Pavel Páral: Německá košile a evropský kabát

27. listopadu 2014, 08:37 - Pavel Páral
27. listopadu 2014, 08:37

Německá ekonomika se drží v kondici, přestože meziroční růst HDP o 1,2 procenta není právě závratný. V evropském kontextu jde ovšem o malý zázrak, který prokazuje, že německá vláda svou zemi řídí kompetentně.

A jinak tomu nebude ani v dohledné budoucnosti, ať se to ostatním Evropanům hodí do krámu, nebo nehodí. Představa, že Němci budou místo své košile zachraňovat italský a francouzský kabát, byla vždy pomýlená.

Němci budou chránit svá pracovní místa vytvořená za vysokou cenu více než deset let starých reforem, které zvedly konkurenceschopnost domácího průmyslu na úroveň dlouhé roky předtím nevídanou. A budou se bránit jakékoli hrozbě inflace, protože němečtí voliči nemají rádi, když jim někdo znehodnocuje úspory.

Včerejší projev Angely Merkelové před poslanci, v němž se celkem právem pochválila za ekonomické úspěchy země, není ničím jiným než zopakováním výše uvedené teze. Němci prostě nebudou zvyšovat domácí poptávku dalším zrychlováním růstu mezd jen proto, že by se to líbilo dluhovou krizí zmítané periferii eurozóny.

Inspirace pro českou vládu

Místo dodatečných výdajů budou Němci naopak vytvářet rozpočtové přebytky, aby dosáhli snižování státního dluhu. Činí tím mimochodem pravý opak toho, co dělá česká vláda, přestože česká ekonomika roste dvojnásobným tempem a prostor pro snižování dluhu by zde byl i díky Nečasově vládě a efektům Kalouskovy státní pokladny efektivně využívající hotovostní toky erárních miliard.

A Merkelová bude podle stejné logiky bránit i kvantitativnímu uvolňování, které plánuje ECB, protože v tom vidí ohrožení německých úspor. A je jí zcela jedno, co se zrovna hodí či nehodí Francouzům, Italům či Španělům.

Lze to interpretovat jako sobectví. Nebo nedostatek solidarity s bratry v euru. Objektivně je však třeba si říci, že Německo nebylo zemí, která si euro vymyslela. Němci byli se svou markou spokojeni a euro přijali spíše jako trest za druhou světovou válku. Za tu se ale svým sousedům v evropském domě omlouvají už docela dlouho a na oltář omluv už nějaký ten obolus položili.

Na kolenou však věčně klečet nebudou a platit cizí účty už je také moc nebaví. Po sjednocení jsou spokojeni i se svou velikostí a Evropu už dobývat nechtějí – ani zbraněmi, ani penězi. Dobře chápou, jakou cenu má národní suverenita. Pochopili, že kapitálové ovládnutí Evropy by pro jejich vlastní národ mohlo mít stejně neblahé následky jako dřívější válečné pokusy.

A tak trvají na tom, aby si každý odvedl svou práci, jako ji odvedli oni, a aby každý dodržoval dohodnutá pravidla hry, když chce mít stejnou měnu, jakou mají oni. Hru bez pravidel hrát nebudou. To se raději vrátí k osvědčené marce. To by nikoho nemělo překvapovat, a už vůbec by to nemělo být předmětem kritiky.


Čtěte také:

Bankéři Bundesbanky varují před politikou ECB

ECB připravuje trhy na velký zásah, inspiruje se Amerikou

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče