Platit má i manželka

07. dubna 2008, 00:00 - Libuše Frantová
07. dubna 2008, 00:00

NOVELA EXEKUČNÍHO ŘÁDU - Ministerstvo spravedlnosti hodlá ještě více posílit pravomoci exekutorů. Ti by na sebe měli převzít některé kompetence soudců a navíc budou moci úkolovat i policisty, které dostanou k ruce.

Neziskové organizace, ombudsman, ale i některá ministerstva bijí na poplach. Rezort spravedlnosti totiž připravuje návrh nového exekučního řádu, který podle odpůrců nepřiměřeně posiluje už tak velké pravomoci exekutorů. Kritikům předlohy vadí, že ministerstvo roli exekutorů posiluje a soudce naopak částečně staví mimo hru.

Pokud by předloha začala platit v předkládaném znění, významně by zasáhla do práv dlužníků a dokonce i jejich manželů či manželek. Daleko hůř by na tom v budoucnu byli i lidé, kteří by se bránili neoprávněné či nesprávně prováděné exekuci. Některé státní úřady dokonce vyslovily obavy, že je návrh protiústavní. Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi napsal: „Není možné, aby o stížnostech na nesprávný postup exekutora rozhodoval sám exekutor. Změny jsou v rozporu s ústavním právem na spravedlivý proces i s evropským právem.“ Šéf rezortu spravedlnosti rozbouřené vody uklidňuje: Hysterie kolem novely ničemu neprospívá, konečný návrh ještě není definitivně hotový.

Bez posvěcení soudu

A proč takové obavy? Novela přichází s řadou zásadních změn. V budoucnu by například nemusel o zahájení exekuce rozhodovat soud jako dosud. Pospíšil to zdůvodňuje přetížeností soudců, kteří musí ročně posuzovat až 600 tisíc žádostí o exekuce. Proto prosazuje, aby o nich mohl rozhodovat pověřený exekutor. Změnu prý chtěly samy soudy, protože jejich exekuční oddělení jsou zavalena statisíci případů a řada z nich je přitom nezpochybnitelných. Soud by měl rozhodovat až tehdy, nastane-li spor.

Lidé se podle Pospíšila mohou proti neoprávněné či nesprávně prováděné exekuci dostatečně bránit, protože mají patnáctidenní lhůtu na odvolání k soudu. „A právě pokud budou občané využívat možnosti odvolání, stejně exekuce u soudů skončí,“ upozorňuje na možnou komplikaci stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD Marie Benešová.

Vážnější je výhrada, že do práva na ochranu užívání majetku včetně podnikání může podle ústavy zasahovat jen nezávislý a nestranný orgán. Tím určitě není exekutor, ale jen soud. Exekutor totiž není nikdy nestranný, nezávislý a nepodjatý. Vždycky je finančně zainteresován na výsledku, jeho odměna je vypočítána procentem z vymáhané částky, ale může si domluvit i mimosmluvní odměnu.

I kdyby v patnáctidenní odvolací lhůtě nemohl exekutor majetek prodávat, vážně by narušil práva občanů už tím, že by nemohli nakládat se svými věcmi. Zahájení exekuce se navíc oznamuje bankám, katastru nemovitostí, a to může mít zničující dopad především na podnikatele. Objevují se tak obavy, že by se hrozba exekuce mohla stát i prostředkem vydírání nebo konkurenčního boje. Proto kritici novely požadují, aby exekutor měl možnost zahájit exekuci až po rozhodnutí soudu o odvolání.

NEJČASTĚJŠÍ PROBLÉMY PŘI EXEKUCÍCH

• záměna osob – exekutor zabaví majetek někomu jinému než dlužníkovi

• zabavení věci nepoměrně vyšší hodnoty, než je dluh i s náklady exekuce

• prodej věcí, i když je podána vylučovací žaloba k soudu

• náklady exekuce jsou chybně vyčísleny ve prospěch exekutora

• zabavení věcí třetích osob(manžela, druha, spolubydlícího)

• podhodnocení cen movitých věcí a nemovitostí při jejich prodeji

(podrobněji jsme se tématu věnovali v Profitu č. 38/2007)

Exekutor s imunitou

Odpor vyvolává ustanovení, podle kterého by k případnému trestnímu stíhání exekutora pro skutek spáchaný při výkonu jeho činnosti byl nutný souhlas ministra spravedlnosti. „Podle našeho názoru není nutné, aby exekutoři požívali procesní imunitu obdobnou například imunitě soudců Ústavního soudu. Domníváme se, že se jedná o nevhodnou úpravu, zejména vzhledem ke značně širokým pravomocem exekutorů,“ namítá ministerstvo vnitra ve svém stanovisku. Při výkonu exekuce dochází k velice silnému zásahu do základních lidských práv a svobod, a je proto prý nutné tomu přizpůsobit i míru kontroly a odpovědnosti exekutorů. Ministerstvo vnitra se tak obává zneužívání pravomocí. Také ochránce veřejných práv Otakar Motejl označuje podmínění zahájení trestního stíhání souhlasem ministra za zcela nepřiměřené. Zásadně proti zavedení imunity je i řada ministerstev.

Konec přelévání majetku

Zřejmě největší bouři způsobila snaha zabránit situaci, aby dlužník převáděl svůj majetek na manžela či manželku a vyhnul se tak placení. Dnes jsou takové kroky nepostižitelné. Proto ministerstvo spravedlnosti navrhuje, aby se mohlo sáhnout také na účet manžela, i když jde o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. „Pokud by tato pohledávka nebyla součástí společného jmění, došlo by k legalizaci postižení majetku, který jinak exekucí k vymožení dluhu postihnout nelze,“ odmítá záměr ombudsman Motejl.

„Dluh jednoho z manželů není automaticky dluhem toho druhého. Zvlášť když peníze na jeho účtu nespadají do společného jmění,“ souhlasí s ním i Helena Svatošová ze sdružení právníků Iuridicum Remedium. Na účtu manžela mohou být peníze získané dědictvím nebo darem či jako náhrada za restituci. Podle občanského zákoníku patří do společného jmění závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, „jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého“. Podle ministerstva vnitra by závazek, který překročil přiměřenou míru a o němž druhý manžel nevěděl, neměl být postižitelný exekucí.

Jestliže jeden z manželů samostatně podniká, často je jeho podnikání dohodou vyjmuto ze společného jmění manželů, protože druhý z manželů nemá žádnou šanci podnikání ovlivnit a ani se dozvědět o rizicích, z nichž může vyplynout nebezpečí exekuce. Ministerstvo vnitra také upozorňuje, že přelít svůj majetek může dlužník i někam jinam, třeba na účty svým rodičům, dětem nebo jiným příbuzným či známým.

„Nechci to tlačit za každou cenu. Je to citlivé téma, otevřeme veřejnou diskuzi,“ ustupuje ministr Pospíšil.

Policie coby poskok exekutorů

Spor se rozhořel i mezi rezorty vnitra a spravedlnosti. Pospíšil chce, aby policie České republiky i obecní policie „byly povinny poskytnout exekutorovi a vykonavateli exekutora na jeho žádost ochranu a součinnost“. S touto myšlenkou ovšem tvrdě narazil. Vnitro namítá, že práce bezpečnostních sborů nespočívá v různých druzích asistencí, suplování pořadatelské služby či doručování zásilek. V novele zákona o policii, kterou v březnu schválila vláda, se má asistence policie při soudních exekucích naopak omezit.

Exekutoři by si prostě měli zajistit ochranu sami. To však podle Exekutorské komory povede buď k ozbrojení exekutorů a vykonavatelů, což je poníží na úroveň nezákonných vymahačských firem, nebo k najímání bezpečnostních agentur, což by zvýšilo náklady a sociální dopady na dlužníky. „Nemohu uvěřit tomu, že by asistence při soudních exekucích představovala pro policii skutečnou časovou zátěž, která by stála za řeč,“ říká prezident Exekutorské komory Juraj Podkonický. Podle ministerstva vnitra to však „za řeč“ stojí. Například za 1. pololetí roku 2006 exekutoři požádali o asistenci policii ve 2433 případech.

Ale pojem „součinnost“ vadí i Heleně Svatošové. „V podstatě by to znamenalo, že exekutor by mohl řídit policisty a nařizovat jim, co mají dělat. Ve skutečnosti nejde o žádné zajišťování veřejného pořádku, ale o zřízení ochranky pro exekutory,“ říká.

Podobných sporných věcí se objevuje v návrhu novely exekučního řádu mnohem víc. Ministr spravedlnosti však tvrdí, že novela přinese mnoho zpřísňujících podmínek. V budoucnu by například exekutor nemohl, tak jako dnes, kvůli dluhu pěti tisíc korun prodat třeba rodinný dům v hodnotě několika milionů korun. „Pokud bude mít dlužník peníze na účtu, musí exekutor sáhnout nejdříve na účet, ne na nemovitý majetek,“ ujišťuje ministr spravedlnosti.

Dnes se totiž běžně stává, že exekutor zabaví a pak i prodá věci nepoměrně vyšší hodnoty, než je dluh i s náklady exekuce. Dlužník může přijít při exekuci téměř o všechno. A nejen dlužník. Existují případy, kdy exekutor zabaví věci někoho jiného, kdo s dlužníkem ani jeho dluhy nemá nic společného. Oběť se sice může bránit takzvanou vylučovací žalobou, ale pokud exekutor zabavené věci prodá rychle, má zpravidla smůlu.

Věrohodně dokázat vlastnictví bývá někdy téměř nemožné. „Každý dlužník tvrdí, že zabavovaný majetek není jeho. K tomu exekutor nemůže přihlížet,“ říká mluvčí komory exekutorů Pavel Kočiš. „Zákonodárci ve snaze co nejrychleji uspokojit věřitele dali exekutorům obrovské pravomoci. Vím o případech, kdy jí zneužili,“ potvrzuje advokát Oldřich Choděra. Posilovat ještě více moc exekutorů proto odborníci považují za scestné.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče