Penzijní spoření ve fondech je nezbytné

22. srpna 2005, 00:00 - MARTINA MARTINOVIČOVÁ
22. srpna 2005, 00:00

ŠÉF ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN JIŘÍ RUSNOK Stávající penzijní systém je dlouhodobě neudržitelný, protože nezajistí dostatek zdrojů na budoucí důchody. Je zapotřebí zavést vedle průběžného financování i soukromé spoření na důchod, a to povinné. Tvrdí to předseda České asociace pojišťoven a bývalý ministr financí Jiří Rusnok.

ŠÉF ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN JIŘÍ RUSNOK Stávající penzijní systém je dlouhodobě neudržitelný, protože nezajistí dostatek zdrojů na budoucí důchody. Je zapotřebí zavést vedle průběžného financování i soukromé spoření na důchod, a to povinné. Tvrdí to předseda České asociace pojišťoven a bývalý ministr financí Jiří Rusnok. * Analytici, kteří pro vládu zpracovávali podklady pro přípravu penzijní reformy, takzvanou Bezděkovu zprávu, hovoří jasně: Reforma je nevyhnutelná. Varují i před dluhem, který začne obrovsky narůstat, pokud se systém nezmění. V roce 2100 prý dosáhne 2,5 násobku hrubého domácího produktu. Bezděkův tým si skutečně dal práci spočítat výši takzvaného implicitního dluhu, o němž hovoříte, a který vlastně představuje sumu, jež nám v budoucnu bude chybět na vyplácení důchodů, pokud stávající systém nezreformujeme. A je jistě varující, pokud se dostáváme dokonce k násobkům hrubého domácího produktu. * Se slovy současného premiéra, že ještě dvacet let bude náš penzijní systém vyrovnaný a není potřeba nic měnit, tedy zřejmě nesouhlasíte. To je naprosto falešné pojetí problému, ignorance základů penzijní ekonomie a pojistné matematiky. Jakákoliv soukromá pojišťovna je pravidelně prověřována, zda má dostatečné rezervy na závazky, které přijala. Tedy jednoduše řečeno, zda bude schopna lidem vyplatit peníze, až si pro ně přijdou. U státu lze zjistit výpočtem totéž. A ten dluh je u nás už nyní ohromný. Důchodový systém je pouze průběžný, netvoří rezervy do budoucna, přitom demografický vývoj ukazuje jasně stárnutí naší populace -poroste počet důchodců vzhledem k počtu lidí ekonomicky aktivních. Premiér v podstatě svým výrokem už nyní budoucím generacím vypsal dlužní úpisy, které budou ony splácet. * Patříme tedy již nyní v Evropě k zemím s nejvyšším implicitním dluhem? Ano, vždyť jedním z cílů penzijní reformy u nás je právě jeho snížení. Pokud se část peněz přesměruje do soukromého systému, kde se kapitalizuje, tak se vlastně vytváří rezervy na budoucí závazky. Je samozřejmě pravda, že tím se naráz objeví explicitní dluh (ten skrytý se prostě zviditelní), který je zapotřebí řešit, ovšem je to poctivé řešení. Přiznají se problémy, výše dluhu, jež se musí začít odbourávat. Je to férové i vůči dalším generacím. * Jde o docela složitý problém - podaří se jej lidem vysvětlit? Obávám se, že je to příliš sofistikované především pro naše politiky. Česká politická scéna se stále více řídí krátkodobým horizontem, už ani ne čtyřletým volebním obdobím. Všechny komplikovanější věci s dlouhodobým horizontem, které nenesou krátkodobý pozitivní politický efekt, jsou tak odsouvány. Výrok o tom, že nebudeme nic dělat, protože právě teď se akutně nic neděje, je hrozivý. Občané této země nemají před sebou rok života. V takovém horizontu nemůže uvažovat ani rodina. Navíc teď je vývoj ekonomiky mimořádně dobrý, a tedy vhodný pro změny. Kromě toho máme v tuto chvíli šestou nejmladší populaci v Evropské unii, měřeno jejím průměrným věkem. To je ohromná výhoda, protože jsme s to udržet relativně vysokou zaměstnanost. * Tuzemská ekonomika tedy nyní snáz ustojí náklady, které si reforma vyžádá… Určitě. Za pár let se nám začne navíc výrazně zhoršovat demografický vývoj, průměrný věk začne prudce růst. * Jak vlastně hodnotíte Bezděkovu závěrečnou zprávu? Velmi jsem ji přivítal. Jsem rád, že byl dán prostor pro to, aby tým odborníků mohl profesionálně a nezávisle zanalyzovat náš důchodový systém. Bylo shromážděno neuvěřitelné množství poznatků, které tento tým dokázal synteticky spojit. My jsme nyní v paradoxní situaci, zcela jiné než všechny ostatní země tohoto regionu. Zatímco ony spíše podcenily tu stránku analytickou - jak se systém reformou změní - a šly do reforem dosti po hlavě (v Maďarsku, Polsku, na Slovensku), my již máme spočítáno všechno. Ale uchopení problému u politické reprezentace je minimální. * Bezděkův tým navrhuje zavést dva pilíře penzijního systému. Vedle průběžného i fondový.

Rozkládat rizika je zdravé, z toho jistě vycházel i Bezděkův tým. Náš důchodový systém stojí jen na jedné noze - průběžném financování důchodů z příspěvků lidí ekonomicky činných. Potřebujeme ale více takových budoucích penzí, na něž se začnou vytvářet rezervy již nyní. Fondový systém je navíc méně citlivý na demografický vývoj. Reforma tedy skutečně musí být zaměřena na to, že se zvýší podíl úspor, rezerv na stáří.

* Zpráva ale nehovoří o tom, zda má být spoření v penzijních fondech povinné.

Nicméně já jsem přesvědčen, že je nezbytné mít druhý pilíř jako součást povinného balíku zdrojů na důchody.

* Ozvou se ale hlasy, že to přinese prospěch soukromým finančním skupinám…

To je výrazně zkreslený názor. Systém lze nastavit tak, aby finanční skupiny pouze trhu zajistily produkt - aby byl pro ně výdělek sice zajímavý, ale o nic vyšší, než by byl pro státní infrastrukturu, pokud by jej zajišťovala ona. U nás obecně panuje strach ze soukromého sektoru a strach ze všeho, co má existovat povinně.

* Jak by tedy ten povinný dvoupilířový systém měl podle vás fungovat? Povinný průběžný systém jako první pilíř by především měl mít strop na příjmy, ze kterých se platí. Ve většině evropských zemí je to úroveň mírně nad průměrnou mzdou. Doporučoval bych počítat s povinným základním zabezpečením rozděleným do dvou odlišně financovaných pilířů. Jde o to, že část lidí se vždy bude chovat nezodpovědně, a na důchod by si nespořila sama dobrovolně nic, nebo příliš málo. Uprostřed sociální Evropy je prostě nelze jen tak odbýt. Stát by jim stejně musel nějaké finance dávat, až by se ocitli ve stáří ve velké chudobě. Pokud bychom zavedli i druhý pilíř - fondový - jako povinný, umožnilo by to nastavit regulaci distribuce produktu tak, aby byla levná. Je pak možné například zakázat reklamu, provize, lze zakázat individuální vazbu mezi klientem a správcem peněz. * Povinné spoření v penzijních fondech je tedy lepší než dobrovolné? Nepovinný systém má určitě také svoje výhody - lidé mají naprostou svobodu volby. Ale pro to, aby se každému vytvořil finanční základ na budoucí důchod, považuji za lepší mít oba pilíře povinné. Podle mého názoru se totiž stát má starat především o to, aby neměl masovou chudobu ve stáří. To je jeho primární úkol. Tím víc, čím víc bude ubývat lidí ekonomicky aktivních a přibývat lidí v důchodu. Stát by rovněž měl maximálně zajistit princip solidarity a méně se starat o udržení principu zásluhovosti. To ostatně stejně činí pouze fiktivně, reálně to neumí. Naopak umí to zajistit trh a individuální aktivita lidí - v oblasti „nadstavby“ důchodového systému, v níž lidé investují do fondů a jiných produktů, jež jim ve stáří zajistí dodatečný zdroj peněz. * Řada lidí bude chtít, aby jim stát dal garanci na fondy, v nichž by povinně spořili. A pokud pomineme nedůvěřivost lidí, určitě by bylo zapotřebí stanovit minimální výnos, jehož by tyto fondy musely dosahovat… Minimální výnosnost zajistit lze, takový systém již v okolních zemích funguje. Jsou stanoveny hranice, mimo něž se fond nesmí odlišovat od průměru trhu. Pokud se tak nestane, správce fondu musí rozdíl doplatit. Rozumné zajištění je rovněž přes strukturu fondu, kdy lidé do určitého věku mohou být v růstovém či vyváženém fondu. Ale od určitého věku mohou investovat pouze do konzervativního fondu, kde je teoreticky téměř vyloučeno, aby ztrácel hodnotu, protože investuje pouze do státních papírů. Ovšem pokud jde o zajištění absolutní garance, to prostě nelze. Představa, že vše má garantovat stát, je nereálná. * V čem je tedy stát, jehož představitelé se u nás střídají po pár letech, schopen dát lepší garanci na budoucí důchody než soukromá společnost se stabilním mnohaletým vývojem? Má smysl dát státní garanci například na velkou investiční akci, jejíž rozsah je ve vztahu k objemu státních aktiv minimální. Ale jaká je garance státního penzijního systému dnes? Co když za týden parlament odhlasuje, že důchody se snižují o pět nebo deset procent a věk odchodu do důchodu se prodlužuje na 65 let? Kde je garance? To soukromá instituce s dobrým jménem a dlouholetou historií si nemůže dovolit nesplnit, co slíbila svým klientům ve smlouvě. Přišla by o důvěru lidí, navíc zákony jí to neumožňují. * Takže garance u státu je podle vašeho názoru menší než u soukromého subjektu?

Ano. Stát nemůže zkrachovat ve smyslu územní celistvosti - pokud nepřijde válka a nepřijde o část území. Ale jako finanční instituce je stát totéž co kterýkoliv jiný finanční agent - domácnost či podnik. Vždyť také státy finančně krachují - Argentina, Rusko, Bulharsko.

* Pro politiky bude asi obtížné vysvětlit lidem, že budou povinně spořit do fondů bez luxusu státní garance.

Ano, ale to je vlastně skoro „výdobytek“ budování kapitalismu v Česku - tedy představa, že stát všechno garantuje, všechno za ty špatné investory zaplatí. Ostatně i proto v Česku zatím žádná penzijní reforma nezačala - lidé bezmezně věří ve finanční stabilitu svého státu. To však již není případ Maďarů, Slováků ani Poláků.

JIŘÍ RUSNOK

Narozen v roce 1960 v Ostravě. O 24 let později absolvoval Národohospodářskou fakultu pražské Vysoké školy ekonomické. Pracoval v oblasti makroekonomické a sociální politiky ve Státní plánovací komisi a na Federálním ministerstvu pro strategické plánování, krátce též na Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí. Od roku 1992 do roku 1998 byl ekonomickým poradcem Českomoravské konfederace odborových svazů. Od srpna 1998 pracoval jako náměstek ministra práce a sociálních věcí. V dubnu 2001 byl jmenován ministrem financí. Od července 2002 po parlamentních volbách se stal poslancem a ministrem průmyslu a obchodu. Politiku opustil v březnu 2003. Od května téhož roku pracuje ve společnosti ING jako poradce výkonné rady a ředitel pro penzijní připojištění. Od letošního roku rovněž zastává pozici prezidenta Asociace penzijních fondů. Je ženatý a má tři děti.

**DŮVĚRA VE STÁT

„Penzijní reforma v Česku zatím nezačala i proto, že lidé bezmezně věří ve finanční stabilitu svého státu. To však již není případ Maďarů, Slováků ani Poláků.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče