Perestrojka na barmský způsob

19. října 2011, 18:32 - Mgr. Dáša Hyklová
19. října 2011, 18:32

Civilní vláda Barmy zahájila změny, ruší dřívější restrikce a uděluje amnestie. Svět vyčkává, zda to myslí s reformami upřímně

Sedm vězňů zahájilo letos koncem května v nechvalně známé věznici Insein nedaleko barmského Rangúnu protestní hladovku. Patřili ke skupině disidentů dožadujících se humánnějších podmínek za mřížemi, ale také svobody. Od konce roku 2007 jich tamní režim uvěznil přes dva tisíce. Polovinu z nich přitom pouze za účast v pokojných demonstracích během tzv. šafránové revoluce. Odvaha sedmi vězňům, mezi nimiž byli i dva buddhističtí mniši, nic dobrého nepřinesla. Na dva dny skončili v kotcích pro vojenské psy. Stísněný, zavšivený a páchnoucí prostor, kam neproniká denní světlo, kde není žádná matrace a ani sanitární zařízení, měl být dalším trestem za neposlušnost. V případě Barmy, jedné z nejbrutálnějších diktatur světa, nešlo o nic výjimečného. Spojené státy, Evropská unie a další demokratické státy ji opakovaně kritizovaly za nelidské zacházení s vězni a hrubé porušování lidských práv, což Barmě přineslo politickou izolaci a embargo. Protesty zabraly. Několik tisíc lidí mohlo na základě nařízení civilní vlády, jež se ujala moci letos v březnu, opustit věznice a pracovní tábory. Disidenti tentokrát mezi nimi ještě nebyli. V rámci druhé vlny amnestie, k níž došlo v polovině října, již bylo mezi propuštěnými i přes 200 politických vězňů. Podle pozorovatelů se prozatím jedná o zanedbatelné číslo a pouze první krok k politickým reformám, které avizoval nový prezident země Thein Sein.

Pryč s uniformou

V průběhu posledních dvaceti let v zemi vládla vojenská junta, která v roce 1989 přejmenovala Barmu na Myanmar. Jako „konkrétní, viditelné a nevratné“ označil poslední změny barmský ministr zahraničí Wunna Maung Lwin, a to koncem září přímo na půdě OSN. Západní demokracie však s podobně kladným hodnocením nespěchají. Nynější barmský kabinet sice postupně zpřístupňuje donedávna zakázaný internet, a dokonce již i povolil odbory včetně organizací stávek, nicméně stále není docela jasné, do jaké míry jsou změny myšleny upřímně. Drtivá většina aktérů převratné barmské „perestrojky“ patří totiž mezi staré struktury. Včetně samotného prezidenta „reformátora“. Thein Sein spojil svůj osud s juntou již před lety, dotáhl to až na generála, a v roce 2007 dokonce usedl do křesla premiéra. Ve funkci oficiálně setrval až do letošního roku, nicméně loni v dubnu uniformu sundal a založil novou politickou Stranu svazové soudržnosti a rozvoje (USDP). Hned v prvních volbách, které se v Barmě konaly loni v listopadu po dvaceti letech v rámci tzv. cesty k demokracii, s ní slavil úspěch. USDP získala přes 76 procent hlasů. Hlavní opoziční strana Národní liga pro demokracii (NLD) světoznámé disidentky a nositelky Nobelovi ceny za mír Aun Schan Su Ťij však volby bojkotovala. Diskriminační zákon totiž znemožňoval kandidovat komukoli, „kdo byl v v období před volbami trestně stíhán, uvězněn, případně spojen s „ilegálními“ (rozuměj disidentskými) organizacemi“. Su Ťij byla propuštěna z domácího vězení, v němž strávila posledních 15 let, až po volbách. Představitelé Spojených států a evropských zemí označili průběh hlasování za neregulérní a výsledky za předem zmanipulované.

Krok po kroku

Nicméně Thein Sein se letos v únoru stal prezidentem a v zemi se začaly dít „velké změny“. Samotné obnovení prezidentského úřadu a zrušení Státní rady pro mír a rozvoj, bylo první novinkou. V březnu vznikla vláda, do níž se kromě tří důstojníků a 23 ministrů s vojenskou minulostí tentokrát dostali také čtyři technokratičtí civilisté. K největšímu překvapení došlo letos v srpnu, kdy se prezident sešel se samotnou Su Ťij. Národ měl poprvé po dlouhých letech možnost vidět ji po boku oficiálních lídrů země, a dokonce se u toho ještě usmívat. Od té doby absolvovala nejméně dvě schůzky s ministrem práce a akceptovala i pozvání na seminář týkající se „reforem národního ekonomického rozvoje“. Prezident vystoupil koncem srpna v parlamentu s historickým projevem, v němž mluvil o „základních lidských právech, transparentnosti vládnutí, vytvoření harmonické společnosti a také o ekonomických reformách“. Vyjmenoval snad všechny oblasti, v nichž Barma v posledních dvaceti letech chybovala a které potřebují naléhavá řešení.

Zhrzený velký bratr

Nabízí se ovšem i jiné vysvětlení, proč se v Barmě najednou dějí takové změny. Spíše než o skutečnou demokratizaci tamní společnosti může jít o výsledek mocenského boje uvnitř armády. Vypadá to, že zvítězilo proreformní křídlo a že si reformy vyžádala především špatná hospodářská situace. Dosavadní plánování sovětského stylu evidentně nefunguje. Země žije především ze zemědělství a pochlubit se může akorát několika továrnami na výrobu mýdla a jízdních kol. Po silnicích plných děr se prohání stařičké automobily, omšelé budovy působí dojmem, že jejich fasády vznikaly v době, kdy byla Barma ještě britskou kolonií. Největším magnetem pro turisty zůstávají historické památky, jejichž bohatství nemohla junta úplně rozkrást, a také věčně usměvaví, houževnatí a milí lidé. Součástí kroků, s nimiž přichází nynější barmské vedení, je také snaha ekonomicky se odpoutat od Číny, na níž byla země v posledních letech závislá. Čína je pověstná tím, že nikdy neháže staré přátele přes palubu. Peking po léta zůstával loajální vůči juntě a uzavřel s ní nejeden výhodný obchod. Teď se však stalo něco nevídaného. Barma se místo vděku začíná otáčet k Číňanům zády. Prezident Sein počátkem října rozhodl o pozastavení výstavby obří přehrady Myitsone budované na horním toku největší barmské řeky Iravádí. Hlavní investor, státní čínská firma China Power Investment, tam měla nákladem za 3,6 miliardy dolarů postavit hydroelektrárnu, jež by však většinu energie (až 90 procent) dodávala do Číny. Nešlo o jedinou věc, která občanům Barmy na projektu vadila. Mnohem více se jich dotýkal fakt, že rezervoár o velikosti 766 km2 by zatopil oblast s deštnými pralesy a biologicky vzácnými druhy fauny a flóry. Navíc měl vzniknout na území Kačjinského státu, který je považován za kolébku barmské civilizace. Osud stavby zůstává nejistý, rozezlený Peking však již požaduje za proinvestované peníze kompenzace. Těch se mu po příslibu barmské vlády dostane nejspíše v podobě naturálií, například v dodávkách nerostných surovin.

Předčasné závěry

Posledním logickým důvodem ke změnám mohou být snahy o lepší postavení země v rámci skupiny ASEAN. Barma má zájem stát se členem volné obchodní zóny a také by v roce 2014 měla převzít rotující předsednictví této organizace. Přes veškerý pokrok nebude zrušení sankcí Spojených států a EU uvalených na Barmu jednoduché. Nejdříve se musí prokázat, že změny v zemi jsou skutečně zásadní. Barma má do právního státu ještě daleko. Právě z tohoto důvodu je rozvaha v případě „přehodnocování“ namístě.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče