Petr Robejšek: Skrytá racionalita nacionalismu

22. září 2014, 08:49 - Petr Robejšek
22. září 2014, 08:49

Velká Británie zachránila svou jednotu. Obal zůstal, ale obsah se změní. Skotové dostanou totéž, co dal belgický premiér Elio Di Rupo bouřícím se Vlámům, a to, čím bude muset Madrid uklidnit vzpurné Katalánce. Ale to dnes již není žádná novinka. Zkusme tedy výsledek skotského referenda zhodnotit v širších souvislostech.

Intelektuální a politická elita Evropy dlouhodobě kritizuje národní stát jako zastaralý a iracionální. Naposledy svoje argumenty zopakovala právě před skotským referendem. Chápu, že mnohé politiky a komentátory znervózňuje stále pestřejší patchwork autonomních a o autonomii bojujících hráčů na kontinentě. Proces sjednocení Evropy si nejen v Bruselu zcela jistě představovali jinak. Ale co když se aktuálnost myšlenky národního státu opírá o víc než jen o patos, hesla, historii a emoce.

Zkusme přemýšlet o racionálním jádru touhy po národní identitě a suverenitě a položme si jednoduchou otázku: Jak mohou lidská společenství přispět ke své bezpečnosti a blahobytu? Třeba tím, že jsou vnitřně sourodá?

Dobře fungující společnost potřebuje porozumění a spolupráci. Obojí se opírá o důvěru a tu máme nejspíše k tomu, kdo se nám podobá. Ty, kteří nám jsou podobní, máme raději a raději s nimi spolupracujeme; také proto, že si s nimi rozumíme „naslepo“.

Sourodost společnosti ale umožňuje nejenom optimálně zorganizovat spolupráci svých členů. Význam prostorové a názorové blízkosti roste zejména ve složité době. Je pozoruhodné, ale vlastně by nás to nemělo překvapit, že se i lidé dneška, tito supermoderní „internet natives“, často chovají jako členové kmene, který se o kořist nechce dělit s cizími.

Určovat si pravidla

Národní identita je tedy překrývající se množina podobností. Samozřejmě k ní patří stejný prostor, národní jazyk, tradice, sdílené zkušenosti a společné sociální znalosti. Ale to není všechno, co hovoří pro užitečnost národní identity a sourodosti. Naděje na úspěch stoupá v těch společnostech, které kontrolují své nerostné zdroje a samy určují svá pravidla. A rozhodují o nich na úrovni národní, co nejblíže k těm, kteří se podle nich mají řídit.

Tohle všechno vědí především prostí lidé, protože se pohybují mimo rezerváty literárních kaváren, stranických centrál a univerzitních kateder. Tito lidé svou moudrost třeba neumějí pregnantně zformulovat, ale zato chápou její hluboký význam, protože si ji den za dnem prakticky ověřují.

Skotové, Vlámové, Katalánci a mnozí ostatní Evropané chápou nezměrnou cenu sourodosti uvnitř státu a pozitivní význam odlišnosti mezi národy. Posílají odcizeným evropským elitám jasné sdělení: Státy vznikají a zanikají z vůle národů. O spolkových státech to platí dvojnásob. Snahy potlačovat význam národního státu proto nemohou vést k úspěchu.


Autor je poradcem pro strategické otázky


Čtěte také:

Reportáž: Skotové střízlivějí po dlouhé party

Skotské „ne“ nezávislosti posílilo libru. Rostou i akcie

Westminster Skoty oklamal, viní Londýn odcházející Salmond

Po Skotsku Španělsko. Katalánci si odhlasovali referendum o nezávislosti

Už se perou. V Glasgowě se střetli stoupenci a odpůrci nezávislosti

Německý tisk: Ve Skotsku převážily ekonomické obavy nad hrdostí

Posílíme pravomoci Skotska, potvrdil Cameron. Skotové pochybují

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče