Pepo, stav, papíry doděláme potom

29. června 2012, 14:34 - Hana Boříková
29. června 2012, 14:34

Vláda bude muset rozhodnout, zda vyplatit stavebním firmám 1,3 miliardy korun bez smluv

Nejvyšší kontrolní úřad už roky chrlí alarmující zprávy o výstavbě tuzemských silnic. Minimálně tu poslední o Pražském okruhu by vláda neměla ignorovat. Brzy jí ostatně přistane na stole společný materiál ministerstva dopravy a ministerstva financí projednávaný v režimu vyhrazený. Na jeho základě zvednou ministři ruku pro to, aby mohly být stavebním firmám proplaceny faktury za 1,3 miliardy korun, ke kterým chybějí právní podklady – především dodatky ke smlouvám. Pokud tak kabinet neučiní, vystaví stát hrozbě arbitráží. Jakkoli je Pražský okruh po stavební stránce monstrózní dílo a je s podivem, že za současného stavu legislativy jej ŘSD dostavělo téměř v termínu, z pohledu dodržení zákona o veřejných zakázkách jde o pořádně zpackanou akci.
Právě tento měsíc přijíždějí z Bruselu úředníci ověřit si kvalitu kontrol financování projektů s evropskou účastí. U silnic si sami vybrali několik akcí, na které se zaměří. Pražský okruh tam naštěstí chybí. Přestože evropští účetní jsou už z Česka zvyklí na ledacos, z části prstence kolem metropole by se jim přece jen mohly protočit panenky. Důkladnou kontrolu úseku 514 a 513 ale zadal Státní fond dopravní infrastruktury samotnému ŘSD. Na části mezi Slivencem a Lahovicemi (514) už skončila, na úseku Lahovice–Vestec (513) bude hotova do konce měsíce.

Sám si nacením

Už v loňském roce doputoval mezi poslance materiál v režimu tajné, ve kterém se dočetli, že vícepráce na části Pražského okruhu 513 překročily 80 procent. Zákonem povolená hranice je přitom dvacet procent. Těžko uvěřitelné číslo nedávno potvrdil Nejvyšší kontrolní úřad, který už nic netajil. Podle jeho nálezu dosáhly vícepráce na úseku 513 4,1 miliardy korun a méněpráce (tedy levnější či zrušené části projektu) tří miliard korun. Vícepráce tak překročily devadesát procent smluvní ceny projektu a konečná cena zakázky se zvýšila o více než miliardu korun. Dodavatel provedl během výstavby 468 změn. Kontroloři upozornili ještě na jednu věc: změny a jejich ocenění byly oprávněným zaměstnancem ŘSD schváleny až po jejich realizaci. Smluvně však nebyly upraveny a smluvní cena stavby nebyla změněna. Na vedlejší stavbě 514, jejíž cena dodatečně narostla o miliardu korun, bylo změn, které nebyly zasmluvněny, „jenom“ 325. U této stavby činily vícepráce 21 procent smluvní ceny. Všechny vícepráce musejí být podle zákona o veřejných zakázkách zadány v zadávacím řízení a na základě písemné smlouvy. Tolik prohřešek proti právu. Z hlediska ceny jde především o to, že si místo zadavatele diktuje dodavatel a v případě takového množství změn je vlastně původní soutěž zbytečné divadýlko. „Pokud nejsou práce zadány najednou, tlak trhu na cenu vícepráce prakticky nepůsobí, protože takové práce a dodávky jsou obvykle oceňovány zhotovitelem tzv. individuální kalkulací v rámci režimu víceprací. Zaklínadlo, kdy je zhotovitel povinen nabídnout vícepráce za ,ceny obvyklé v místě plnění‘, je spíše proklamací než vyžadovanou a obvyklou praxí,“ říká Milan Oleríny, expert na smluvní podmínky ve stavebnictví.

Nikdo to nepodepsal

Faktury stavebních firem za 1,3 miliardy korun, na které chybí dodatky ke smlouvám, nechtěl parafovat žádný z posledních tří ředitelů ŘSD – Alfred Brunclík, Jiří Švorc ani René Poruba. Pražský okruh se otevíral v září roku 2010, ale po dvou letech zřejmě už došla dodavatelům (úsek 514 – sdružení Strabag, Hochtief, Bögl a Krýsl, úsek 513 – Skanska, Skanska SK, Alpine Bau) trpělivost. Dědictví Pražského okruhu je tak jedním z prvních kostlivců, který vypadl na čerstvého ředitele organizace se špatnou pověstí. „Nezaplacené faktury jsou naprosto zásadní věc, se kterou se musíme vypořádat. Roky to tu létalo éterem. Stavební firmy jsou pod tlakem matek, už jsou nachystané se soudit nebo jít do arbitráží. Pokud bychom dál nic nedělali, byla by to otázka týdnů, maximálně měsíců,“ říká David Čermák. Na vícepráce – ve stavební terminologii změny během výstavby – za zhruba 600 milionů korun vyhlásí ŘSD podle důvěryhodného zdroje týdeníku Euro dodatečně jednací řízení bez uveřejnění. U faktur za tzv. nezpůsobilé změny ovšem neexistuje cesta, jak jejich proplacení alespoň ex post zlegalizovat. „Pokud bychom odmítli dát ŘSD peníze na úhradu faktur, vystavili bychom státní rozpočet nebezpečí žalob ze strany firem. Firmy mají doklady, že si ŘSD práci objednalo, i když v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, a firmy prokazatelně práci odvedly. Naší podmínkou ale je, že se ŘSD zaváže, že samo sebe udá na finančním úřadě,“ vysvětluje Tomáš Čoček, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury, na jakém základě pošle ŘSD stamiliony bez „papírů“. Přestože seznam viníků současné situace by byl v tomto případě hodně dlouhý, žádný s největší pravděpodobností nevznikne. „Postihnout konkrétní osoby by bylo těžké. Každý, počínaje projektantem a konče generálním ředitelem, přispěl svou troškou tím, že něco udělal, nebo naopak neudělal,“ soudí Čoček. I čerstvý ředitel Čermák se kloní k přístupu pojďme se primárně poučit, ať už se to neopakuje.

Miliardy pro unii, i pro finančák

Chybějící smlouvy na dodatečné práce jsou sice specifickým jevem Pražského okruhu, ovšem vysoká chybovost, která tady dosáhla extrémních hodnot, je obecným problémem valné většiny silničních staveb. Vícepráce u nás mohou dosáhnout podle regulí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pouze dvaceti procent – v Evropě to bývá i padesát procent – musejí být ale nepředvídatelné a zadavatel nesmí k jejich vzniku přispět svým jednáním. Evropě vadí více než množství víceprací jejich předvídatelnost, a tedy i zbytečnost. Typickým příkladem nepředvídatelné vícepráce mohou být například změny v podloží, pokud zadavatel prokáže, že udělal všechno pro to, aby je zmapoval. Pokud jsou vícepráce předvídatelné, jsou pro Evropskou unii neproplatitelné, a měly by být i pro nás. A těch bývá většina. „Obecně zavinění z důvodu vyšší moci a případně geologie se na vícepracích podílí nejméně. Největší podíl na nich obvykle představují pochybení projektanta,“ má zkušenost Oleríny. Jenomže stavby nemohou být dobře připravené, když se soutěží ještě v době, kdy chybí i některá hlavní stavební povolení, jako se to stalo v případě Pražského okruhu. Například úsek 513 se tendroval a zasmluvňoval v době, kdy na 60 procent trasy nemělo ŘSD stavební povolení. Na druhé straně například rozšíření cholupických tunelů by nebylo podle některých dopravních expertů nutné dělat dodatečně, kdyby se projektant zamyslel nad tím, že je dobré umožnit obousměrný čtyřproudý provoz v jedné troubě v případě, že se druhá bude muset zavřít. To, že se ŘSD nedokázalo s těmito zásadami popasovat, u Pražského okruhu vyjde draho nejen z pohledu navýšení ceny stavby. U části 514 bude nutné do Bruselu fyzicky poslat zpět stamiliony z evropské podpory 1,9 miliardy korun. Ta je ale již vyčerpána, jelikož tento úsek byl financován ještě ze starého kohezního fondu. Tady už nejde o hru na náhradní projekty, kam se dají převést peníze z akcí, které Brusel „nezkousne“. Navíc není jistý ani osud miliard, které si Česko na tento úsek půjčilo od Evropské investiční banky. ŘSD bude muset také najít peníze na tzv. vratku a penále, které velmi pravděpodobně nařídí finanční úřad u prostředků, jež nebyly využity v souladu se zákonem. Kolik to bude, nechce zatím Čoček ani Čermák odhadovat. Už to za ně udělal Nejvyšší kontrolní úřad – podle něho půjde o více než 5,7 miliardy korun a kontroloři se už sami obrátili na Finanční úřad Praha 1.

Bude dost času?

David Čermák je další z ředitelů ŘSD, který si vytyčil jako prioritu to, že zatočí s vícepracemi. „Jestli budu mít dost času,“ dodává. Křeslo ředitele ŘSD se dá označit za horké. Třiatřicetiletý Čermák ovšem působí jako nadstranický kariérní úředník. Ve službách státu – pohybuje se v nich od svých 22 let – už přežil několik ministrů dopravy. Zákon o financování politických stran nenapíše, pokud by se mu ale podařilo zavést některé principy, které by Česko přibližovaly k západním zemím, má silniční stavitelství šanci alespoň částečně vybřednout ze současného marasmu. „Už nebude možné, aby jedna firma pracovala v té samé pozici zároveň pro nás a zároveň pro zhotovitele. Zavedeme konkurenční doložky,“ říká Čermák. Typickým příkladem je podle něho křižovatka na Pražském okruhu, kde tatáž firma vytvořila pro ŘSD zadávací dokumentaci, zároveň ovšem dělala realizační dokumentaci pro zhotovitele, ve které křižovatku překreslila tak, aby byla jednodušší a levnější. V celé kráse se problém dvojího angažmá ukazuje u dálnice D47, kde jich bylo hned několik. Zamezit tomu, aby jednotlivé firmy zároveň neprojektovaly, nevytvářely zadávací a realizační dokumentaci, nefungovaly jako technický dozor či správce stavby a na druhém konci republiky nepracovaly pro zhotovitelskou stavební firmu, ale nebude jednoduché. Český trh je prostě příliš malý. Částečným řešením by mohlo být vytvoření nového odboru úrovně kvality samotného ŘSD, který bude stavbu sledovat ve všech jejích fázích od přípravy projektu, během výstavby, kontroly kvality až po její přebírání. „Už nechceme být závislí na externistech, kteří jsou živeni odjinud. Snad bude možné pro tyto lidi uzavřít manažerské smlouvy,“ říká Čermák. Je si vědom, že za třicet tisíc čistého by těžko získával esa v oboru. Už nyní funguje při ministerstvu dopravy komise, která posuzuje všechny větší akce. Zadává oponentské posudky, které mají ověřit smysluplnost samotné investice a ohlídat, aby si projektanti nestavěli pomníky a stavby nebyly zbytečně předimenzované. Dalším opatřením, které už běží, je, že se zakázky striktně soutěží až v době, kdy už má ŘSD alespoň hlavní stavební povolení, což je předpokladem toho, aby projektanti předkládali kvalitní projekty. „Pokud se projekt nepovede, už jej nebudeme vracet k přepracování s tím, že projektantovi ještě zaplatíme vícepráce,“ avizuje Čermák. Budou se měnit smlouvy, nyní i všeobecné podmínky, které dosud nereflektovaly to, že ŘSD je největším investorem v zemi a měl by to být on, kdo si bude diktovat. Nikoli stavební firmy.

Další trestní oznámení na benzinku

„Ne, neděláme to často,“ odpovídá kontrolor Nejvyššího kontrolního úřadu Jiří Adámek na otázku, zda se úřad běžně obrací na policii či státní zastupitelství. Snad naposledy u libereckého mistrovství světa v lyžování nebo u Lesů ČR. Po kontrole Pražského okruhu podal Nejvyšší kontrolní úřad hned několik trestních oznámení. Podrobnosti Adámek sdělovat nechce, z konečné kontrolní zprávy je ale zřejmé, že jedno z nich míří na vyvlastnění benzinky v místech křížení okruhu s dálnicí D1. ŘSD za ni zaplatilo loni v létě firmě Greyhound 300 milionů korun na základě znaleckého posudku, který benzinku ocenil jako vyrábějící fabriku. Místo toho, aby firma dostala takovou částku, za kterou by si mohla pořídit obdobnou pumpu, jí stát vyplatil minimálně možný ušlý zisk za 30 let. ŘSD se proti rozhodnutí o vyvlastnění na základě zjevně nadhodnoceného posudku Greyhoundu neodvolalo. Zdá se, že ani pod novým vedením ŘSD se viník nenajde, a pokud nezasáhne policie, která sama začala vyvlastnění pumpy vyšetřovat už před pár měsíci, vyšumí tahle lumpárna do ztracena. „Těžko mohu pranýřovat bývalého ředitele ŘSD, který stál před rozhodnutím odvolat se proti rozhodnutí říčanského vyvlastňovacího úřadu nebo platit stavební firmě za zakonzervování nedostavěného úseku 512 a riskovat, že soudy vyhoví jedné z 20 žalob, které podal Greyhound, a zastaví tam dopravu,“ říká ředitel ŘSD David Čermák. Pochybení by spíše hledal u vyvlastňovacího úřadu v Říčanech. Vedoucí stavebního úřadu v Říčanech Jan Pillvein si vzpomíná, že „se mu celá záležitost s benzinkou vůbec nelíbila a měla řadu nesrovnalostí“. Jenomže kontrolní posudek úřad zpracovat nenechal. Pillvein se domnívá, že bránit se mělo hlavně ŘSD. Na hřiště investorské organizace vrací kauzu zpátky i kontrolní zpráva NKÚ. Původně totiž pumpa vůbec vyvlastněna být neměla. Podle přípravných dokumentací z let 2000 a 2006 i územního rozhodnutí z února 2007 měla být jen změněna dispozice a čerpačka měla fungovat dál. Samo ŘSD ale změnilo křížení tak, aby přímo ústilo do benzinky. Křížení projektovala pro Pragoprojekt liberecká společnost Valbek, která v technické zprávě z října roku 2007 uvádí, že po novém stavebním uspořádání lze očekávat úbytek vozidel pro čerpání pohonných hmot, a z tohoto důvodu ŘSD rozhodlo benzinku zdemolovat. ŘSD se ale s majitelem pozemků, který požadoval stamiliony, nedohodlo a zahájilo vyvlastňovací řízení. Tehdy byl ministrem financí Eduard Janota, který podle dvou svědků avizoval, že přes něj 300 milionů na vyvlastnění benzinky, která má cenu maximálně v desítkách milionů, rozhodně neprojde. ŘSD nakonec křížení postavilo tak, aby se pozemku Greyhoundu vyhnulo. K vyvlastnění došlo až v roce 2011, rok po zprovoznění okruhu. ŘSD nakonec zaplatilo Greyhoundu i 300 tisíc za znalecký posudek, na základě kterého byla pumpa vyvlastněna. Posudek byl na rozdíl od benzinky předražený podle znalců z oboru jen dvakrát či třikrát.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče