Peníze hýbou filmem

19. srpna 2010, 13:36 - Radovan Holub
19. srpna 2010, 13:36

Sílící konfrontace režisérů s ekonomickou realitou se odráží i v jejich dílech

Kinematografie je značně spjata s penězi, protože filmové umění patří k nejdražším. V některých zemích podporuje kinematografii trh, v jiných státní dotace a sponzoři. Téměř denně se lze dočíst, že se filmaři v některé evropské zemi bouří, protože nemají dost peněz na filmy, což ohrožuje národní kulturu. Krizí národní kultury a identity se dnes zabývá každý druhý evropský film. Naposled to bylo slyšet z Chorvatska. Na jeden český film je třeba zhruba milion eur, na německý, francouzský nebo italský desetkrát a na americký až stokrát víc. Americký film je však v nevýhodě, protože si stejně jako filipínský nebo indický musí na sebe vydělat. Dotované evropské filmy zase pronásleduje noční můra finančních škrtů ve státních rozpočtech.

Velké téma Sílící konfrontace filmařů s ekonomickou realitou se odráží i ve filmech. V roce 1987 poprvé otevřeně o financích promluvil film Wall Street v režii Olivera Stona. Do té doby bylo téma peněz ve filmu poměrně neobvyklé. Dokonce ani hospodářská recese v důsledku ropné krize v roce 1973 do kinematografie výrazně nezasáhla. Ve Francii se v té době natáčejí filmy o četnících, v Itálii vznikají velké koprodukční projekty, jež se většinou týkají střední třídy bez finančních problémů. Letos francouzský herec Alain Delon na filmovém festivalu v Cannes zavzpomínal, že své nejlepší filmy natočil ve zlaté éře sedmdesátých let. Film tehdy žil naplno – zejména v západní Evropě a USA. Na přelomu tisíciletí však nastal v kinematografii obrat. Audiovizuální pirátství, finanční krize, nechuť distributorů a filmových obchodníků nakupovat cokoli a masivní omezení produkce středně- a vysokonákladových filmů v USA se na filmu podepsaly. Finanční krize zasahuje do tvůrčího procesu a stává se velkým tématem – například nového Stoneova filmu Wall Street 2 (viz s. ..). Letos byl na filmovém festivalu v Karlových Varech uveden v hlavním programu mimo soutěž americký film Manažeři v režii Johna Wellse. O co v něm jde? Tři vrcholní představitelé velké a donedávna prosperující bostonské firmy, jež hrají Ben Affleck, Tommy Lee Jones a Chris Cooper, jsou vystaveni děsivé realitě – propuštění. Každý se snaží zařídit si a uspořádat život jinak, navzdory tomu se však dostávají pod silný psychický tlak. Ekonomická realita zasáhne i citlivá místa – rodinné vztahy. O penězích se ve firmě i v domácnosti otevřeně diskutuje, například manažer Bobby má v rodinném rozpočtu šest set dolarů měsíčně na restaurace a čistírnu. Chce-li udržet životní standard a rodinu nezadlužit, musí jít pracovat na stavbu, na níž nosí překližky na zateplování bytů. Dřív poroučel, nyní ho honí mistr. „Vždyť nic neumíš!“ říká mu s gustem. Film líčí, jak konečně dělá „užitečnou práci“ namísto „přesunování papírů z jednoho šuplete do druhého“. Důsledkem nedostatku peněz je však nakonec ztráta lidského života.

Mistři pornoprodukcí Kinematografie celého světa, od Argentiny až po Čínu, dnes fascinují peníze. Tato fascinace penězi se relativně brzy objevila ve filipínské kinematografii. Zatímco ve francouzských filmech se řešily filozofické spory, filipínští filmaři točili o pomocnicích v domácnostech, které si vydělávají peníze daleko od rodin v Hongkongu, homosexuálních prostitutech obšťastňujících klienty, mladých nahých svalnatých tanečnících, proměně kin v bordely a nájemných vrazích čtvrtících své oběti. Filipínská kinematografie s roční produkcí zhruba sto celovečerních filmů se musí udržet na trhu i bez dotací a snaží se o to vyděláváním peněz. Na rozdíl od indického Bollywoodu, který je dosud schopen přitáhnout publikum filmy se zpívající a tančící hlavní postavou. Ti, kteří vydělávající peníze, především prostituti a pasáci, pronikli do kinematografií, ve kterých dříve vystupovali v historických eposech velcí hrdinové. V polské kinematografii, která s produkcí 50 celovečerních filmů ročně patří v Evropě k neaktivnějším, lze dnes objevit namísto rytířů postavy posedlé vyděláváním peněz. Ve filmu Zero v režii Pawla Borowského, který letos zvítězil na filmovém festivalu v polském Lagowě, vystupuje mnoho postav, pro něž je vydělání značných sum otázkou existence. Peníze jsou pro hlavní hrdiny nepostradatelné. Například starší muž obchází rodiny s tím, že pracuje pro nadaci na záchranu dětí, ale ve skutečnosti vytipovává adepty pro natáčení dětské pornografie. Dalším hlavním hrdinou je mladík milující dívku, jež mu vyčítá, že málo vydělává. Proto si najde práci prostituta a obšťastňuje starší znuděné dámy. Dva „elektrikáři“ zase dávají vytipovaným lidem do bytů štěnice, aby je mohli jejich bossové vydírat. Další hlavní postavou je chudý otec, kolportér novin, který potřebuje sehnat peníze na operaci – transplantaci ledviny – svého syna, a proto se nechá najmout do pornografické produkce.

Vize chudoby světa Současný film je posedlý vizí chudoby světa. Toto tažení začalo zhruba v roce 1999, kdy na filmovém festivalu v Cannes zvítězil belgicko-francouzský film Rosetta. Příběh chudé dívky z přívěsu, která potřebuje peníze, zahájil mánii týkající se peněz a chudoby. Rosetta se stala symbolem lidí bez peněz, kteří dnes plní plátna kin. O devět let později vznikl maďarský filmový dokument Jiná planeta, který mapuje vydělávání peněz ve všech světadílech. Vystupují v něm lidé na pokraji chudoby, kteří se snaží získat peníze, aby přežili. Například dětská prodavačka cigaret v Brazílii, děti těžící bahno na výrobu cihel v Africe, čistič bot v Mexiku, nezletilí vojáci v Kongu, kteří umějí střílet a znásilňovat, či dvanáctiletá prostitutka z Ekvádoru, jež nemá občanku a na policii prohlásí: „Jmenuji se Kondom.“ Prostituce je dle ní stejně běžný prostředek k výdělku jako dřív pečení chleba. V roce 2008 natočil režisér Danny Boyl legendární film Milionář z chatrče, jehož ústředním tématem je vidina vydělávání peněz. Džamal Malik, chlapec z indického slumu, může v televizní soutěži vyhrát deset milionů rupií. Vyhraje je, ale policie mu nevěří, že nepodváděl. Ve stejném roce vzniká film slavného německého režiséra Volkera Schlöndorffa Ulzhan o Francouzovi, který se naopak peněz chce zbavit. Částečně je rozdá a dílem probendí v hlavním městě Kazachstánu Astaně vybudovaném za dvě miliardy dolarů. Nechce totiž žít ani s penězi, ani bez nich. Přijíždí do Kazachstánu, kde rozdá prostitutkám pod proskleným palácem naftařských firem pět set zbylých dolarů, a odejde do stepi.

Bohatí a chudí Nejen chudí však chtějí peníze. Maďarský film Chameleon pojednává o dvou řadových zaměstnancích bohaté mezinárodní firmy, kteří v jejím sídle ukradnou kontakty, aby mohli vydírat bohaté. Koupí si značkové oblečení a známé primabaleríně namluví, že vyřeší její problémy s klouby, aby mohla účinkovat ve značně sledované premiéře. Slíbí jí, že na operaci získají věhlasného ortopeda posedlého slávou a penězi, jemuž sdělí, že ho za včasnou operaci baletky dostanou mezi nejvyšší britskou smetánku, protože „Quentin Tarantino je náš kámoš“. Investují do ženy tisíc eur a vydělají stonásobek. Ještě víc možná obnažuje svět peněz a bez nich film švédského režiséra Lukase Moodyssona Mamut. Odehrává se v USA a pojednává o rodině, v níž je žena lékařkou a muž uznávaným designérem webových stránek a onlinových her. Leo odlétá do Thajska na služební cestu a jeho žena operuje v nemocnici imigranty, přičemž si prací vydělají víc, než spotřebují. O jejich domácnost se stará filipínská služka, která svou prací v USA živí rozvětvenou rodinu doma. Leo se v Thajsku rozhodne napravit svět. Myslí si, že dá-li peníze chudým, stanou se lepšími. Thajské prostitutce věnuje peníze a dokonce vzácné pero Mamut, aby ji zachránil před prací na ulici. Ta však pero prodá a pokračuje v prostituci. Filipínská služka se vrací domů, ale rodinu najde v rozvratu.

Jackie Chan namísto revoluce Co tedy dělat? Zpívat Internacionálu, jak je dnes běžné ve francouzských filmech, nebo se snažit zlepšit společenský řád, ve kterém žijeme? Uznávaný americký dokumentarista Michael Moore se snaží vymýtit zlo kapitalismu, a proto přichází ve svém slavném dokumentárním filmu O kapitalismu s láskou do investiční banky Goldman Sachs s pytlem pro peníze, jež byly „ukradeny“ běžným Američanům. Čínský dokumentarista Kuo Siao-lu popisuje ve svém filmu Býval kdysi proletářem možná občas zlý, ale masami oblíbený čínský kapitalismus. Dokument vysvětluje, jak peníze hýbou současnou Čínou. Chudý zemědělec říká, že si nemůže dovolit umřít, protože hrob je příliš drahý. „Komunisté jsou úplně zkorumpovaní. Každý se stará jen o peníze,“ sděluje moudrý zemědělec. Muž, který dřív pracoval v továrně na tanky a dnes vyrábí pistole, je spokojený a tvrdí: „Za prachy prodáme všechno. I zbraně Iráku nebo Íránu.“ Bývalý proletář se rád baví erotickými hrátkami, a proto musí zaplatit osm set juanů za hodinu s ruskou holkou. Pracovník čínské prodejny Škoda leští se zápalem Octavie a navzdory celodenní dřině se nezdá, že bych si chtěl zazpívat Internacionálu. Chudý lid namísto myšlenek o rudé revoluci vydává poslední juany za kung-fu filmy s Jackie Chanem a bulvární noviny.

V podzemí Peníze budou dál hýbat filmem. Nový film Biutiful mexického režiséra Alejandra Gonzálese Inarritu – tvůrce slavných filmů Amores perros, 21 gramů a Babel – vznikl ve španělské produkci v barcelonské přistěhovalecké čtvrti El Raval. Jeho hlavní postavou je překupnický boss, který vydělává velké peníze v podzemí jednoho domu na šijících Číňanech a Číňankách, kšeftuje s ilegálními přistěhovalci na stavbách a dodává pracovní sílu na jatka. V tomto filmu není jasné, komu patří peníze – a především, kdo má kde domov. Chudí tohoto světa ztrácejí národnost a s vidinou nabytí peněz se potloukají světem jako bludné ovce. Jsou však lepší než ti, kdo dosud národnost neztratili a peníze mají? „Je nebezpečné věřit tomu, kdo má hlad,“ varuje ve filmu policista, který vyšetřuje afrického drogového překupníka ze čtvrti El Raval. Komu tedy věřit? Bohatému, ale lidskému Uxbalovi, jehož hraje španělský herec Javier Bardem, který získal za tuto roli letos v Cannes cenu za mužský herecký výkon? Nebo jeho bezohlednému bratru Titovi, který organizuje dodávky ilegálních dělníků? Či ukrajinskému dělníkovi, který raději nic neříká, aby nepřišel o práci? Nebo snad sově? Ta se objevuje ve filmu jako symbol planety Země, kterou ovládly peníze a jež ztratila smysl pro přírodu i lidský rozměr? Mohou za odlidštění Země peníze, nebo spíš lidé, kteří je neumějí používat?

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče