Petra Kovandová: Při prvním nezdaru se nevzdávám

17. února 2011, 03:25 - Zina Plchová
17. února 2011, 03:25

Petra Kovandová je energická žena, která se jen tak něčeho nezalekne. Řídí rodinný byznys, na který zůstala po rozvodu sama, a rozjíždí i další nové projekty, jimiž si plní své sny. Příští rok chce například v Táboře otevřít muzeum čokolády. Jestli jsou na takovou novinku Češi připravení, neví. Prý se uvidí.

Foto: Jakub Stadler

Plán otevřít Muzeum čokolády jí leží v hlavě už dlouho. Nejprve koupila dům v Táboře, vymyslela, co by kde mělo být, a nechala připravit plány. Teď se prostor rekonstruuje. „Vnímám to jako logické uzavření čokoládového kruhu, ve kterém se pohybuji,“ říká Petra Kovandová a dodává, „máme výrobnu čokoládových pralinek a máme prodejny. V nich ale zákazníkům nemůžeme představit všechno. Dát jim ochutnat různé druhy čokolády, tak aby poznali, že rozdílně chutná čokoláda z Keni a jinak třeba z Kuby.“ Právě to by mělo být možné v chystaném muzeu společně s výkladem a pohledem do historie sladké lahody, přesunout by se do Tábora měla i část výroby jako ukázka. Lidé zde uvidí, jak jednotlivé pralinky vznikají.

Je libo pralinku?

Právě pralinkami se Petra Kovandová baví už pět let. Tehdy zatoužila vyrábět bonbony, a jak je u ní zvykem, svůj plán zrealizovala. „Nejprve jsme se museli naučit, jak zpracovat čokoládu, aby přesně vyhovovala našim potřebám. Pak už přišla ta nejpříjemnější část, tedy vymýšlení náplní,“ říká Petra Kovandová.

Její společnost Bon Bon si na originálních náplních zakládá. Ročně přijde asi s osmi novými druhy a obliba její produkce stoupá. Češi se už podle Kovandové naučili mlsat i ocenit kvalitu. Dílna o dvanácti pracovnicích vyrobí měsíčně zhruba čtyři tuny pralinek. „Všechny přitom vznikají ručně. Jediný stroj, který máme, je temperovací zařízení, díky němuž je čokoláda tvrdá, lesklá a má delší trvanlivost,“ říká Kovandová.

Začít vyrábět a otevřít si vlastní obchod byl přitom na začátku risk. „Začínali jsme s nižšími cenami, samozřejmě jsme nevěděli, jak zákazník na novinku na trhu zareaguje. S postupným zdražováním ale přišla i vyšší kvalita surovin, která se měnila už třikrát. Samozřejmě že bychom mohli vyrábět ještě z kvalitnější a dražší čokolády. Nejsem si ale jistá, zda by zákazník vyšší cenu unesl,“ odkrývá strategii Petra Kovandová. Dnes má Bon Bon 15 obchůdků v Česku a čtyři na Slovensku, některé v rámci franchisy.

O tom, kam své podnikání posunout dál, přemýšlí Petra neustále. Proto chce některé z obchůdků změnit na čokolaterie, kde by kromě bonbonů lidé mohli různé druhy čokolády i ochutnávat v kombinaci s ovocem a pravou šlehačkou. „Chci, aby si k nám lidé chodili posedět, jako se chodí do kavárny, aby jim u nás chutnalo a aby si lásku k čokoládě opravdu užili,“ vysvětluje s nadšením.

Začátky v samoobsluze

Všechny naše obchůdky vedou lidé, kteří mají čokoládu rádi a s láskou ji prodávají. Je vidět, že s nadšením vítají všechny novinky, které vymyslíme. Jsem za to ráda. Člověk může srovnávat, jak odlišný přístup mají malé obchůdky a velké obchodní řetězce, kde prosadit novinku dá opravdu velké úsilí,“ říká Kovandová v narážce na další z podnikatelských aktivit. Tou je výroba a prodej výrobků pro domácí i profesionální pečení, se kterými začala dávno před pralinkami. „Když mi bylo asi dvacet, vydražila jsem samoobsluhu. Tehdy stála milion korun, což byly velké peníze. Splácela jsem ji dlouho s hrozným úrokem 17 procent,“ vzpomíná na své začátky. Při prodeji potravin v samoobsluze a posléze i ve vlastním velkoobchodu , zjistila, co na trhu chybí. Třeba dekorace na cukroví, nebo kandované ovoce. Neváhala a začala si chybějící zboží sama dovážet.

Další díru na trhu, tedy potřeby pro hospodyňky, které rády pečou, se už rozhodla vyplnit sama a čokoládovou rýži a další dekorace pro pečení od té doby vyrábí pod značkou Kovandovi. Tato část podnikání Petry Kovandové funguje dodnes.

Žít prací

Přijít domů, zabouchnout a nemyslet na práci, to já nedokážu,“ směje se podnikatelka. Svým byznysem žije stále. Její současný partner je také podnikatel a navíc v oboru gastronomie a to je podle ní velká výhoda. „Přece jen si o své práci chci doma povídat. Žít s někým, kdo nepodniká, to si snad ani nedokážu představit. Třeba s fotbalistou, to bych asi neuměla,“ dodává. Obvykle tak řeší spíš jiný problém, třeba jak najít lidi, kteří by její nápady odpovědně realizovali.

Samozřejmě že jezdím na dovolenou,“ odpovídá podnikatelka udiveně na mou otázku ohledně toho, jak a kdy relaxuje. „Že bych tam ale ležela na pláži s knížkou, to bych dva týdny asi nevydržela. Radši poznávám nová města, procházím se, koukám, kde mají jako čokoládu a jak ji nabízí zákazníkům. Když vidím nějaký zajímavý výklad, přemýšlím, co by se tam dalo prodávat a kolik by stál provoz.“ Takový život ji prostě baví, svou prací žije, naplňuje ji a dobíjí. To je vidět hned na první pohled. „Jestli bych teď znovu začala podnikat? Samozřejmě. Člověk se nesmí bát, musí stát nohama na zemi, a začít třeba s málem, ale nejde to vzdát při prvním nezdaru,“ dodává Petra Kovandová. Těm, kteří začínají, zejména ženám, by pak radila, aby svému plánu věřili. „Když něčemu nevěříte, neprodáte to,“ dodává.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče