Petr Robejšek: Od idealismu k technokracii. A kam dál?

14. listopadu 2014, 07:55 - Petr Robejšek
14. listopadu 2014, 07:55

Václav Klaus nedávno konstatoval, že hlavní příčinou ukrajinské krize byl nezvládnutý transformační proces. Má pravdu. V této souvislosti je ovšem zajímavé přemýšlet o tom, jak jsme transformaci zvládli my sami.

V české politice existovaly po sametové revoluci dvě představy o dalším směřování země. Jak občanská společnost, tak samospasitelný trh byly svým způsobem intelektuálními dozvuky komunismu; v obou případech šlo o koncepce dříve tabuizované.

Přeceňování demokratického samospádu občanské společnosti na straně jedné a tržní samoregulace na straně druhé nejenže naplňovalo definici idealismu, ale nádavkem dokládalo také příznačnou intelektuální aroganci elit, které mají sklon přehlížet a podceňovat realitu a současně přeceňovat kvalitu a proveditelnost svého vidění světa.

V obou případech měla vládnoucí garnitura legitimitu i moc k tomu, aby svou koncepci mohla uskutečnit. O takové podpoře veřejnosti, jíž se těšili nejprve Václav Havel a posléze i Václav Klaus, se mohlo západním politickým špičkám jenom zdát. Oba mužové se také pokusili své představy uskutečnit.

Obroušená víra v tržní mechanismy

Víra v tržní automatismy nebyla svou podstatou o nic méně idealistická než víra v demokratické perpetuum mobile. Ale čerpala svou větší průraznost z privatizace, která byla hlavní pákou systémové transformace. Nakonec se ale i ona obrousila o realitu a byla stranicko-ekonomickou oligarchií vulgarizována na „porcování medvěda“. Na soud historiků si musíme počkat déle než 25 let, ale verdikt společnosti zněl v obou případech spíše nepříznivě.

Celkově viděno, odehrálo se uplynulé čtvrtstoletí ve znamení posunu od romantismu transformační fáze k technokratismu pozdní globalizace. V celém postkomunistickém světě postupně přibývaly důkazy, že pro plně funkční občanskou společnost chybějí občané schopní a ochotní se pro ni angažovat a že trh sice generuje blahobyt, ale deformuje jeho rozdělování natolik, že je to dlouhodobě neslučitelné se sociální soudržností a politickou stabilitou.

Globalizace oslabila politické ideologie

Zánik komunismu a vrcholící globalizace vedly nejenom u nás k oslabení ideologií pravice i levice a umožnily nástup technokratické koncepce ekonomizované politiky. Jejím logickým dovršením je strategie manažerského vládnutí prosazovaná hnutím ANO.

Bude velmi poučné v dalších letech sledovat, zda si nová politická metoda šmahem podceňující všechno, co není spočitatelné, poradí s výzvami současnosti. Jak se vyrovná s doznívající globalizací. Čím nahradí neudržitelný sociální stát a vizi blahobytu pro každého, aby zároveň zajistila společenský mír. Jak produktivně integruje rostoucí energii národní myšlenky. Jak vyřeší otázku bezpečnosti a jak si poradí s lidským příbojem z částí světa, které Západ ohrožují svou zaostalostí a chudobou.

Autor je poradcem pro strategické otázky


Čtěte také:

Tomáš Ježek: Ekonomika trpěla pod smrtícím nástrojem centrálních plánovačů

Analýza k 25. výročí: Doháníme Západ, ale tygrem nejsme

Při transformaci se improvizovalo, tvrdí Zeman. Šok to pro nás nebyl, říká Klaus

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče