotlivých účastníků a zda ještě nějaká nabídka přijde. Byla by škoda, kdyby pořádali tuto nákladnou a zajímavou akci, ale potom neuměli se získanými informacemi zacházet,“ dodává.

Nahoru s pokorou

Většina absolventů vysokých škol tak tvrdé srážce s realitou čelit nemusí. Jaké šance mají absolventi v jiných oblastech? Zatím obvykle najdou práci, která vyžaduje vysoký stupeň kvalifikace, byť je to třeba v jiném oboru, než si představovali. V Česku patří podle průzkumů mezi nejatraktivnější zaměstnavatele například poradenské firmy. Nabízí totiž nadstandardní finanční odměňování, propracovaný systém vzdělávání a především stabilitu. „Každý rok nabíráme v Česku desítky absolventů, přičemž se nám hlásí několik tisíc uchazečů. S příchodem finanční krize zájem ještě stoupl, a to zhruba o desítky procent oproti předkrizovému roku 2008. Vysvětlujeme si to zájmem absolventů o perspektivní stabilní zaměstnavatele,“ říká mluvčí PricewaterhouseCoopers Pavel Heřmanský. Firma prý nehledí tolik na vystudovaný obor, protože má vlastní systém vzdělávání. „U absolventů stačí, když mají všeobecný rozhled, dokážou používat zdravý rozum a nechybí jim analytické a logické myšlení. Vybavenost anglickým jazykem pokládáme v dnešní době za samozřejmost,“ dodává Heřmanský. O absolventské pozice v konkurenční KPMG každoročně usiluje kolem 1800 žadatelů. Mnoho z nich prý ale postrádá některé základní kvalifikační předpoklady, jako je například dobrá znalost angličtiny, či dokonce dokončené vysokoškolské vzdělání. Uspěje jich zhruba osm desítek. Ti úspěšní většinou vědí, že vysokoškolské vzdělání není samospasitelné. „Uvědomují si, že chtějí-li uspět v současné konkurenci, musí firmě nabídnout něco více – třeba zkušenosti získané v zahraničí či praxi,“ říká Hana Velíšková, šéfka lidských zdrojů v KPMG. „Někdy pak ale nejsou zcela realističtí v očekávání rychlého kariérního růstu. Musíme jim vysvětlovat, že cesta k manažerské pozici obnáší i určitou míru pokory a trpělivosti a bude jim trvat déle než dva tři roky, protože nejprve musí načerpat spoustu znalostí a zkušeností,“ uzavírá Velíšková.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče