Piñera prolomil tabu

28. ledna 2010, 11:40 - Mgr. Pavel Pokorný
28. ledna 2010, 11:40

Nový pravicový prezident vytěsnil Pinochetův přízrak z myslí voličů

Jak dlouho trvá, než lidé zapomenou na diktaturu? Věčnost? Půl století? Jednu generaci? V případě Chile zřejmě platí to poslední, budeme-li se řídit výsledky prezidentských voleb, v nichž 17. ledna zvítězil 60letý Sebastián Piñera. Chilané tím totiž prolomili dvacetileté tabu a poprvé od pádu režimu generála Augusta Pinocheta v roce 1990 si do čela státu zvolili kandidáta pravice. A ne ledajakého.

NEJSEM BERLUSCONI Piñera je sebevědomý, šedovlasý elegán, miliardář s vlastní televizní stanici. Má podíl v nejpopulárnějším chilském fotbalovém klubu a za svými voliči létá soukromou helikoptérou. Jeho na odiv stavěné bohatství, jež časopis Forbes odhadl na 1,2 miliardy dolarů, kupodivu lidi neodradilo. Právě naopak, podotýká Eugenio Tironi, komentátor konzervativního listu El Mercurio: „Šíří úspěch a optimismus, což jej výrazně odlišuje od tradičních politiků, kteří se domnívájí, že je lepší být vnímán jako ,muž z lidu‘.“
Na Harvardu vzdělaný Piñera se (nejen) v tomto ohledu vymezuje vůči Silviu Berlusconimu, s nímž bývá často srovnáván. Italský premiér se rád chlubí, že se vypracoval od píky. To však v případě Piñery neplatí. Pochází z bohaté katolické rodiny, jeho otec býval diplomatem a spoluzakládal Křesťanskodemokratickou stranu. Rozhodně prý také nezneužívá svůj televizní kanál k vlastnímu politickému prospěchu a není žádný sukničkář – s manželkou Cecilií žije téměř 40 let a vychoval čtyři děti. Spořádaná rodina byla důležitým faktorem, jenž Piñerovi pomohl v kampani. A jak dodává nový chilský prezident: „Berlusconi je plešatý a já mám dosud své vlasy.“ Jediné, v čem si jsou tedy podobní, je neutuchající touha vládnout své zemi… Co Piñera nabízí obyvatelům nejstabilnější ekonomiky Jižní a Střední Ameriky, na niž však přesto dolehla hospodářská recese? Samozřejmě ekonomické oživení. Hodlá vytvořit milion nových pracovních míst a zvýšit průměrný ekonomický růst na šest procent za rok. Jako úspěšný byznysmen snad ví, o čem mluví. Chystá i důkladnou reorganizaci chilské státní společnosti pro těžbu mědi Codelco, jež generuje jeden z hlavních příjmů země. Piñera však zároveň hodlá zachovat dosavadní opatrnou fiskální politiku své socialistické předchůdkyně. A kupodivu i rozšířit sociální programy, v nichž počítá s chilskou střední vrstvou. Na takové sliby voliči – i ti umírnění – slyší. Je však pravděpodobné, že jakmile se prezident v březnu ujme úřadu, přijde ke slovu pragmatismus.

PROTI PINOCHETOVI
Piñera začínal v roce 1978 se stavební firmou a investoval zejména do nemovitostí. V osmdesátých letech pak především vydělal na zavádění platebních karet na chilský trh. Před pěti lety koupil kanál televize Chilevisión. Zprostředkovaně má podíl i v nejpopulárnějším chilském fotbalovém klubu Colo Colo. Kvůli prezidentské kandidatuře svěřil loni v dubnu zhruba třetinu svého majetku do správy čtyřem společnostem.
V současnosti Piñera stále vlastní 26procentní podíl v aerolinkách LAN Chile – v kampani však slíbil, že jej prodá. Funkce v jejich nejvyšším vedení se vzdal v roce 2007 poté, co musel zaplatit pokutu 700 tisíc dolarů za zneužití informací v obchodním styku. Nynější střet zájmů v aerolinkách – a nebo také v době, kdy byl v devadesátých letech senátorem – je jednou z věcí, kterou mu kritici vyčítají. Piñeru však více trápí obvinění z pletek s někdejší diktaturou. To však důrazně odmítá. „Byl jsem proti Pinochetovi,“ ujistil v rozhovoru pro The Sunday Telegraph. „Vždy jsem odmítal vojenskou juntu, jež se dopouštěla opakovaných násilností na lidech. Podporoval jsem demokracii jako nejlepší řešení,“ dodává podnikatel a politik. Nemůže však popřít, že za vlády junty výrazně zbohatl. Navíc byl jeho starší bratr José za Pinocheta tři roky ministrem.
To vše je dle Piñery minulost. Chce přece tvořit budoucnost. Se zanícením rváče, které mu pomohlo v byznysu. A s odvahou. Vždyť kdo si dnes dovolí otevřeně tvrdit o Chávezově Venezuele, že „není demokratická“? Chilský prezident ano. „Náš model státu bude jiný – demokracie, funkční právo, svoboda vyjadřování, bezproblémové střídání u moci,“ vysvětluje. Chilané mohou na Pinocheta zapomenout.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče