Po bitvě

22. února 2008, 10:55 - Petr Nováček
22. února 2008, 10:55

Prezidentská volba odhalila problémy ČSSD, komunistů, zelených i lidovců

Sedmého března, ve výroční den narození T. G. Masaryka, složí Václav Klaus stejně jako v roce 2003 ústavou předepsaný slib, jímž se teprve stane hlavou státu na dalších pět let. Jistě jej složí bez výhrad, poněvadž jinak by se prezidentem nestal a vůle 141 volitelů, kteří pro něho 15. března ve třetím kole druhé volby zvedli ruku, by zůstala nenaplněná. Při neúčasti nemocné poslankyně Strany zelených Olgy Zubové a lidoveckého senátora Karla Bartáka, z principu odmítajícího veřejnou volbu, získal Klaus o jeden hlas více, než kolik potřeboval.

Zatímco před pěti lety byla prezidentská volba tajná, a lze se proto jenom domnívat, že mu tehdy na Hrad pomohli komunisté, letos si švejnarovský blok vynutil hlasování veřejné. Ví se tedy s určitostí, že to bylo všech 122 zákonodárců ODS, dvě nezávislé senátorky Liliana Janáčková a Jana Juřenčáková, čtrnáct lidovců a tři bývalí členové poslaneckého klubu ČSSD Michal Pohanka, Miloš Melčák a Evžen Snítilý, kteří zařídili Klausovo znovuzvolení. Při nepřítomnosti ochořevší Zubové rozhodl hlas Snítilého, který se „názorově posunul“ a 15. března volil Václava Klause.
Václav Klaus se tak tentokrát obešel bez komunistů, kteří si zaexperimentovali s Janou Bobošíkovou, ve druhém kole pomohli Švejnarovi a ve třetím se až na dva senátory rozhodli nehlasovat, prý aby si zachovali levicovou tvář. Možná se jim to povedlo u jejich „skalních“ členů, leč mimo tyto kruhy za sebou zanechali dojem nevypočitatelné strany, jíž nevyšla licitace o brzký podíl na moci. Velmi přitom rozhněvali Jiřího Paroubka, jenž věren zásadě, že nejlepší obranou je útok, ruče označil Vojtěcha Filipa za nedůvěryhodného a KSČM poradil, aby si zvolila jiného předsedu, pokud skutečně stojí o spolupráci s ČSSD.
A že se měl a má Jiří Paroubek proč bránit! Po volbách do sněmovny v červnu 2006 bylo Klausovo znovuzvolení prezidentem druhým velkým neúspěchem strany pod jeho vedením. Zatímco ODS se blýskla ve Španělském sále jednotným postupem všech svých 122 volitelů, z poslaneckého klubu ČSSD se po Melčákovi s Pohankou, díky nimž vládne Topolánkův kabinet, nyní „oddrolil“ Evžen Snítilý. V parlamentu se přitom šušká, že kdyby bývala byla prezidentská volba tajná, pro Klause by kromě Snítilého hlasovalo pár dalších sociálních demokratů, kterým se Paroubek zajídá a stále dají spíše na doporučení Miloše Zemana. Vedení ČSSD obratem reagovalo výzvou Za nový styl v politice, v níž získávání přeběhlíků označuje za odsouzeníhodnou formu politické korupce a naléhá na ODS, aby s tím přestala. Pokud se však v parlamentních klubech ČSSD skrývají latentní zběhové, „oddrolování“ může pokračovat, protože opět přijdou chvíle, kdy Topolánkova vláda bude shánět hlasy, ber, kde ber. Kdyby se však Paroubkovi začala strana opravdu „sypat“ pod rukama, členové ČSSD by si příští rok na jaře mohli v přímé volbě zvolit za předsedu třeba Zdeňka Škromacha, jenž mimochodem uděluje Paroubkovi pravidelně šťouchance.
Z prezidentské volby nevyšla bez potíží ani vládní Strana zelených. Nejde ani tak o to, že neprosadila na Hrad Jana Švejnara. Ačkoli s kampaní začal pozdě, stačil si získat sympatie veřejnosti a Václavu Klausovi byl rovnocenným soupeřem. Vážnější je, že ve straně se opět rozhořel spor mezi místopředsedkyní Danou Kuchtovou a její většinou republikové rady, a předsedou Martinem Bursíkem, jenž příliš zhurta „vyrukoval“ na poslankyni Zubovou poté, co se pro údajné akutní zdravotní obtíže a bez včasné omluvy nedostavila k volbě prezidenta. Protože zdraví má mít samozřejmě vždycky přednost i před politikou, Zubovou bránící Kuchtová dostala Bursíka pod tlak. Kdoví, zdali někdo nezatlačil také na Zubovou, aby do Prahy na volbu nejezdila, poněvadž „dobře informované kruhy“ ševelí cosi o aktivitě jistého „modrého“ emisara a jedné osoby kdysi blízké zeleným, Vraťme se však k Bursíkovi, jenž má už pár týdnů plnou hlavu starostí s tím, jak zabránit odchodu Karla Schwarzenberga a potažmo zelených z vlády, jestliže se do ní vrátí Jiří Čunek. A tomu už Topolánek otevřel dveře dokořán poté, co se lidovci zasloužili o Klausovo znovuzvolení, zatímco od zelených nedostal ani hlas a Bursík na něho dokonce zostra zaútočil. Čunkův návrat do kabinetu by mohli pozdržet jen sami lidovci, ale proč by to dělali, když u ODS složili reparát?
Pravda, sám Jiří Čunek hlasoval pro Švejnara a bránil i profesora Tomáše Halíka, jenž pro Švejnarovo zvolení mezi lidovci důrazně plédoval, leč kalouskovská většina Klausových příznivců situaci vybalancovala. Ačkoli byli lidovci při prezidentské volbě nejednotní, dokázali to navíc veřejnosti „prodat“ jako doklad své demokratičnosti a úcty k ústavě, jež zakazuje poslancům poroučet. A protože jsou už víceméně srozuměni s tím, že před podzimními volbami jim ODS s majetkovými restitucemi církví nepomůže, je zase všechno v pořádku, Čunek jednou nohou ve vládě a KDU-ČSL už opět Topolánkovou oporou. Byť se ale o koaliční rehabilitaci KDU-ČSL velmi zasloužil Miroslav Kalousek a jeho věrní, na blížícím se stranickém sjezdu chtějí čunkovci převolit celostátní výbor, v němž mají kalouskovci dosud mírnou většinu. Nevděk prostě světem vládne.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče