Peníze také hlasují nohama

28. května 2012, 12:39 - Jefim Fištejn
28. května 2012, 12:39

Když movití i nepříliš movití lidé vyvádějí do ciziny své úspory a aktiva, znamená to, že režimu zbla nedůvěřují

Kvalifikovaný odhad příštího vývoje Ruska je věc mimořádně nesnadná. Neulehčují ho ani výroky těch, kteří tento vývoj určují. Premiér Vladimir Putin kupříkladu předpovídá, že v nejbližších deseti letech jeho země zdvojnásobí svůj HDP na obyvatele v běžném dolarovém vyjádření a stane se podle tohoto ukazatele jednou z pěti vedoucích mocností světa. Prezident Dmitrij Medveděv spolu se svým ministrem financí Alexejem Kudrinem oproti tomu vidí budoucnost v méně růžových barvách. Nedojde-li prý k okamžité modernizaci, propadne se Rusko na chvost pelotonu rozvinutých států. Svým způsobem může premiér mít pravdu. Bude-li velká země pokračovat ve svém demografickém propadu a bude-li dolar i nadále ztrácet sílu, bude HDP na obyvatele v dolarech nezadržitelně růst, aniž by se hnulo prstem. Zároveň může mít pravdu i prezident Medveděv, ačkoli se to zdá být v rozporu se zdravým rozumem. Odhady vývoje jsou tak nejisté právě proto, že Rusko má unikátní schopnost vyvracet veškeré přírodní, historické a ekonomické zákonitosti. Učiněný hospodářský zázrak můžeme pozorovat právě v těchto měsících. Ruská ekonomika stojí a padá s vývozem ropy a plynu. Odhad vývoje by měl být jednoduchý jako malá násobilka. Zamíří-li ceny energetických surovin vzhůru, musí rubl posilovat, akcie ruských společností stoupat a cizí kapitál proudit do země v naději na tučné zisky. Když ceny ropy klesají, vývoj se ubírá v obráceném gardu. Rubl oslabuje, akcie zlevňují a peníze utíkají do bezpečnějších přístavů. V souladu s touto zdánlivou zákonitostí Ruská centrální banka loni na podzim přišla se třemi možnými scénáři vývoje pro letošní rok. Nejskeptičtější scénář (při ceně ropy Urals 60 dolarů za barel) věštil roční schodek kapitálového účtu kolem patnácti miliard dolarů. Nejoptimističtější (při 90 dolarech za barel) oznamoval přebytek zhruba 20 miliard. Ministr Kudrin, největší to vládní pesimista, odhadoval, že kapitálová bilance bude nulová. Skutečnost se vysmála všem těmto prognózám a odhalila, že i ti největší skeptici byli nezřízenými optimisty. A to při tom, že v průměru cena ropy Urals v prvním letošním čtvrtletí nebyla vysněných 90, ale neuvěřitelných 107 dolarů, 1,5krát víc než před rokem. Při tomto božím požehnání čistý odliv kapitálu dosáhl 30 miliard dolarů – oproti třinácti miliardám před rokem. Rubl nějak vehementně neposiluje, akcie ruských společností pokračují v povlovném sestupu.
Ne že by Rusko nevydělávalo na ropném exportu. Protože 70 procent vývozu připadá na energetické suroviny, exportní příjmy země vzrostly oproti loňsku o 30 miliard. Potíž je v tom, že jak děravé vědro neudrží vodu, neudrží ruské hospodářství peníze. Ať už je to náhodná shoda, faktem je, že se dodatečné ropné zisky 1. čtvrtletí rovnají odlivu kapitálu za stejnou dobu. Aby osladil hořkou pilulku, přispěchal Státní statistický úřad s vítězoslavnou zprávou o trojnásobném růstu zahraničních investic v letošním roce. Tento zázrak jen zdánlivě vyvažuje předchozí neradostné zjištění. „Cizí“ původ skoro všech investic není víc než účetní trik. Cizí kapitál je jen politicky korektní název pro ruské peníze, které svého času zdrhly za kopečky. O to však nejde – peníze jako peníze. Důležitější je to, že se struktura nových investic dramaticky zhoršila ve srovnání s loňským rokem. Dnes je skoro zcela tvoří úvěry obsluhující skokově rostoucí import a export plus něco málo peněz na čistě spekulativní operace. Podíl plnohodnotných přímých investic v celkovém objemu tohoto „zahraničního kapitálu“ klesl na směšné 4,2 procenta oproti deseti procentům ve stejném období loňského roku. Experti odhadují, že další desítky miliard dolarů unikají do ciziny kanály, jež oficiální statistika vůbec není schopna zachytit. Jinými slovy, za letošní čtyři měsíce velké ryby a malé rybičky ruského byznysu ulily do ciziny 40 až 50 miliard dolarů. Za stejnou dobu ruský HDP dosáhl zhruba 600 miliard. Jakým slovem přiléhavě pojmenovat útěk až osmi procent HDP v čase fantastické konjunktury, která by čistě teoreticky měla mít za následek hromadný příliv peněz? Jako ekonomický zázrak naruby? Přesně vzato, je to hlas nedůvěry. Když movití i nepříliš movití lidé vyvádějí do ciziny své úspory a aktiva, znamená to, že režimu ani zbla nedůvěřují. Ruská státní moc dokázala svým občanům, že je nespolehlivá ve své podstatě, zapouzdřená ve vlastních zájmech a nemá ponětí, kam zemi vede. O stavu mysli Rusů tato evakuační opatření vypovídají stokrát více než veškeré desetinové posuny v úředních žebříčcích podpory jejich vůdců.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče