Peru se i za podnikatele

05. března 2007, 00:00 - JIŘÍ NĚMEČEK
05. března 2007, 00:00

DAVID ŠMEJKAL, PŘEDSEDA SDRUŽENÍ OBRANY SPOTŘEBITELŮ : Spotřebitelské organizace jsou často vnímány jako nepřátelé podnikatelů. „To však není pravda! Poctivým firmám naopak pomáháme. Například tím, že je zbavujeme nekalé konkurence,“ říká předseda Sdružení obrany spotřebitelů David Šmejkal.

DAVID ŠMEJKAL, PŘEDSEDA SDRUŽENÍ OBRANY SPOTŘEBITELŮ : Spotřebitelské organizace jsou často vnímány jako nepřátelé podnikatelů. „To však není pravda! Poctivým firmám naopak pomáháme. Například tím, že je zbavujeme nekalé konkurence,“ říká předseda Sdružení obrany spotřebitelů David Šmejkal. Jako absolvent technické univerzity máte netradiční povolání: ochraňujete spotřebitele. Ostatní vysokoškoláci se spíš pustili do podnikání. Neoznačují vás někdy za zrádce?

Ne, to skutečně ne. Myslím, že mi okolí projevuje podobné uznání jako kolegům ze studií, kteří teď podnikají. Byl to můj výběr a mně ta práce připadá zajímavá.

Nikdy jste podnikání nezkusil?

Ale jistě. Na IČO jsem ještě v době studií pracoval pro jednu stavební spořitelnu a krátce také pro jednu distribuční firmu.

Chránit spotřebitele před nekvalitním zbožím a službami je záslužné. Kdo to ale platí? Necelé dvě třetiny našich nákladů kryjí dotace státu - ten poměr se ale stabilně snižuje. Každý rok vstupujeme do tendru a každý rok dokážeme stát přesvědčit, že naše činnost má smysl. Co zbylé peníze? Většinou pocházejí ze zdrojů Evropské unie. Další peníze získáváme například z poradenství. Třeba letos dokážeme svou činnost sami financovat čtyřmi korunami z vynaložených deseti. Kolik to tedy pro představu znamená na letošní rok? To bohužel konkrétně pořád nevíme. Rozdělení těchto dotací je v pravomoci ministerstva průmyslu a obchodu, a to zatím nerozhodlo. V tom je jedna z nevýhod fungování takových neziskových organizací. Když peníze nepřijdou, nedá se nic dělat a musí se omezit činnost. V této oblasti je prostě finanční situace závislá na donátorech. A stát je ten hlavní. V jakých řádech se alespoň pohybujete? Poslední výroční zpráva je za rok 2005. Tehdy „zisk“ dosáhl necelých 110 tisíc korun. Naše výnosy byly zhruba šest milionů. Ty dotace se příliš nemění, spíš zvyšujeme vlastní příjmy a tím můžeme rozšiřovat činnost. DALŠÍ RAZÍTKO NA KVALITU

Do určité míry tedy podnikáte také. Máte něco, co můžete nabídnout i podnikatelům, kterým na zisku bytostně záleží? Primárně jsme tu pro spotřebitele. Ale i pro podnikatele máme dvě nabídky. Není to moc, ale další připravujeme už na letošek. Tou nejjednodušší pomocí jsou semináře. Pořádáme dvojí. Obecné, které se týkají legislativního prostředí. Vysvětlujeme, co v oblasti našeho práva mohou žádat zákazníci a co musejí poskytnout obchodníci. Třeba u zahraničních firem je často vidět, že jejich zažité firemní zvyky a postupy ze země XY není možné automaticky překlopit do českých poměrů. Třeba způsob reklamací se může lišit. Další semináře jsou zaměřeny na problematiku jednotlivých oborů - upozorňujeme na problémy v sektorech elektroniky, obuvi, textilu. Takové semináře pořádá kdekdo… Naší výhodou je studnice sta tisíce dotazů od spotřebitelů za posledních deset let. Víme, kde a proč problémy vznikají. A můžeme firmám poradit, jak se jim už předem vyhnout. Máme ale i něco speciálního - Spotřebitelský audit obchodních podmínek, známý také jako SAOP. Znám Czech Made, Zlatý Klas a další značky. Co mohou získat podnikatelé tímhle „glejtem“? No ano, je to určitý certifikát - podobně jako ty ostatní. Jednoduše řečeno, spotřebitel dostane informaci, že při nákupu výrobku nebo služeb s tímto oceněním získává i jistotu, že obchodní podmínky jsou v pořádku, totiž v souladu s naším právním řádem, a to i nad jeho rámec. A tedy pokud se něco stane, dovolá se svých práv. Jde o skutečný spotřebitelský audit: kdo o něj požádá a plní jej, získá oprávnění používat příslušné logo na výrobku. Každý rok ho ale kontrolujeme. Už někdo neprošel, museli jste mu to dobré jméno odebrat? A co když bude certifikát spotřebitelské kvality používat i dál? Zatím se to stalo jen jednou. Bohužel to právě řešíme, takže nemohu uvést konkrétního provinilce. Ta firma po roce využívání loga neprošla zkouškou udržení všech podmínek pro jeho užívání. Použití certifikátu máme sice určeno smluvně, za zneužití ale žádná konkrétní pokuta není. Myslím si ale, že by stačilo zveřejnění takového výrobce či prodejce, a to by pro něj byl větší trest a ostuda než nějaké desetitisícové pokuty za zneužití loga. Kolik firem se tedy dnes může pochlubit certifikátem“, že se ke spotřebitelům chová podle pravidel slušného podnikání? Je jich asi padesátka, zájem ale rychle stoupá. Už nejde jen o malé a střední podniky, nyní se o něj uchází i jedna banka. Podle žádostí čekáme, že do konce roku vydáme na dvě stovky certifikátů. Nezklamete tyto žadatele, pokud na to nedostanete od státu dotace? Říkal jste, že ještě stále nevíte, kolik peněz od státu získáte. Tato část činnosti už je zabezpečená. Program SAOP funguje v rámci projektu „Zvyšování standardu spotřebitelských práv v obchodních podmínkách podnikatelů a eliminace nekalých praktik podnikatelů“. Je spolufinancován z programu Evropské unie Transition Facility spravovaném Nadací rozvoje občanské společnosti. STEJNĚ JAKO V BYZNYSU

Naznačujete, že závislost na dotacích znamená nejistotu. Řídí se nezisková společnost hůř než firma? Je to obdobné. Členové - fyzické osoby -rozhodnou na valné hromadě o představenstvu, a to potom společnost řídí. U nás se představenstvu říká republikový výbor. A já jako předseda odpovídám za dosažení priorit tohoto občanského sdružení. SOS je občanské sdružení - členové tedy platí poplatky? Jsou dva druhy členů. Ti příspívající, a potom sympatizanti. Druzí nechtějí nebo nepotřebují nijak zvlášť využívat členské výhody a proto žádné příspěvky neplatí. I tak mají jako registrovaní členové určitý bonus - do e-mailu dostávají náš zpravodaj, při vstupu získají základní balíček brožur o ochraně spotřebitelů a jednou za čtyři roky si mohou vyžádat bezplatnou radu na infolince. Platí jen normální telefonní poplatek. Co ti, kteří poplatky platí? A kolik to je? Jsou tři sazby a podle nich se odvíjí nabídka služeb zdarma, které členům nabízíme. Jde například o odběr odborných titulů, osobní poradenství nebo možnost volat x-krát v roce na poradenskou linku. Nejlevnější členství nabízíme seniorům a studentům za 100 korun na rok. Malí členové zaplatí 220 a velcí 370 korun. Kolik takových členů máte?

Z celkem čtyř a půl tisíce členů jich přispívá na činnost SOS zhruba 600, a ten počet se každý rok zvyšuje. V posledním byl například nárůst docela strmý - určitě se projevila i televizní reklama hrazená z fondů Evropské komise. Cíl byl jasný: dát spotřebiteli jasný signál, že se může bránit.

Spotřebitel se ale může stejně tak bránit u státních orgánů. Máme přece institut Hlavního hygienika nebo Českou obchodní inspekci…

My ovšem můžeme nabídnout něco víc než státní dozorové orgány. Můžeme dělat spotřebitelské poradenství, průzkumy, vzdělávání. Státní instituce odpovídají za své přesně vymezené kompetence, my se pro spotřebitele snažíme najít řešení z každé oblasti. Samozřejmě třeba náročné finanční nebo právní problémy musí řešit specializované a podle toho i placené firmy. Ale když sami neznáme odpověď, snažíme se alespoň pro tazatele najít místo, na které se má obrátit.

A nebylo by podle vás levnější a pro spotřebitele jednodušší, kdyby takové jedno centrální místo na dotazy zajišťoval stát? Stejně musí financovat ony dozorové orgány.

Snažím se představit si nějaké takové mamutí státní call-centrum. Ale pokud vím, nemá ho žádný stát. Je to určitě i otázka rozpočtových nákladů. Věřím tomu, že naše poradenská linka je provozována efektivněji a pro daňového poplatníka i levněji, než kdyby něco podobného začala dělat sama státní byrokracie. Musel by být vytvořen další úřad, vedoucí, jejich kontroloři. My si svoje náklady bedlivě hlídáme sami - už proto, že si na ně musíme zčásti sami vydělat. Fakt, že poradenská linka je částečně placená, také odradí notorické stěžovatele na cokoliv. To by si státní aparát dovolit nemohl.

Kolik ta linka stojí?

Je to osm korun za minutu. Místně, meziměstsky, z mobilu. Ta linka je i tak částečně dotovaná. A jak jsem říkal, naši členové mají určitý počet telefonních hovorů zdarma, takže platí jenom normální sazbu. Nahraná úvodní upoutávka o tom, co Sdružení obrany spotřebitelů vlastně je, se přitom samozřejmě neplatí. Linka funguje od osmi do pěti odpoledne.

Komu zatím nedokážete pomoci?

Nejde poradit každému. Ale je pravda, že dlouhodobě neřešené zůstávají podvodné nákupní zájezdy. Sektor, obecně vzato, přitom není prohnilý, jsou ale určití „podnikatelé“, kteří celému oboru jméno kazí. Svezou se pak s nimi i seriózní zasilatelské, katalogové a další firmy.

NENECHÁME JE NA POKOJI Co s tím? Státní dozor se omlouvá, že smlouvy těchto chytráků jsou tak dobře sepsány, že je nelze žalovat.

To je pravda. Nás to ale nezastaví. Budeme i nadále posílat podněty Policii ČR, dokud jí neprasknou ty přeplněné knihovny, kam štosují všechny ony neuvěřitelné důkazy o nátlaku na spotřebitele, kteří se sami nedokáží bránit. Starší, sociálně slabší a podobně.

Proč to za ně neudělá stát?

O něco se snaží, alespoň některé jeho orgány. Na podzim jsme se sešli se zástupci ministerstva průmyslu a obchodu a České obchodní inspekce. Ta setkání jsme si s nimi naplánovali pravidelně a hledáme kroky, jak v rámci zákonů ty nešvary zničit. My třeba nabízíme právní poradenství a nabídku jak postupovat, aby ti poškození alespoň nemuseli platit splátky za nechtěné zboží nebo dostali zpátky zálohy za to nefuknční.

Jestliže se bavíme o prodejních zájezdech, kolik těch poškozených asi tak je?

Až moc. Jen my máme na tři stovky doložených poškozených. A ne každý si stěžuje. I kdyby, právní řízení je drahé. Možností by byly hromadné žaloby - to ale náš zákon neumožňuje. Pořád doufáme, že v tomhle přesvědčíme podnikatelské svazy, aby nám pomohly tlačit na změnu legislativy. Vždyť i ony by měly chtít vyčistit trh od nepoctivé konkurence.

Prosadit hromadné žaloby na nepoctivé firmy je určitě podnětný nápad. Máte i další?

Už jsem to trochu naznačil. Chceme víc rozšířit služby pro podnikatele. Vlastně nám dali inspiraci sami. Existují totiž zákazníci, kteří si notoricky stěžují nebo nechtějí slyšet protiargumenty. Takže nejen nepoctiví podnikatelé, ale i zbyteční stěžovatelé. Ani jedno obchodu nesvědčí. Přemýšlíme o tom, jak být prostředníkem mezi těmi znesvářenými stranami, prodejcem (výrobcem) a spotřebitelem. Dohodnout nějaké mimosoudní řešení, upustit od zbytečných konfliktů na veřejnosti, podporovat etické kodexy.

Veřejnost vás vnímá spíš jako kritiky. Mohou tyto vaše nápady naopak přispět k očištění podnikatelských záměrů?

Tak ty certifikáty jsou jasný důkaz, jak označit slušné podnikatele. Naše logo pak mohou použít i marketingově - po té velké televizní reklamě to může zaujmout řadu spotřebitelů. A první ocenění z určitých oblastí vždycky profitují. Zvlášť v oborech, kde si lidé často stěžují. Zatím jsme třeba neudělili žádný certifikát v oborech cestovních kanceláří, telekomunikací nebo splátkových firem.

Ing. DAVID ŠMEJKAL

Narodil se v roce 1972. Studoval na Technické univerzitě v Liberci a Masarykově univerzitě v Brně. Svoji profesní kariéru zahájil v roce 1996 jako analytik Asociace textilního a kožedělního průmyslu. Od roku 2002 pracoval v marketingu Českého Telecomu. Krátce též působil jako IT specialista Tesco Stores ČR. V letech 2003 až 2005 byl vedoucí prodeje telekomunikační společnosti InWay. Ve Sdružení obrany spotřebitelů pracuje od roku 1997, v roce 2004 se stal místopředsedou a vloni v březnu předsedou tohoto občanského sdružení. Je ženatý a má jednu dceru. Ve volných chvílích se věnuje zápasení ve volném stylu stylu, řeckořímskému zápasu, kung-fu a cykloturistice.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče