Po letech tvrdé práce přichází dřina

16. června 2008, 00:00 - Renata Lichtenegerová
16. června 2008, 00:00

Přestože jsou spíše manažery a v podstatě za ně vaří jejich tým, není práce šéfkuchařů snadná.  Každodenní stres se nevyhne ani těm nejlepším.

Jak se daří šéfkuchaři

Důležitá večeře o sedmi chodech. Hlavní pokrm má být ozdoben plátky bílého lanýže. Dodavatel slíbil dodání den předem. Bohužel, jeho auto zůstalo na hranicích, a tak je třeba vyslat tam pro lanýže jiný vůz. Řidič se s vzácnou houbou vrací jen pár minut před servírováním. Šéfkuchař neztrácí hlavu a rychle strouhá. Stihne to a vše probíhá, jak má.

Jako další chod míří k hostům sýry a v tom hlava kuchyně zavelí zapéct dezert. Bude to suflé ozdobené plátky zlata, jehož servírování musí proběhnout v několika málo vteřinách po zapečení. Mezi hosty se nečekaně zvedne pán a ujme se dlouhého projevu. Dezert prý prosí až později. V kuchyni, která připomíná dobře zorganizované mraveniště, se začíná znovu. Našlehat, upéci, ozdobit a pak – chvilka napětí! Ano, tentokrát je to ta správná vteřina a zákusek může putovat na stůl, u kterého nikdo ani netuší, jaké drama se odehrává v zákulisí.

Tento nedávný zážitek patří šéfkuchaři Francouzské a Plzeňské restaurace v Obecním domě v Praze Jiřímu Králi. Nejedná

se přitom o situaci nijak výjimečnou. Přestože mají každý své vlastní oblíbené suroviny, koření i postupy, na jednom se všichni šéfkuchaři shodnou – jejich práce je dřina. A veliká!

Cesty po všech čertech 

Procházka růžovým sadem není ani samotná cesta do čela kuchyně ve vyhlášené restauraci. Například český kuchař Roman Hadrbolec, který svými pokrmy zaujal i mlsné hollywoodské hvězdy, se prý protloukal jako zedník, malíř nebo příležitostný model, než se prosadil v Beverly Hills. Měl za sebou české školy i praxi hotelového kuchaře v Tyrolských Alpách. Letos si otevřel vlastní restauraci Noem Arch v Králově Poli v Brně.

Podobně po světě cestují všichni kuchaři, kteří se chtějí zařadit mezi ty nejlepší. Jiří Král začínal po škole jako řadový kuchař v restaurantu Pálava, což byl v osmdesátých a devadesátých letech jeden z nejvyhlášenějších podniků v Praze. Svou kariéru tam končil jako zástupce šéfkuchaře. Poté odjel do Německa a Francie na zkušenou. V Obecním domě pracuje od roku 1998. 

„Zažil jsem několik neobyčejných i těžkých situací. Například když jsem byl na vojně u námořnictva, pracoval jsem jako osobní admirálův šéfkuchař v Tichém oceánu na Tahiti. Vyrazili jsme na čtyři dny na moře, z toho tři dny byla bouřka s deseti až dvanáctimetrovými vlnami a větrem o rychlosti 150 kilometrů v hodině. A teď si představte, že jsem měl v těchto podmínkách vařit,“ přibližuje své zážitky šéfkuchař pražské restaurace Zahrada v opeře Martial Clement.

Vař, mlč a poslouchej

K nejtvrdším praxím patří podle Jiřího Štifta, který řídil mimo jiné kuchyni v pětihvězdičkovém hotelu Alcron, ty v restauracích, které se honosí gastronomickým oceněním Michelin. „Lidé v Česku si neuvědomují, co je to hodně práce. Není problém sehnat místo v michelinské restauraci v Londýně. Znamená to však mlčet a poslouchat. Pracovat se musí od sedmi ráno do půlnoci. Je to hodně práce skoro za žádné peníze,“ přibližuje Jiří Štift.

Mohlo by vás zajímat

Další videa z Euro TV
  • Martin Komárek: Už nebudu klukem z plakátu

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

Hry pro příležitostné hráče