Pětiletka marží

25. října 2011, 13:05 - Jan Hebnar
25. října 2011, 13:05

Plány se v Číně plní, protože na nich stojí legitimita současného politického systému.

Země rudého draka není skoupá na překvapení bezmála každý den. Například svět vína zažil v září malé zemětřesení. Prestižní soutěž Decanter World Wine Awards v kategorii červených vín bordó nevyhrálo víno z Francie, USA nebo Austrálie. Vítězem se stalo víno He Lan Qing Xue z čínské provincie Ningxia. Porotci jej ohodnotili jako jemné, kultivované, vyzrálé, ale nikoli zbytečně okázalé.
A okamžitě se zvedla vlna zděšení. Jak mohlo vyhrát víno z Číny? Země, která nemá v pěstování vína žádnou tradici. Ale porotci Decanteru nebyli v podobné situaci poprvé. Když před mnoha lety poprvé získala ocenění časopisu Decanter vína z Chile nebo Nového Zélandu, zodpovídali podobné otázky. S vínem z Číny to bude stejně tak.
Nejde jen o hroznový nápoj. Dnes vyhraje čínské víno prestižní soutěž, zítra získá tamní firma zakázku na výstavbu americké vysokorychlostní železnice či rumunské větrné elektrárny. Čínu není možno ignorovat. Čeští podnikatelé však často na obrovský čínský trh po několika prvních pokusech rezignují. Jsou jednodušší, méně náročnější trhy. Jenže problém je v tom, že Čína v globálním světě nezačíná někde daleko za Mongolskem. Začíná v Hamburku. Pro evropské podnikatele je tak naprosto nezbytné předvídat každý další pohyb rudého draka. Může na tom záviset jejich přežití.

Úředníci u kormidla

Předvídat pohyby země středu není tak obtížné. Je stále plánovanou ekonomikou, a když se Peking rozhodne, stojí úředníci zase pevně u kormidla. Proto se vyplatí tyto plány číst. Ten nejdůležitější, dvanáctá pětiletka z března tohoto roku, překvapí jen málokoho – udržení vysokého růstu, snižování rozdílů mezi bohatými a chudými, snižování energetické náročnosti průmyslu, rozšíření sociálních jistot, důraz na inovace. Plané sliby, chtělo by se říci z perspektivy českého voliče. Jenže Čína je jiná. Plány se plní, protože na nich stojí legitimita současného politického systému. Ten neskládá účty ve volbách, ale statistikách.
Co tedy tento plán ve skutečnosti znamená pro Čínu a také pro nás? Především dvanáctá pětiletka definitivně pošle Čínu „do boje s marží“. Není možné zajistit sociální jistoty pro dělníky, kteří vyrábějí shodné zboží, jako se vyrábí v Bangladéši nebo Vietnamu. V továrnách na hračky či plastový nábytek nelze vyplácet vyšší mzdy, než platí konkurence v Kambodži nebo na Srí Lance. Každý jüan navíc odvedený z výplatní pásky dělníka na sociální pojištění znamená o důvod víc přesunout nekvalifikovanou výrobu do země, kde jsou náklady práce nižší. A těch kolem Číny není málo.
Země tak brzo opustí, nebo alespoň výrazně omezí, výrobu pro světové značky a bude budovat značky vlastní. A to ať se týká zmiňovaného textilu, hraček nebo oděvních doplňků. Čínští výrobci budou více tlačit na kvalitu výroby – budou přece vyrábět pro sebe, vlastní brand. Čínská vláda bude podporovat domácí šampiony. Nejlevnější výroba se přesune do vnitrozemí, případně Čínu zcela opustí ve prospěch levnějších asijských zemí. Lidskou práci bude pozvolna nahrazovat kapitál. Plošně stoupne poptávka po strojích, a to může být příležitost pro zahraničí firmy. Třeba i ty české.

Skřípající partnerství

Aby si čínské výrobky jak doma, tak na exportním trhu, obhájily vyšší marži, bude muset Čína inovovat. A to skutečně inovovat – ne jen vylepšovat „asimilované“ západní technologie. Čínští výrobci budou muset myslet „out of the box“, dávat svým zaměstnancům svobodu tvořit, a především jim umožnit dělat chyby. Půjde to těžko, čínská kultura je stará tisíce let a pouštět se do „objevování slepých cest“ není její klíčový rys. Proto nebude ustávat čínský hlad po zkratkách – transferech technologií, licencích. Číňané mají a budou mít zájem jen o to nejlepší. Celý svět jim buší na dveře a oni vědí, že si mohou vybírat. Pokud chtějí danou technologii domestikovat, hotový výrobek jako „černou skříňku“ nekoupí. Budou chtít všechny plány nebo založit společný podnik a podílet se na výrobě. Dokud se produkční proces nenaučí, a zahraniční investor se tak stane zbytným. Partnerství z rozumu pak začne skřípat. Ale i zde je příležitost – existuje řada evropských firem, které v podobném svazku umějí chodit. Inovují ještě rychleji, než jejich čínští partneři „asimilují“, a stále tak mají co nabídnout.
Pokud chce hrát země středu legitimní těžkou váhou v ringu supervelmocí, nemůže přežívat na umělé výživě ekonomiky: levné a nekvalifikované práci. Čína si chce získat svět inovativními výrobky a silnými značkami, které budou globální spotřebitelé s radostí nakupovat. A jedním z prvních bude možná víno z Ningxia.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče