Pavel Páral: Svátky a šabaty

25. prosince 2014, 09:29 - Pavel Páral,
25. prosince 2014, 09:29

Už starý dobrý profesor Parkinson věděl, že délka projednávání nějakého problému je nepřímo úměrná jeho významu. Takže v energetickém koncernu se obvykle rychleji prodiskutuje stavba nové elektrárny než vybudování přístřešku na bicykly u vrátnice. Ani nás by tedy nemělo překvapit, že minulý týden vyvolal ve sněmovně větší vášně návrh na uzavření supermarketů o svátcích než schvalování státního rozpočtu na příští rok.

Kdo chtěl, mohl být svědkem brojení proti konzumnímu způsobu života a trávení volného času v obchodních centrech, zkazek o chudácích ženách za pultem, jimž je upíráno právo trávit čas s rodinou, a dalších slzotvorných vystoupení k tématu, o němž je zcela zbytečné diskutovat. Alespoň ve společnosti, kde pracovat je normální.

Jistě může někomu připadat lákavý životní styl ortodoxních židů, kteří se o šabatu nedotknou ani vypínače a jdou si do pekárny, kde se jim v peci od včerejška akorát dodělal šoulet. V takové společnosti může světit svátek i topič elektrárenský, protože tamní Dan Beneš prostě v pátek večer vyhodí ten opravdu hlavní jistič a s ostatními se věnuje hrachu, kroupám a rozjímání.

Že v obchodních řetězcích není práce žádný med, a že se tam dokonce dost často porušují předpisy, je na úplně jinou diskusi než na tu o pracovní době.

My však žijeme trochu jinak a o svátcích si nechodíme jenom nakupovat, ale také svítíme, telefonujeme, pouštíme si vodu, televizi či internet. A když jako odborářský poslanec Zavadil brojící za uzavření obchodů nejen o svátcích, ale i o nedělích chceme dělat výlety na kole, tak očekáváme, že nějaký policajt ohlídá, aby nám opilec za volantem nepřejel děti, a že si v průběhu výletu někde dáme párek, který nám někdo ohřeje, a pivo, které nám někdo načepuje. A když nás nic z toho už fakt nebaví, tak si chceme aspoň pustit plyn.

Že v obchodních řetězcích není práce žádný med, a že se tam dokonce dost často porušují pracovněprávní, ale i mnohé jiné zásadnější předpisy, je pak na úplně jinou diskusi než na tu o pracovní době. Například u výše zmíněného státního rozpočtu se mohlo docela zásadně diskutovat, na co potřebuje stát dalších 2,5 tisíce zaměstnanců, když ti současní nemají evidentně co dělat. A proto, aby odůvodnili výši své výplaty, vymýšlejí takové paskvily, jako jsou například právě v tom obchodě nyní nastupující nová pravidla značení potravin a označování alergenů, která jsou dobrá jen a pouze pro šikanování restauratérů.


Čtěte také:

Polemika: Máme dát svátek i obchodům?

Řetězce zabíjejí české ozdoby

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče