Platíme ty, co proti nám kují pikle

09. června 2008, 00:00 - Jiří Němeček
09. června 2008, 00:00

Odboráři zapomněli, že pracovníky uživí jen fungující firma. Nový šéf Hospodářské komory jim to chce připomenout. Má odstup k rychlému přijetí eura a nezapomíná ani na podnikatele z hlavního města. Stále totiž zůstává předsedou regionální pražské komory a aktivně řeší problémy firem v zónách rezidenčního stání automobilů.

Prezident Hospodářské komory Petr Kužel Ve funkci prezidenta hospodářské komory jste od konce května. Sedíte teď na dvou židlích, nebo jste funkci předsedy pražské komory složil? Zatím zůstávám. V následujících měsících se vzdám funkce předsedy představenstva pražské komory. Jejím vedením bude pravděpodobně pověřen jeden z místopředsedů, a to do řádného shromáždění delegátů. O tom všem musí v nejbližších dnech rozhodnout představenstvo Hospodářské komory hl. m. Prahy. Když jsme u Prahy, při minulém rozhovoru pro Profit (č. 4/2008) jste se zmínil o připravovaném rozšíření parkovacích zón. Stalo se a systém tvrdě kritizují například řemeslníci. Je zcela obvyklé, že v centru města jsou rezidenční zóny. Samozřejmě, pro návštěvníky to je nepříjemné. Obyvatelé ale mají větší jistotu, že večer zaparkují. Horší to samozřejmě je, když na víkend přijede na návštěvu dědeček s babičkou. Já myslel spíše na malíře, elektrikáře, instalatéry… Podnikatelé mají hned dva problémy. První je ten, přijede-li do firmy obchodní partner a potřebuje někde parkovat. To riskuje pokutu nebo dokonce odtažení vozidla. A pak jsou tu samozřejmě ti řemeslníci. Třeba zmiňovaní malíři s barvami těžko přijedou tramvají. Pražská hospodářská komora už nabídla magistrátu možné řešení. Jednali jsme o tom s náměstkem primátora Rudolfem Blažkem, a ten náš návrh podporuje. Na čem jste se shodli? Dohodli jsme se, že bude připraven systém střednědobého stání v rozmezí půl až dvě hodiny. To je doba, která by měla řemeslníkům stačit k běžným opravám v domácnostech. Otevřená je zatím cena za takové parkování. Druhou věcí, kterou jsme navrhli, je krátkodobé zastavení na 30 nebo 40 minut. Jak by se to lišilo od stání v placené zóně? Lidé by mohli parkovat na tuto kratší dobu i tam, kde nejsou parkovací automaty. V peněžence by měli koupené jakési kupony, vyplnili by si datum a čas, dali si kupon za okno a po odjezdu ho vyhodili. Myslím, že to tak dopadne a že to přispěje k vyřešení té prekérní situace, do které se podnikatelé dostali. A parkování na delší dobu? Nevím, že by se vůbec uvažovalo o nějakých kartách na jeden nebo dva dny. Tím by nakonec ta rezidenční zóna ztratila smysl. Všichni návštěvníci by si kupovali nějaké jednodenky nebo půldenky. Ke starostem o podnikání v hlavním městě vám teď přibyla povinnost vést celou komoru. To bude nápor… Spíš pro moji ženu a rodinu. Pro mě už takový ne. Na dvou židlích jsem seděl už několik let, takže jsem zvyklý. Na centrále jsem zastával post viceprezidenta, takže jsem stejně měl dvojí povinnosti už dříve. LOBBOVAT CHCI POTICHU I NAHLAS Stáváte se určitým nejvyšším lobbistou za podnikatele. Budete spíš tím, kdo tahá v zákulisí za nitky, nebo chcete víc veřejně tlačit na politiky či odboráře? Myslím, že svůj postoj nezměním. Budu používat obě cesty. Nejsem přítelem jakýchsi přestřelek přes média. To není můj styl. Důležitý je cíl. A toho nedosáhnete, mlátíte-li někoho klackem po hlavě. Druhá varianta ovšem skutečně je, když jste si přes média schopen pomoci k tomu, aby byla vaše myšlenka uchopena a někdy snad i pochopena. Nejlépe se dá lobbovat přímo mezi zákonodárci. Uvažujete o politické kariéře ve sněmovně nebo Senátu? Kdybych byl mladší, tak bych řekl ano. Dnes už to mám za sebou, jako svůj cíl to nevidím. Samozřejmě – nikdy neříkej nikdy. Uvidíme, co bude, až budu chtít z tohoto prezidentského křesla po nějakých šesti či více letech odejít. Můj cíl je věnovat se firmám a dál pracovat jako vrcholový manažer. Váš předchůdce už od počátku tvrdil, že bude kandidovat jen dvakrát. Máte i vy nějaký podobný závazek? Ne, zatím je to předčasné. Určitě ale máte představu, čeho chcete ve funkci dosáhnout. Například krátkodobě. To je těžké. Krátkodobý cíl z hlediska podnikatele je, že se ráno probudíte, jste zdráv a jdete do práce. Pro nás v komoře je takový krátkodobý cíl třeba to, že musíme další den odevzdat materiál na vládu. A ty úkoly se samozřejmě neustále mění. Strategie Hospodářské komory je postavena spíš na řešení středně a dlouhodobých cílů. Ty jsou jaké? Jde o legislativu: obchodní zákoník, daň z příjmů, ekologické daně. Čekáme na schválení systému e-governmentu. Tento zákon nám ulehčí spoustu papírování. Navíc jsme součástí sítě CzechPointů, takže je to pro nás velmi důležitý zákon. K dlouhodobým cílům patří, aby o nás bylo slyšet ještě více než za mého předchůdce. Je to naše povinnost. Ve firmách komorových členů se obrací přes dva biliony korun, a to je ohromná ekonomická síla. Na sněmu jste před svým zvolením oslovil jmenovitě skupinu nejmenších podnikatelů – živnostníky a slíbil jim podporu. Máte nějaký konkrétní plán? Určitě další snižování byrokratické zátěže. Ulehčilo nám to, že už předchozí vláda nechala sama spočítat množství povinností živnostníka. A zjistilo se, že ta zátěž je obrovská. Pomohlo dále, že se ke snižování hlásí i současná vláda a razantním zastáncem je především ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Novela živnostenského zákona třeba snížila při vstupu do drobného podnikání počet formulářů ze třinácti na jeden. To už funguje. Jaké jsou další plány? Aby od příštího roku začal všeobecně platit e-government a odbouralo se papírování. Na komoře také připravujeme nejrůznější semináře a školení za naše peníze. V neposlední řadě jde o pomoc při získávání podpůrných zdrojů – ať už z českých, nebo unijních fondů. A samozřejmě budeme i nadále nabízet komplexní pomoc, co nejrychlejší a úplné informace přímo v regionech. Tedy jednotná kontaktní místa? Tady se musím za komoru pochlubit. Myslím, že v takové míře nemá v regionu tak propracovaný systém žádný stát. Ani na území republiky není jiná tak hustá síť pro podnikatele, snad s výjimkou České pošty. Osobní styk je důležitý právě pro živnostníky. Vyřídili jsme už více než 50 tisíc nejrůznějších žádostí. MALÝ A VELKÝ PODNIKATEL SE POTŘEBUJÍ Jak vlastně hodnotíte spolupráci komorové centrály a regionů? Jaromír Drábek byl v médiích snad denně, o činnosti krajských nebo okresních komor už moc slyšet není. To neznamená, že by nic nedělaly. Jedním mým cílem je zviditelnit práci právě regionálních komor. Mimo Prahu je spousta podnikatelů, kteří se nebojí vzít osud do svých rukou. V nových představenstvech místních komor jsou dnes úspěšní podnikatelé středních a větších firem a právě oni mohou těm menším ukázat správný směr. Velký podnikatel se bez malého neobejde. A malý podnikatel bez velkého zase neprorazí. A samozřejmě musí fungovat i spolupráce se starosty a hejtmany. S potěšením říkám, že funguje.  PETR KUŽEL (46) Na květnovém Sněmu Hospodářské komory ČR se stal novým prezidentem této organizace. Až do odvolání navíc zůstává šéfem Hospodářské komory hlavního města Prahy. Je také jediným společníkem firmy Naxon, která má jako předmět podnikání správu a údržbu nemovitostí, je společníkem a jednatelem realitní firmy Kert Real a prodejcem stavební chemie Q – Top. Je členem dozorčí rady České pošty. Angažuje se i v politice: je členem ODS, v současnosti zasedá v zastupitelstvu hlavního města Prahy a je i zastupitelem a členem rady Prahy 13. Petr Kužel je ženatý a má tři děti. Pokud má volno, vybírá si ze seznamu koníčků: chalupa, myslivost, golf, motorismus, potápění a lyže Všude? Nenašel jsem jediné hejtmanství, které by s námi nespolupracovalo. Starostové a hejtmani jsou v oblasti samospráv velmi podobni podnikatelům. Řeší podobné problémy. Když přijde třeba nová legislativa, musí na ni reagovat stejně rychle jako podnikatelé. Navíc je na ně víc veřejně vidět. Volič si rychle uvědomí, zda ten jeho starosta dělá, co skutečně má. Vezměte si povodně – nebýt spolupráce starostů a podnikatelů, tak dodnes některé mosty nebo silnice nejsou opraveny. Jak to vypadá na té vrcholové úrovni? Chválil jste ministerstvo průmyslu a obchodu. Je to všude tak bezproblémové? Určitě ne. Nejde jen o ministerstva, ale spíš o nejrůznější komise a výbory. Jestli během půl roku nedokáží vyprodukovat něco konkrétního, měl by je stát zrušit. Podnikatel by to udělal. Zmínil jste ekologické daně. O těch se veřejně příliš nediskutuje. Přesto jsou velkým problémem. Tyto daně však nepřipravuje česká vláda, ale Brusel. Opatření naší vlády umíme velice snadno řešit, případně jsme schopni spornou legislativu pozastavit. To ale není možné u nařízení, která k nám přicházejí z Bruselu. Vím přesně co říkám. Je třeba naučit se pracovat s importovanou legislativou a to zatím neumíme. Ale máme úzké obchodní vztahy s Unií a rychlé zavedení eura je přece vnímáno jako pozitivní právě pro české podnikatele. Myslím, že už není. Při napasování do ohlávky maastrichtského systému nás, myslím hospodářství obecně, nečeká nic dobrého. Spíš bych řekl, že je to pro ekonomiku zdrcující. I když chápu skupinu exportérů, kterým by to pomohlo vyrovnat bilanci. Ale podívejte se třeba na Škodu Auto. To je lídr na trhu a na rychlé zavedení eura už dnes netlačí. Měli bychom zůstat u koruny? Kdybych měl rozhodnout, zda přistoupit k euru zítra nebo pozítří, hlasoval bych pro popozítří. Neříkám, který rok je pro zavedení společné měny vhodný, ale Česká republika se musí rozhodnout, kdy tento krok udělá, aby nezůstala mimo příliš dlouho. TRIPARTITA ZATÍM NENÍ PRO PODNIKATELE TO PRAVÉ Do politických rozhodnutí ale oficiálně mluvit nemůžete. Vždyť nejste ani členem tripartity (koordinační orgán vlády, zaměstnavatelů a odborů, pozn. red.). Premiér Mirek Topolánek říká, že mu tam Hospodářská komora chybí. Já zase říkám, že v takové tripartitě, jako je dneska, já za sebe být nechci. Nechci být jako zástupce podnikatelské sféry spojován s tím, že odbory se zde dohodnou na akcích proti podnikání a já bych v rámci většinového hlasování měl být u toho. Takhle ale nemůžete dost dobře prosazovat zase svoje argumenty. Bylo by dobré nastolit nový systém. Mám informace, že pan premiér by také nebyl proti. Už jsme o tom osobně hovořili ještě před mým zvolením. Jak by měl podle vás takový systém vypadat? Nejsem premiér této země. O tom nerozhoduji. Jakou máte ale představu? Už kdysi tu fungovala Hospodářská rada vlády. Sám ten název vypovídá, oč jde. Podobně to měl před lety kabinet Helmuta Kohla a princip se osvědčil. Byl to poradní orgán, ve kterém má hlavní slovo premiér a jen naslouchá radám a názorům. Kdyby to měl být obraz, tak zprava stojí podnikatelé, zleva odboráři. Za zády má premiér armádu úředníků. Všichni se musejí dohodnout na středně a dlouhodobých cílech země. Pokud vím, tehdy Německo ekonomicky excelovalo. Mohlo by to fungovat i u nás? Nechci současnému českému premiérovi nic vkládat do úst, ale podle mne tento systém vnímá stejně jako já. Tedy jako funkční. A to se o tripartitě říct nedá. A co se o ní říct dá? Já bych to raději otočil, ať si to každý přebere. Hospodářská komora není nátlaková organizace. Pokud se třeba vláda od nás dočká kritiky, je konstruktivní. To je obrovský rozdíl mezi námi a odbory. My si nemůžeme dovolit, abychom někde bouchali pěstí do stolu, mávali mávátky v ulicích a žádali peníze. Je nutné si připomenout, že podnikatel zaměstnává své kolegy, kterým říkáme zaměstnanci. Pokud se nám bude dařit dobře, bude se dařit pracovníkům, jejich rodinám, lidem v důchodu i nezaměstnaným. To je třeba si uvědomit. ODBORÁŘI BY SE NAD SEBOU MĚLI ZAMYSLET Odbory to podle vás tak nevidí? Když se bude dařit podnikatelům, mohou se rozdělovat výnosy z daní a bude se dařit celé zemi. Obávám se, že to odboroví předáci přestali v posledních dvou třech letech vnímat. Neberu jim, aby hájili práva zaměstnanců. Ale musí to dělat tak, aby nepřivedli do svízelné situace svého chlebodárce. To je podle mě povinností odborů v 21. století. Právě teď je ale odbory hlasitě slyšet. Už ohlásily stávku proti reformám. Reformy nepříjemně zasáhnou všechny – odboráře, podnikatele i občany. Určitě nemusím zdůrazňovat, že my jako podnikatelé stávky nemáme rádi. Ti lidé, kteří stávkují, stávkují za naše peníze. Myslíte státní peníze? Daně? Na rovinu? Já to platím. Já, podnikatel. Odboroví předáci mají na růžích ustláno. Podle zákona jim zaměstnavatelé musí platit osm hodin v měsíci na to, aby mohli kout pikle proti svému zaměstnavateli. Beru to jako nespravedlnost. Vím, že všichni, kdo mají nějaký společný zájem, scházejí se po pracovní době. Já jsem jako zaměstnavatel připraven dát jim nějaký prostor, pokud to je k nějaké bohulibé činnosti. Ale ne k tomu, aby se scházeli proti mně. Je to vážně tak nepřátelské? My versus Oni? Právě že ne. V branži se pohybuji dlouhá léta. A když mluvím s některými rozumnými kolegy z odborových organizací, vím, že nemají až takovou chuť stávkovat. Dobře vědí, že ničení podnikatele se obrátí proti zaměstnancům. Třeba odborová organizace Kovo s námi výborně spolupracovala například v zavedení plovoucích přesčasových hodin. To je věc, která pomůže všem. Navíc – zničit někoho, kdo vám dává práci, je hloupost. Ale můžeme jednat o mzdách, pracovních podmínkách a podobně. Ubývá řada klasických odborníků. Mohou je nahradit cizinci? A neuberou práci Čechům? To je jedna z věcí, které se podniky moc nebojí. Cizince zaměstnávají většinou až v případě, když na domácím pracovním trhu prostě nikoho nenajdou. Jste tedy pro zelené karty?**

Proč ne. My se nebojíme nějakého velkého přílivu zahraničních pracovníků. Ale bohužel, zatím nefungují takzvané modré karty – ty mají nalákat vysoce vzdělané pracovníky z oblastí IT, zdravotnictví nebo strojírenství. Nad tím bychom se měli zamyslet.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče