Pentagon překvapíme

18. dubna 2008, 20:39 - Martin Rychlík
18. dubna 2008, 20:39

Američanům nabídneme desítky elitních vědeckých pracovišť, říká profesor ČVUT

„Americké straně nabídneme v rámci spolupráce na radarové základně v ČR ne patnáct, ale desítky elitních vědeckých pracovišť,“ říká profesor Vladimír Mařík z Českého vysokého učení technického (ČVUT).

Vedoucí katedry kybernetiky na elektrotechnické fakultě ČVUT, za něž byl Radou vlády pro výzkum a vývoj pověřen sestavením seznamu zajímavých ústavů pro americké obranné agentury, je i mužem, který zdůrazňuje provázanost výuky s firemní praxí. „Propojit školu s průmyslem je cestou vpřed. Měli jsme tu experty z IBM či Computer Associates. Začínáme více povolávat odborníky z praxe, aby přednášeli. Firmy zájem mají. Jsme ve fázi, kdy zásadně modernizujeme učební plány a chceme, aby si podniky vzaly i garance nad některými předměty,“ dodává. Doktorandi se hlásí z celého světa, od Egypta, přes Německo, Ukrajinu, Čínu až po Kolumbii. „Dizertace jsou vesměs v angličtině, musejí je oponovat i zahraniční odborníci. Tlačíme vše ke špičkovosti. Průměrných programátorů je plná Indie, v Číně jich vyrobí statisíce ročně. Musíme se odlišit kvalitou. Vynikající inženýr či softwarový architekt se vyvažuje zlatem,“ tvrdí Mařík.

EURO: Katedru kybernetiky jste založil v roce 1999, rok nato dostala titul Centrum excelence EU a před dvěma roky i Evropskou cenu za IT. Jakými projekty se zabýváte? MAŘÍK: Katedra je velké těleso a paralelně tam běží asi dvě desítky mezinárodních projektů. Nyní se zabýváme především projekty v oblasti kolektivní robotiky, kdy nám jde o chování robotů v týmu. Jak umějí sdílet cíl, jak si v rámci koordinace činnosti poskytují informace, jak dokážou optimalizovat pohyb a aktivity. To je moderní téma, jež vnáší do výzkumu novou dimenzi. Máme i centrum strojového vnímání, což je špičková laboratoř v oblasti počítačového vidění a věcí s tím souvisejících: analýzy 3D scén, všesměrového vidění, odhalování podezřelého pohybu osob z videosekvencí. Hodně věcí děláme pro automobilový průmysl, umíme měřit vzdálenosti za jízdy i rozpoznávat značky. Dále máme silnou skupinu agentních technologií…

EURO: Co si pod tím máme představit? MAŘÍK: Jde o technologie umožňující, aby se u distribuovaných systémů každá jednotka rozhodovala samostatně, ale v případě, kdy je třeba reagovat globálněji, vyjednávala s ostatními. Například při řízení letového provozu, kdy se letadla rozhodují samostatně až do chvíle, kdy letí k sobě tři stroje a navzájem se dohodnou dle sjednaných scénářů. Stejná technologie se používá i jinde. Jde o plánování v podnicích, diagnostikování složitých systémů nebo o odhalování napadení v telekomunikačních sítích.

EURO: To obnáší součinnost s praxí. S jakými firmami spolupracujete? MAŘÍK: To je klíčový moment. Naše katedra je známa silnou interakcí s průmyslem. Máme dlouhodobé kontrakty s více než dvaceti firmami, mezi něž patří Toyota, dále Rockwell Automation, Honeywell – jak místní pobočka, tak centrála v Minneapolis –, Volkswagen, Hitachi, Denso či Cadence, produkující software pro návrhy čipů vysoké integrace. Dělali jsme i pro Boeing. Českých firem je méně, ale zmíním Modelárnu Liaz či Škodu Holding.

EURO: Jak kooperujete s Japonci, vyhlášenými experty na robotiku? MAŘÍK: Máme dohodu s institutem IT při tokijské univerzitě, vyměňujeme si doktorandy. Pro Toyotu pracujeme v oblasti počítačového vidění řadu let. Říkají, že jsme pro ně nenahraditelní. V roce 2006 obdržel syn zakladatele firmy pan Šoičiró Toyoda čestný doktorát ČVUT, loni jsem se setkal s prezidentem Toyoty panem Fudžiem Čo. Hovořili jsme o další spolupráci a došlo i na úvahy, že by v ČR zřídili vývojové centrum…

EURO: Ve vazbě na kolínskou automobilku TPCA? MAŘÍK: Pracovalo by pro ústřední výzkum. Hledají potenciál pro vývoj auta budoucnosti. TPCA je výrobní podnik, který jede. Není, co vymýšlet. Šlo by spíše o vývojové středisko, které by dávalo podněty. A jsme jednou z uvažovaných zemí. Nás těší, že ukazujeme, jaký má ČR potenciál: zadejte si u nás výzkum či vytvořte centrum.

EURO: Přímo na katedře vznikly i čtyři spin-offové firmy. V čem podnikají? MAŘÍK: Do produktů či služeb transformují výsledky výzkumu. My tu děláme Research, ono „R“ a development čili „D“ se zase dělá ve spin-offových firmách. Jedna z nich, akciová společnost CertiCon, už má 110 lidí a zaobírá se i věcmi, jež jsme dělali pro nizozemský Vitatron, který vyrábí kardiostimulátory. Dnes pokračují ve vývoji softwaru.

EURO: Nevzdalují se pak „firemní doktorandi“ vědě? MAŘÍK: V tom je ten vtip. Mohou dočasně přejít do firmy a dotáhnout věc do finále anebo, což je častější, kromě práce pokračují ve výzkumu a pomáhají řídit vývoj. A vydělají si. Ale chodí i lidé z firem, aby u nás dělali doktoráty a pomáhají nám učit. Učí zde třeba vedoucí oddělení vývoje softwaru z CertiConu, dělá to profesionálně. Nepotřebuji pedagoga, který si přečte příručku hodinu předtím, než půjde učit.

EURO: Takový přístup je běžný na celém ČVUT? MAŘÍK: Rozhodně nejsme sami, možná trochu klestíme cestu. Další spin-off Eyedea Recognition je snad první firmou v Česku, a na ČVUT určitě, kde má škola kapitálový podíl. Mají tři pracovníky, Eydea je založena na produktu, jímž je speciální zpracování obrazové informace pro automobilový průmysl. Prosperuje, ale trvalo téměř dva roky, než se podařilo stezku prošlápnout. My to udělali právě proto. V něčem jsme první, kolegové nás ale následují, i v Plzni na ZČU nebo na brněnském VUT.

EURO: Čím se zabývají zbylé dvě „univerzitní firmy“? MAŘÍK: Tou další je Neovision, jež má dnes asi 25 zaměstnanců a zabývá se vším, co souvisí se zpracováním obrázků, čili stojí za centrem strojového vnímání. Čtvrtou společností je ProTyS, která vyvíjí softwarová řešení, především pro americké firmy.

EURO: Katedra kybernetiky spolupracuje i s americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) a zřejmě též s různými obrannými agenturami. Je to tak? MAŘÍK: Pět dní poté, co ČR vstoupila do NATO, nás kontaktovala US Air Force Research Laboratory (AFRL) s tím, že znají naše technologie, a zda bychom spolupracovali. Takže jsme se pustili do kooperace v multiagentních technologiích. Zpočátku jsme řešili úlohu automatizovaného formování koalic pro humanitární operace. Rok poté přišlo US Navy, jeho výzkumná laboratoř (ONR), a říkali: Víme, co děláte, chtěli bychom si připlatit, potřebujeme řešit některé úlohy diagnostiky a plánování. O rok později se ptalo výzkumné středisko US Army a říkalo: My si rádi doplatíme, vaše algoritmy se zdají vhodné pro plánování logistiky. Takhle jsme se dostali i k NASA; řešili jsme už dva projekty. Od té doby se všemi složkami spolupracujeme.

EURO: Můžete být konkrétnější? MAŘÍK: Vyústilo to v zajímavá řešení. Máme třeba systém, jmenuje se AgentFly, který slouží k řízení letového provozu bezpilotních letadel za těžkých podmínek. Představte si stovky letadel v omezeném prostoru a bouřce. Uřídit stovky letounů na přistání je složité, ale náš systém to zvládne. Přitom profesionální američtí letečtí dispečeři měli z úlohy více než zamotanou hlavu. Řešení se líbí Air Force, jednáme o jeho předání Federálnímu úřadu pro civilní letectví (FAA), patentujeme jej v Americe a už jsme jako ČVUT prodali licenci i BAE Systems. Jde o ekonomicky zajímavý výsledek. A co je důležité: není nic, co by bylo tajné. Nejenže nám Američané dovolují, ale dokonce nás i podněcují, abychom věci patentovali a prodávali, kde můžeme. Technologii převezmou a na jejím základě si vyvíjejí vlastní systém. Ale tu možnost mají i BAE Systems, česká či švédská armáda. To je, myslím, férový postup a asi i princip, na němž by Američané chtěli založit i další spolupráci s Čechy.

EURO: V Hospodářských novinách se objevil článek, že v Česku již bylo vybráno „patnáct vědců“, kteří mají spolupracovat s USA na základě dohody o protiradarovém systému. Dá se čekat, že k nim patří i vaše katedra. MAŘÍK: Ano, patří. Premiér Mirek Topolánek prosazuje, aby americká strana přinesla nejen radar, ale aby šlo i o podporu vědy a výzkumu. Máme spoustu týmů, které jsou na světové či evropské úrovni – nebo se jí blíží –, ale potřebují ještě trochu posunout, aby měly i komerčně zajímavé výsledky. A k tomu by měla posloužit spolupráce s agenturami USA. Její zintenzivnění by mělo proběhnout paralelně s výstavbou radaru, ne jednorázově. Měl by to být katalyzátor, který nám otevře byznys kolem obranného průmyslu. Premiér říká: Máme schopné lidi, když nás zafinancujete a nasměřujete na správná místa, ať už univerzity, firmy či vědecké ústavy, bude to znamenat zapojení našeho výzkumu do strategických záležitostí, v nichž je obrovský vývozní potenciál ČR. Oni se kolikrát nestačí divit, co tady všechno už je.

EURO: Takže Američané objevují „Ameriku“? MAŘÍK: Požádali mne s Radou vlády pro výzkum a vývoj, abychom provedli objektivní průzkum, co může Česko nabídnout. Materiál bude užitečný jak pro radu, tak pro obranné agentury. Uvažujeme už také, že vznikne databáze technických výsledků, kterou by měla vláda trvale k dispozici, která by se stále aktualizovala, protože mnohdy nikdo neví, jak zajímavé věci vznikají i v menších městech, jako je třeba Turnov. Jde o firmičky, jejichž projekty by se daly využít komerčně, avšak mnohdy zůstanou v šuplících. Přitom by se daly uplatnit i celosvětově.

EURO: Jak by se měly USA na spolupráci podílet? MAŘÍK: Vidíme obrovský zájem o identifikaci potenciálních pracovišť. Na řadě míst, ať je to na ČVUT, ve Fyzikálním ústavu AV ČR nebo na Masarykově univerzitě, už dnes výzkum financují. Pochopili, že některé technologie jsou pro ně nenahraditelné, takže bude vhodné trochu Česku pomoci a posílit se naším výzkumem. Ale není to tak – a naše zkušenosti to dokumentují –, že by chtěli přijít a nějak to „uzmout“, jak někde vyznělo. Chtějí, aby byl výzkum prováděn zde, chtějí jej financovat až do podoby, kdy může být publikován, komerčně využit nebo ochráněn. Ale chtějí být těmi, kdo bude moci výsledky také využít ve speciálních, uzavřených a tajných řešeních. Do těch nás nepouštějí.

EURO: A seznam oněch patnácti jmen či spíše pracovišť? MAŘÍK: To byla „feasibility study“ připravená v předvečer prvních jednání. Abychom věděli, zda vůbec existuje nějaká naděje. A byli z toho ohromeni… Dnes už seznam čítá desítky pracovišť a myslím, že jich nabídneme více než sto. Budou překvapeni. Program identifikace ústavů probíhá objektivně, je zapojeno vedení AV, vedoucí pracovníci všech technických vysokých škol, Asociace obranného průmyslu, letecký průmysl i ministerstvo obrany. Všechny oblasti jsou systematicky pokryty, máme řídicí výbor, který informace shromažďuje a vyhodnocuje.

EURO: Vy jste jeho vedoucím? MAŘÍK: ČVUT je koordinačním pracovištěm a na ČVUT jsem pověřen vedením. Jménem školy vedu koordinační výbor, protože Rada pro výzkum a vývoj považovala za adekvátní, aby se věci ujala vedoucí technická VŠ v zemi. Jsem koordinátorem projektu, jenž směřuje k celostátní identifikaci špičkových pracovišť a technologií, které můžeme nabídnout ke spolufinancování z americké strany.

EURO: Kdy by mohl být výběr hotov? MAŘÍK: První verze bude připravena do konce června a definitivní seznam spolu s výběrem prvních financovaných projektů zazní v listopadu. Američané si představují, že pak už budou mít k dispozici databázi, která bude čítat dejme tomu sto až 120 pracovišť. Ale deset stěžejních bude již vybraných, budou ve stadiu konkrétních jednání.

EURO: Program bude předložen radě, či Američanům? MAŘÍK: Souběžně. Rada má přístup kdykoli, ale v červnu proběhne na ČVUT jednání, kde budou též zástupci protiraketové obrany USA, ale i letectva, námořnictva a všech obranných složek. A budeme probírat oblast po oblasti. Oni si vytypovali patnáct oblastí zájmů a ČR slíbila, že dodá dalších deset až patnáct oborů, ve kterých si myslíme, že jsme dobří.

EURO: A mají zájem? MAŘÍK: Už jsem s nimi o pěti šesti dalších mluvil a byli mimořádně nadšeni. Mezi patnácti oblastmi zájmu je matematika, převážně však informatika, komunikace a radioelektronika…

EURO: V případě radioelektroniky jde o univerzitu v Pardubicích? MAŘÍK: Ano. Dále se zajímají o nanotechnologie v Liberci, zpracování řeči v Praze či Plzni, interesuje je i materiálový výzkum hlavně v Akademii věd. V červnu můžeme zveřejnit seznam, který se zaměří na tyto oblasti. Ohlásíme třeba, že zájem USA pokrývá všechny technické VŠ v Česku a pět ústavů AV, ale úplně vše se publikovat zřejmě nebude. To by ani nebylo fér vůči řadě pracovišť, ale mnohdy ani v zájmu ČR.

* prof. ing. Vladimír Mařík, DrSc.**
Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. V roce 1992 založil Výzkumné středisko Rockwell Automation Praha, v roce 1999 katedru kybernetiky, jíž dnes šéfuje. Je jedním ze zakladatelů a předsedou správní rady Nadace ČVUT Media Lab pro rozvoj inovací v ČR. Roku 2003 obdržel rakouský Čestný kříž za vědu a umění.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče