Plížívý vrah jménem Junk Food

07. ledna 2008, 18:02 - Benjamin Kuras
07. ledna 2008, 18:02

Na přímé následky nezdravé diety umírá ročně 70 000 lidí

Jen co jsme si v minulém seriálu pochválili, k jaké velkolepé pravicovosti a vynalézavosti se propracovává britská kuchyně, už nám do toho přichází zpráva, že Británie se stala největším požíračem „junk food“ čili sajrajtového jídla. Na jedné straně vyrůstají na každé obchodní ulici nové kvalitní restaurace se světovými lahůdkami a televizní programy oplývají imaginativními recepty. Na straně druhé sílí návyk na hromadně produkované hamburgery, přepálená a tukem nasáklá obalovaná kuřata, přesmažené hranolky a přesolené čipsy, zapíjené cukernatými nápoji. Holduje jim už 45 procent Britů, kteří se tím vyhoupli před notoricky známé sajrajtožrouty, jimiž jsou tradičně Američané. Obezita vrcholící diabetem, srdečními chorobami, ledvinovými kolikami a rakovinou se stala britským zdravotním problémem číslo jedna a každý rok je na ni diagnózováno 100 000 nových pacientů. Je to tak trochu jako v politice: jakmile se někde začne dařit pravicovým individualistickým trendům, hned na ně začnou útočit levicová kolektivistická hnutí. Čím víc se světem šíří svoboda a tvořivost, tím víc se proti ní bouří totalitní glajchšaltistické vášně. Junk food mezi ně patří plnou měrou. Ale už se mezi ně počítá i všudypřítomný trend „detoxikačních“ přípravků, kterých se v Británii prodá každý rok ve formě pilulek, prášků, kapek a kapsulek za desítky milionů liber. A stačilo by občas se procvičit procházkou, při níž si nakoupíme a pak po domácku uvaříme čerstvou zeleninu a zapijeme ji vodou. K tomuto poznání dochází většina lékařů, kteří se zabývají účinky diety na zdraví, včetně ředitele britské státní Food Standards Agency. Ta vyhlásila letošek rokem kampaně za zdravé stravování, za hlasité podpory nejznámějších mediálních kuchařů. Hlavní důvod? Na přímé následky nezdravé diety umírá ročně 70 000 lidí. Jejich léčba přijde státní zdravotnictví téměř na osm miliard liber. Takže můžeme letos v Británii čekat zeleninovou revoluci. Klobáskovití a knedlíkovití Češi se asi budou mít co od Britů učit. Na pranýř určitě půjde i ta přemasovaná, nedozeleninovaná a bezzrná dieta Atkinsova, které propadlo tolik šoubyznysových hvězd a podobných štíhlostních fanatiků. Po ní se sice opravdu štíhlí, ale zjistilo se mezitím i to, že předózování proteinem a nedostatek vitaminů, minerálů a kyseliny listové (folic acid) těžce namáhá srdce a zvyšuje riziko infarktu. Nepřítomnost vláknin v útrobách ničí vnitřní povlaky zažívacího ústrojí, dává náběh na střevní rakovinu a obdařuje dech hnilobným zápachem – jak si ověřil každý, kdo někdy s nějakým atkinsovcem usiloval o intimní styk. Čeká nás změna kulinárních trendů od masa k zelenině, ovoci a obilovinám. A taky je na čase, než se nám zelenina scvrkne na nějakých dvacet zjednodušených druhů. Kdysi jich bývalo okolo 800. Každý druh z těch nynějších nejběžnějších dvaceti míval několik desítek odrůd, které chutnaly a vypadaly jinak. Z nich už téměř zmizelo 98 procent odrůd, a to následkem částečně zjednodušeného repertoáru supermarketů a propagace „krásných“ potravin, částečně evropskými regulacemi semínek povolených k prodeji. Téměř podloudně a v rozporu s evropskými regulacemi se jich všech osm stovek snaží po světě vyhledávat a pěstováním zachránit britská Heritage Seed Library. Díky ní si dnes můžeme pořídit třeba fialovou afghánskou mrkev, která chutná mrkvovitěji než evropská mrkev oranžová – od níž nám ostatně zůstávají už jen dva druhy z někdejšího tuctu. Fazole mívaly přibližně třicet odrůd, čočka dvacet. Rajčata nějakých pětadvacet. Cibule stejně tak. Brambory třicet. A tak dál, můžeme počítat druh po druhu. To nám dává další pravicový důvod k hojnějšímu požívání rostlinné potravy: záchranu pestrosti a volby. Co přestaneme jíst, se časem přestane pěstovat. A jakmile nějaká odrůda zanikne, už se nám nevrátí. S jednotlivými odrůdami často mizejí i různé lokální tradice gastronomické i kulturní, celá místní historie spojená s tím či oním jídlem. A umírá pestrost chuťová, kterou ztrácíme schopnost rozlišovat. Všechny se postupně redukují na několik společných zásad trhu regulovaného supermarkety a byrokraty: hezky a stejně vypadat, dlouho vydržet na regálech a poměrně levně se nabízet. Chuť jsme už dávno hodili přes palubu. Ale z dětství si všichni pamatujeme, že nejchutnější jablko bylo vždycky to nejškaredější.
Kdykoli máme nadměrným požíváním sajrajtových potravin, tuků, cukrů a nadbytku masa organismus vyšinutý ze zdravé rovnováhy, pomůže nám ji nejrychleji obnovit ta rostlinná potrava ze všech nejmenší. Semínka. O těch se rozpovídáme do podrobna příště. Budou čtyři hlavní: Fenyklová, která nastolují klid v zažívacím ústrojí a pokrmům vdechují dobrodružnou exotiku. Sezamová, která vyrovnávají v těle kyselost a zásaditost. Slunečnicová a dýňová, která jsou obě sama o sobě vydatnou potravou a léčí hned několik orgánů. Obvyklá středoevropská strava s nimi skoro vůbec nepočítá. Budeme to napravovat a učit se od jiných.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče