Pavel Páral: Zemanova čínská normalizace

 Páral 04. dubna, 08:00  -  Pavel Páral
04. dubna, 08:00

Tak policejní šéfové si prý posvítí na počínání příslušníků, kteří buzerovali představitele FAMU kvůli tibetským vlaječkám vyvěšeným v oknech fakulty při návštěvě čínského prezidenta. Konečně po týdnu alespoň náznak jakési sebereflexe. Zásahy proti protestujícím českým občanům a ochrana agresivních čínských vítačů totiž daleko přesáhla meze standardní hostitelské zdvořilosti, jež nepochybně náleží i komunistickému prezidentovi.

Znechucení ze servility Hradu i policie, která se na tři dny proměnila v pozapomenutý Sbor národní bezpečnosti, by však nemělo překrýt fakt, že zlepšení vztahů s Čínou bylo potřebné. A že prezident Zeman podnikl kroky, které k tomu vedly, byť s charakteristickým šarmem řeznického psa, jenž občas vyvolává stud českých občanů za svou hlavu státu.

Realitou je, že od dob Havlových těsných vztahů s dalajlamou byly vztahy s Čínou pod bodem mrazu. A vzhledem k naší velikosti a mezinárodnímu významu si z nás čínská vláda udělala demonstrativní příklad toho, jak se taková politika ekonomicky nevyplácí.

O nápravu se pokusil Petr Nečas velmi vstřícným vystoupením na setkání s čínským premiérem na summitu ve Varšavě. Ale vzhledem k následující demonstrativní (údajně privátní) schůzce českého velvyslance v Londýně s dalajlamou ze sebe dělal věrného přítele čínských komunistů marně.

Zeman otevřel dveře

Zeman si to svými návštěvami v Pekingu i pražským setkáním minulý týden bezpochyby odpracoval a českým podnikatelům opravdu otevřel dveře. Což bychom měli uznat i my, kteří nepatříme do fanklubu současného prezidenta.

Jak moc je to třeba, je zjevné ze statistiky našeho zahraničního obchodu. Čína je dnes se sedmi procenty podílu třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem Česka, jenže vývoz představuje necelou desetinu dovozu a záporná obchodní bilance činí propastných 420 miliard korun. I loni se významně, o celých sto miliard, zhoršila.

Znechucení ze servility Hradu i policie by nemělo zakrýt fakt, že zlepšení vztahů s Čínou bylo opravdu potřebné.

Nelze si dělat iluze, že by se to mohlo v krátké době úplně otočit, ale každé malé zlepšení má smysl a přispívá k růstu a tvorbě dalších pracovních míst. A o tom, komu se na obrovském čínském trhu smí dařit, rozhoduje politika a dlouho to nebude jinak.

Doháníme jiné země

Ona orientálně-komunistická pompéznost, jíž jsme byli minulý týden svědky včetně podepisování různých memorand s ne úplně určitým obsahem, k tomu patří. Stejně jako příchod čínských investorů do stávajících českých fabrik, jakkoli tam není vidět bezprostřední přínos pro růst ekonomiky. A jakkoli to na první pohled vypadá, že jen pár tuzemských miliardářů bude zase o něco bohatších.

Doháníme jen to, co se v sousedním Německu a mnoha dalších evropských zemích, o USA nemluvě, odehrálo před řadou let. Mít solidní vztahy s Čínou je prostě normální. Jen ti esenbáci by příště už měli být zase jen policajty.


Čtěte také:

Prezident na prodej: na Hrad se promítala kritika čínské návštěvy

Část vlády se setkala s čínským prezidentem, Bělobrádek měl „jiný program“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče