Petra Paroubková: Práce při mateřství stále znamená mnoho překážek

13. května 2011, 03:59 - Zina Plchová
13. května 2011, 03:59

Žen ve vysokých funkcích je jako šafránu a šance na změnu je zatím malá, říká Petra Paroubková. Sama dlouhá léta pracuje na volné noze jako tlumočnice a překladatelka, momentálně se navíc snaží skloubit práci s péčí o malou dceru.

Foto: Jakub Stadler

Je už česká společnost více otevřená ženám manažerkám? Máte pocit, že jich ve vrcholných funkcích přibývá?

Je jich víc, ale zde platí přirovnání o tom, že jich je jako šafránu. Znám spoustu žen, které mají ambice a schopnosti, ale stále je hodně společností, které si do vedoucích pozic vybírají muže. Pořád nemám pocit, že česká, mužsky šovinistická společnost, která tu byla dlouhá léta i před pádem bývalého režimu, by se nějak zlepšila. Na překážku jsou stereotypy. Když je to mladá žena, obávají se mužští nadřízení, že se vdá a půjde na mateřskou. Když má žena malé děti, je tu strach, že děti onemocní, znovu nebude pracovat naplno. A pokud je to tak říkajíc dáma v letech, která možná má zkušenosti, tak už se pro ně stává neatraktivní. Žena přitom dokáže být dobrým stratégem. Tím, že je takříkajíc nastavená na to, mít rodinu, což je dlouhodobý závazek, dokáže i dlouhodobě plánovat.

Vás narození dítěte nijak pracovně neomezilo?

Margaritka je vymodlené dítě, další mít pravděpodobně nebudu, a tak si rodičovství chci užít se vším všudy. I tak jsem ale na klasickou mateřskou nikdy nenastoupila. Doma jsem byla tři měsíce, pak jsem začala přibírat znovu práci. Kromě zdroje obživy je to pro mě koníček. Nedokážu si představit, že bych byla bez ní. Ostatně šanci kombinovat péči o děti a práci by měly mít všechny ženy, které o to stojí.

Jaký vliv to má podle vás na ženy?

Myslím, že jsme pak šťastnější. Ideální je práce z domu nebo na částečný úvazek. Dobré jsou i firemní školky. Dnes flexibilní práci umožňuje jen pár mezinárodních firem, případně malé a střední české firmy. Aby se klima ve společnosti opravdu změnilo, bylo by potřeba, aby mladí lidé poznali, jak to funguje v zahraničí, kde je práce s malými dětmi běžnější. Všem bych tak radila vycestovat, čas žít v jiné zemi. Pomohlo by také, kdyby alternativy podporoval také stát, který o tom zatím pouze mluví. Ostatně rušení školek a jeslí mluví samo za sebe. 

Vy jste příkladem matky, která je zařazena jako OSVČ. Navíc v době narození dcery jste byla i manželkou předsedy politické strany. Jak se vám dařilo všechno skloubit?

Jako tlumočnice na volné noze jsem pracovala dlouhá léta ještě před narozením dcery. Jako OSVČ jsem se starala o všechno, co s tím souvisí, tedy kromě účetnictví. Po svatbě byl rozdíl v tom, že jsem pro stranu manžela pracovala zdarma. Na oficiální akce jsem ho doprovázela většinou při večerních akcích a jen v době, kdy jsem zrovna nepracovala. Navíc po svatbě mi rozhodně práce nepřibylo.

Naopak jí ubylo?

Asi jsem byla naivní nebo spíš hloupá, když jsem si myslela, že vztah s politikem nemůže ovlivnit moji práci. V tom, co dělám, jsem dobrá, ne vynikající, ale dobrá. Podle toho, jak klientů přibývalo a kariéra zvolna stoupala, byla jsem klidná. Najednou ale konference nebyly, ani zakázky od ministerstev. Několik klientů odřeklo, jiné odradil bulvár, který mě pořád někde honil a fotil bez ohledu na to, zda zrovna nepracuji. Byl to sešup. Začala jsem znovu tlumočit obchodní večeře nebo obědy. Věci, které jsem dělala čerstvě po škole.

Přineslo narození dcery nějakou změnu v pracovním rytmu?

Mě omezilo už těhotenství, kdy mi bylo hodně špatně a pracovala jsem jen odpoledne. První tři měsíce po porodu jsem nepracovala vůbec, teprve potom jsem nabídky znovu začala přijímat. Teď mi pomáhá s hlídáním jedna slečna. Pokud nemůže ona, pomáhají kamarádky nebo manžel.

Je váš muž partnerem, který rád pomáhá pracující ženě?

Do toho ho nemůžu nutit, ale myslím, že od doby, co je Margaritka větší a začala víc komunikovat, říkat mu táto, úplně roztál. Čas s ní ho víc baví. Jiří nyní píše knížky a před přáteli si dělá legraci v tom, že dřív by nesnesl, pokud by ho někdo vyrušoval. Ale teď na něj křiknu, podej mi prosím plínu. Do obrazu politika, který píše paměti o státnících, jako je Chirac, to moc nesedí, ale je to realita.

Petra Paroubková (37)

Absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor amerikanistika, anglistika a rusistika, a stala se tlumočnicí a překladatelkou. Aktivně se zasazovala za celonárodní sbírku na stavbu nové budovy Národní knihovny podle návrhu Jana Kaplického. S manželem Jiřím má dceru Margaritu. Ráda cestuje a vaří, ve volných chvílích čte. Teď vás plně zaměstnává dcera a tlumočení, ale uvažujete o nějakých aktivitách do budoucna? Myslím, že až bude dcerka větší a půjde do školky, začnu něco vytvářet. Nepůjde o politiku, to vůbec. Spíš o jeden z mých velkých koníčků. Psaní knih? Možná ještě něco napíšu, ale nemám ambice stát se slavnou spisovatelkou. Prvotina, kterou jsem napsala, byla sice bestseller, ale šlo o skeče postemocionálních postřehů manželky politika. Nebyla to beletrie, ale terapie. V tom, čemu se chci věnovat, nepůjde o to, že bych tvořila jen já. Chtěla bych, aby za mnou zůstala řádka věcí, které budou zajímavé. Konkrétnější být nechcete? **

Zatím ne, vše je teprve v plenkách a já jsem pověrčivá. Nechci to zakřiknout. Zatím řeknu jen tolik, že taky půjde o projekt v oblasti vědy nebo vzdělávání. Chci poskytnout šanci vědcům nebo ostatním lidem, kteří budou mít zájem v této oblasti něco udělat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče