Pavel Páral: Kouzelná moc bílých plášťů

 Páral 20. června 2015, 13:00  -  Pavel Páral
20. června 2015, 13:00

Případ Nemocnice Na Homolce s trestním stíháním exředitele a dalších členů vedení je barvitý a díky deníčku jeho hlavního aktéra i zábavný. Není však jen o poněkud prostoduchém neurochirurgovi, který se dostal na místo, na které nepatřil, a o jedné pražské mafiánské partě. Vypovídá totiž i o stavu českého státního zdravotnictví a jeho čtvrt století pořád stejně mizerné správě.

Jasně ukazuje, že v systému je a vždy bylo peněz dost. Dokonce většinou více, než bylo potřeba, a nemálo se jich dalo poměrně snadno ukrást. Za to, že to bylo tak jednoduché, nemohou jen zločinní lékaři v čele špitálů, ale především neschopnost státu vymezit jasně a přesně majetek nemocnic, stanovit pravidla, podle nichž se s ním smí nakládat, a především hradit skutečné nemocniční výkony podle jejich férové ceny. A je smutnou skutečností, že v tomto směru je politická reprezentace nepoučitelná.

Do značné míry je na vině tradiční až přemrštěná úcta a respekt k lékařům jako zachráncům našich životů. Kolem bílých plášťů se vznáší jakási aureola absolutního dobra a je politicky obtížné konstatovat, že i doktor je člověk jako každý jiný a mezi lékaři je stejné procento zlodějů, korupčníků či diletantů jako v jakékoli jiné profesní skupině.

Kauza Homolka pak dokonale zapadá do přesvědčení veřejnosti, že za všechny potíže mohou zlovolní zkorumpovaní politici a státní úředníci. A české zdravotnictví by o dvě hlavy přečnívalo Švýcarsko, kdyby se v něm nekradlo. Ale tak jako v naprosté většině jiných případů je skutečnost poněkud složitější, než hlas lidu soudí.

Na počátku byl Šubrt

Úplně na počátku kauzy Homolky byl schopný ředitel Šubrt, který vyjednal velmi nestandardní rozsah a strukturu zdravotní péče, a založil tak dvacet pět let trvající velmi nadstandartní příjmy od pojišťoven. Nemocnice se totiž platí nikoli za to, co udělají, ale dostávají od zdravotních pojišťoven to samé co loni plus nějaké procentíčko každoročního navýšení plateb. Systému, kdy se platí podle skutečných výkonů, se lékařská veřejnost léta zuby nehty brání.

A když k tomu pravicové vlády přece jen postupně přistupovaly, došlo k politické změně a opět funguje starý dobrý model, tedy dobrý pro lékaře a management nemocnic. A když už se po nemocničních chodbách válejí bankovky, tak se najde dost pilných a ochotných se sehnout.

Podobné je to s vymezením majetku a pravidly hospodaření. Současná forma příspěvkových organizací je naprosto nevyhovující, a protože přechod na standardní obchodní společnost, jejíž správa je jasná a průhledná, je politicky neprůchodný, vymýšlejí se různé neziskové nemocnice, za jejichž právní formou jasně prosvítá snaha hlavně nezměnit poměry, v nichž se tak dobře natahuje ruka ke státu a odpovědnost za případné ztráty nemá vlastně nikdo.

Policie to nespasí

Nežijme tedy v iluzi, že Homolka je v Česku jedna jediná, ale nevěřme, že podobné kauzy vyřeší policisté a státní zástupci. Nejdříve je třeba mít správně nastavený systém, v němž rozhoduje více úspěch a kvalita a méně lokty a kontakty na ministerstvu a ve VZP. A to bez širokého uplatnění tržních principů, jakkoli se to socialistům ve všech možných stranách nelíbí, prostě nejde.


Čtěte také:

Dbalý byl propuštěn z vazby, zaplatil půlmilionovou kauci

Kvůli zakázkám na Homolce jde sedm lidí k soudu. I exšéf Dbalý

Kauza Homolka. Policie obvinila pět lidí, mezi nimi opět exředitele Dbalého

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče