Pidibozi tvoří z plastiku!

19. listopadu 2007, 15:56 - Martin Rychlík
19. listopadu 2007, 15:56

Pánové duplikující realitu jsou zřejmě věční

Na Nové Guineji se traduje zajímavý mýtus o stvoření světa. Bůh byl prý tehdy natolik vzteklý, že hory, říčky a bažiny rozházel velmi nahodile, takže přejít pár kilometrů z údolí do údolí zde trvá celé dny. Naopak spořádanými, klidnými a pečlivými tvůrci minisvětů jsou modeláři. Třeba ti železniční z klubu Prahy 3. Po vzoru českých tratí vykouzlili kolejiště v měřítku TT (1:120), které ve dnech 14. až 18. listopadu otevřeli nejen pro děti. Hrát si na bůžka má své kouzlo: Kam „šoupnete“ tunel, rybníček či nádraží?
Hlavně sbírání modelů mašinek má v Praze dlouhou tradici. Ti dříve narození ještě pamatují kouzelný krám U krále železnic pod Letnou na nábřeží Kapitána Jaroše, za socialismu byla také velká prodejna Na Příkopě (téměř symbolicky proti tehdejšímu ministerstvu dopravy), nefalšovaným rájem byl Dům modelářů s megakolejištěm a prodejnou na Národní třídě. A když po roce 1989 vznikl u Národního divadla Peckův obchod s modýlky, býval obležen. Aby ne! Do Česka dorazily ve velkém kity Tamiya, Revell, Italeri či Hasegawa, aby nahradily značky KP, Směr či OEZ. A dnes? Seženete kovové motory, táhla, panáčky, detaily diorámat a vůbec vše, co modelář potřebuje. Namísto vláčků z NDR si můžete koupit i „porscháckou“ tramvajku T14 (stojí 2800 korun), běžné jsou soutěže, hobbyčasopisů, jako jsou Revi či Modelář, vychází spousta… Slušný byznys.
Leckterý chlap – ať manažer či fotograf – se doma u lampičky mění v kluka, který kousek po kousku lepí miniaturku, sází stromeček nebo barví křídla. Proč? Jsou tu zdůvodnění typu, kdo si hraje, nezlobí, a také, že se lidé učí trpělivosti, vracejí do dětství, pátrají v historii i řídí chod světa. Filozof Roger Callois ve své herní klasifikaci zavádí jako jednu ze čtyř kategorií hry mimetické, jejichž „principem je fantazie, nápodoba, předvádění; smyslem je duplikace reality“. Co víc, psychiatři mají dokonce na miniaturizaci založen takzvaný Test vesnice, jenž zavedl Henri Arthus a jímž se zkoumá, jak domečky zaplníte volný prostor.
Můj táta, který se sice jmenuje Rychlík, ale místo mašinek preferuje letadélka, říká: „Asi si tím plníme tužby, kterých jsme nedosáhli.“ A tak se z otců rodin stávají vojevůdci, piloti nebo mašinfírové. Ale až budete sledovat lokomotivu – jedno zda „sergeje“. nebo „žehličku“ –, jak se vnořuje do tunelu, názor freudiána raději slyšet nechtějte.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče