Pět na stole v unijních

28. prosince 2010, 14:46 - Blahoslav Hruška
28. prosince 2010, 14:46

Ministr Jankovský přestaví penězovod z Bruselu. Ten začíná povážlivě vysychat

Vybrat peníze do společné pokladny a pak posílat těm slabším s tím, že něco dosypou i členské země. Princip, pomocí něhož Evropská unie rozdává dotace regionům, byl vždy tak trochu jánošíkovský, Česko ho nicméně posunulo blíž ke grotesce. Nechalo o dotacích z takzvaných regionálních operačních programů (ROP) rozhodovat krajské politiky, kteří často přihazují peníze spřáteleným firmám, zatímco ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), přes které finance z Bruselu tečou, jen tiše přihlíží a do hry o miliardy nemůže zasahovat.

Nutná redukce

Šéf resortu Kamil Jankovský (VV), do jehož kompetence evropské peníze pro regiony spadají, podobně jako jeho předchůdci slibuje, že systém vyplácení bruselských peněz nastaví tak, aby se podobným machinacím zabránilo. Do Bruselu už vyslal první zprávu – Česko omezí moc úředníků a zeštíhlí administrativu fondů, což mu Evropská komise doporučuje již celé roky. Zatímco nyní funguje celkem sedm regionálních rad (a další dvě extra pro Prahu), prostřednictvím nichž krajští a obecní politici rozdělují evropské finance, ministr pro místní rozvoj by rád některé oblastní lídry odstavil od rozhodování. „Abychom peníze z EU čerpali efektivně, musí dojít k redukci. Chtěl bych počet regionálních programů dramaticky snížit. Dovedu si představit, že pět nebo šest by jich mělo stačit,“ řekl Kamil Jankovský týdeníku EURO. V praxi to znamená, že dva hejtmani přijdou o post šéfa instituce, který určuje, kam unijní dotace poplynou. Nově by také v každé regionální radě mohl sedět přímo zástupce ministerstva, protože dnes MMR nemá v otázce přerozdělování bruselského balíku pro regiony žádné slovo. O všem rozhodují výhradně krajští politici. „Jeden člověk sice nezmůže nic, ale ministerstvo by přebíralo spoluzodpovědnost,“ hodnotí Jankovský. A které ze současných sedmi slepenců krajů, které vybírají projekty hodné podpory z EU, jsou na odstřel? To Jankovský prozradit nechce. „Nějakou představu už mám, ale ještě jsem o ní nemluvil se zástupci krajů,“ uzavírá ministr, přes jehož úřad proteče každým rokem v průměru sto miliard korun z evropských peněz. Krajští politici a všichni „muži na radnicích“, kteří dnes sedí na bruselských dotacích, ale mohou zůstat v klidu – až do roku 2013 jejich posty nikdo rušit nebude. Do té doby jsou totiž všechny programy Bruselem odsouhlasené a nelze je škrtat. Optika ale v unijních záležitostech často mate. Zatímco tři roky jsou většinou delší období, než v jakém se leckterý politik udrží na radnici, v plánech EU je to relativně krátká doba. Příští léto Evropská komise vyrukuje se svou představou, kolik peněz by měl Brusel utratit na dotacích v následující sedmiletce (2014–2020) a kam poplynou. S reakcí nemůže Česko ani ostatní země otálet. Hned poté totiž nastává skutečná bitva o peníze.

Bitva začíná

A ta nebude nijak jednoduchá. Britský premiér David Cameron již avizoval, že chce výdaje ze společné evropské kasy zkrouhnout o celou pětinu. Navrhl totiž, aby členské státy neposílaly do Bruselu příspěvek ve výši jednoho procenta HDP jako nyní, ale jen 0,8 procenta. „Dlouhodobě není možné, aby rozpočet EU stoupal, když většina zemí podniká takové úsilí, aby snížila své deficity,“ prohlásil šéf toryů. Pro svůj návrh „chudší sedmiletky“ získal na předvánočním summitu lídrů EU podporu Německa a Francie, zemí, které zaplatí vůbec nejvíce za stabilizaci eurozóny. Berlín i Paříž prozatím přislíbily, že se zasadí o zmrazení rozpočtu EU po roce 2013. Úspornější Evropa se líbí také Nizozemcům a Italům, ale třeba i Finům. „Další země se k nám určitě přidají,“ pochvaluje si Cameron. Pro Česko, ale i Polsko nebo Slovensko, by šetření znamenalo jediné: přišly by o peníze. A ne malé. V prvé řadě Česku hrozí, že bude odstřiženo od fondu soudržnosti – a to je jeden z nejvydatnějších unijních penězovodů, V balíku, kterým Brusel dotuje chudší členské země, má Česko do roku 2013 připraveno 8,8 miliardy eur. Tedy plnou třetinu všech dotací, na něž ještě tři roky dosáhne. Po roce 2014 ale může být vše jinak. Podmínkou pro vyplácení peněz z fondu soudržnosti, z nějž Česko postavilo třeba čističky odpadních vod, je hrubý domácí produkt pod průměrem EU. Konkrétně musí členská země vykázat méně než 90 procent průměrného HDP na hlavu v unii. Klauzuli už nyní plníme s odřenýma ušima – Česko je na osmdesátiprocentní výkonnosti, zatímco třeba Poláci vykazují pouze 61 procent a domácí produkt v Pobaltí je pod polovinou průměrné ekonomiky EU. Pokud by unie po roce 2014 hospodařila s hubenějším rozpočtem, jak to navrhuje britský premiér, pravidla pro čerpání z fondu soudržnosti by se zpřísnila. A nejde jen o laťku v podobě procent výkonnosti ekonomiky, kterou je možné posunout tak, že Česko rázem přepadne do kategorie těch bohatých, kteří na dodatečné miliardy mohou rovnou zapomenout. Řady žadatelů se totiž rozšíří. Do deseti let budou v unii nejen Chorvaté, ale třeba i Makedonci. A dočkat by se mohlo také Turecko, kterému se Brusel zatím zdráhá dát konkrétní termín.

Bohaté Česko

Peněz po roce 2014 výrazně ubude i ve strukturálních fondech. Především Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), z něhož Česko do roku 2013 získá na čtrnáct miliard eur, je totiž určen na „rozvoj a strukturální změny zaostávajících regionů“. Na místě je ale otázka, nakolik třeba Jihočeský kraj zaostává za velikostí srovnatelnými Horními Rakousy, s nimiž sousedí, a které dostávají z Bruselu mnohonásobně méně. Navíc každé rozšíření EU bude znamenat, že se fondy přesunou ve prospěch nováčků. Chorvaté nebo Makedonci budou patřit k těm chudším a jejich chlebodárcem se lehce může stát prosperující Česko, které dnes z fondů EU ve velkém těží. Staneme se bohatou zemí, která přijde o miliardy určené na „rozvojovou“ pomoc slabším členům EU? Ministr Jankovský je optimista a černě to nevidí. „Česko by mělo čerpat velké finanční objemy a krácení by nemělo být dramatické,“ říká opatrně. Sám ale považuje debaty o finančních tocích z Bruselu za technickou věc a představy o tom, kde bude Evropa za deset let, jako spekulaci. „To je otázka spíš pro prognostiky,“ krčí rameny. Českou pozici při vyjednávání o dalším megabalíku dotací z Bruselu může kromě relativního zbohatnutí oslabit ještě jeden problém – vláda totiž nedokáže vystupovat dostatečně razantně. Premiér Petr Nečas v Bruselu sice řekl, že spoření je pro Česko „velmi nevýhodné“ a jedno procento z HDP posílané do společné kasy „optimální“, nijak už ale nenaznačil jak přimět Brity, aby od úspor ustoupili. Vyjednání detailní strategie, komu a kde škrtnout, je navíc věcí expertních skupin. A ty u nás pořádně nikdo nekoordinuje. S nástupem Petra Nečase do premiérského křesla padl post „pana Evropy“, tedy ministra pro evropské záležitosti. Příslušná sekce na úřadu vlády je fakticky bez šéfa a navíc personálně oslabená. A z Černínského paláce čím dál častěji zaznívá, že agenda kolem EU by měla být v kompetenci ministra zahraničí a jeho týmu.

Poláci to zařídí

Česká diplomacie pravděpodobně využije strategii, kterou s úspěchem praktikovala v době, kdy se vyjednávalo o hlasovacím mechanismu v Evropské radě – schová se za mnohem mocnější hlas z Polska. Leccos se podařilo dohodnout už počátkem listopadu ve Varšavě, kam za premiérem Donaldem Tuskem přijel Petr Nečas. „Chápeme, že je nutné, abychom šetřili a utáhli si opasky, na druhé straně však nesouhlasíme s tím, aby se stejným způsobem zacházelo s evropskými fondy,“ prohlásil polský ministerský předseda po schůzce se svým protějškem z Prahy. Polská karta má ještě jednu výhodu. Klíč k budoucímu unijnímu rozpočtu drží v ruce dva Poláci. Zatímco Janusz Lewandowski má na starost peněžní toky v Evropské komisi, jeho krajan Jerzy Buzek šéfuje Evropskému parlamentu, který rozpočet schvaluje. Chovat se v EU sebevědomě a vystupovat ze stínu „nováčků“ je v bitvě o rozpočet důležité. Ale možné ještě strategičtější je schovat se za silného hráče, který pro Brity nebude jen nějakým potížistou z východní periferie.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče