Plácání do vody

14. srpna 2009, 20:13 - Karel Zaoral
14. srpna 2009, 20:13

Snížení sazeb centrální banky nemělo efekt

Poslední snížení sazeb centrální banky vypovídá o její současné roli přihlížejícího s hlasem sotva poradním. Jindy mocný nástroj měnové politiky je až tragicky neefektivní, a to i v době, kdy národohospodářští optimisté vidí rašit jeden zelený výhonek za druhým. Teorie praví, že snížení úrokových sazeb má za přímý důsledek odliv domácího kapitálu ruku v ruce s poklesem přílivu kapitálu zahraničního. Důvod je prostý. Snížení sazeb mění hodnotu úrokového diferenciálu. Proto kapitál míří do zahraničí, konkrétně do míst, kde uložené peníze dosáhnou vyššího zhodnocení než u nás. Spojeným efektem je pak znaménko salda obchodní bilance, která jediná vypadá na první pohled příjemně. Příčinou výrazného přebytku je však opět nezdravá domácí ekonomika, konkrétně snížení importu ropy a pokles jejích cen ve srovnání s loňským rokem. Dalším podstatným důsledkem je navýšení investic domácích subjektů. Kdo nemůže svá aktiva odstěhovat za lepším úročením, raději bude utrácet, než ukládat na nízko úročené vklady, ohrožené navíc inflací. Třetím podstatným důsledkem je oslabení domácí měny, které má výrazně pozitivní efekt na export, pro Česko životně důležitý.
Jenže praxe za teorií v poslední době poněkud pokulhává.
Například domácí měnu kroky centrálních bankéřů nechávají ledově klidnou. Samotný fakt, že sazby dosáhly historického minima (vždyť banka je za poslední rok snížila již o 250 základních bodů), by měl investorům důrazně naznačit, že v jiných měnách jim pšenka pokvete výrazně lépe a že centrální banka vidí současnou pozici koruny jako neuspokojivě silnou. Opak je pravdou a měna dál pokračuje v mírném posilování. Na druhé straně mantinely chování koruny jsou v poslední době daleko přátelštější domácímu exportu, než tomu bylo loni a předloni, kdy trajektorie koruny vůči hlavním světovým měnám připomínala ze všeho nejvíce horskou dráhu.
Nejvíce však kroky centrální banky směrem ke snížení ceny peněz ignoruje komerční sféra. Závislost typu „ČNB sníží sazby – komerční úvěry zlevní“ je dnes čistě hypotetická. Úroky spořících účtů jsou relativně vysoko, i když od časů nedávné krize likvidity o pár desetin procenta klesly. A komerční úvěry, ať už jde o firemní financování, spotřební půjčky nebo hypotéky, jsou od rozhodnutí centrální banky izolované zcela. Když už někdo úvěr dostane, z nabídnuté úrokové sazby se mu roztočí panenky. Co z toho plyne? Moc centrální banky nad ekonomikou povážlivě klesla. Otěže řízení toku kapitálu přebírají komerční banky, což vůbec není dobře. Jejich primárním zájmem je vlastní zisk, nikoliv prospěch ekonomiky jako celku, jakkoliv je možné tyto dva cíle považovat za vzájemně propojené. S holou zadnicí a větrem v peněžence totiž na situaci může brzy doplatit náš export a vše s ním spojené – další výpadky inkasa daní, růst nezaměstnanosti a tak dále. Doufejme, že optimisté mají pravdu a že nynější zlepšení vyhlídek je skutečně obrazem konce krize. Pak snad trh vrátí vliv na měnovou politiku zpátky tam, kam patří.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče