Pavel Páral: Hnát se do eurozóny? Proč?

28. února 2014, 07:25 - Pavel Páral
28. února 2014, 07:25

Miloš Zeman se v Evropském parlamentu přihlásil ke své dávné touze po zavedení společné evropské měny v Česku a ke svému eurofederalistickému přesvědčení. A vyčinil přitom Evropské unii za byrokratické přehmaty a vnucovanou uniformitu. Nic proti osobnímu gustu.

Prostě idea je krásná a správná, jen se cestou vyskytují jisté chybičky. Dobrá, nejsou to tentokrát chybičky v podobě gulagů na cestě k sociálně spravedlivé společnosti. Všichni jen trochu chudneme ve srovnání s civilizacemi, které se neopíjejí touhou po globální moci. Ale ta samotná pomýlenost je evidentně stejná.

Ale český prezident si může říkat, co chce. Moc to neznamená. A to je celkem dobře. Přesto by asi mělo zaznít, že vstup do eurozóny znamená něco zcela jiného a v důsledku také mnohem závažnějšího než vstup do Evropské unie v roce 2004. Ona ve skutečnosti ta Evropská unie, o níž jsme tehdy hlasovali, dnes už neexistuje.

To, co dnes určuje chod celého společenství, jsou záležitosti, které byly v tehdejších smlouvách striktně zakázány. Eurozóna se stala fakticky seskupením, v němž za individuálně nasekané dluhy ručí všichni rovným dílem. A sekání dluhů současně není nijak regulováno. Banky jsou vyděleny z národních kompetencí, má je regulovat nadnárodní dohled, ale když na přesuny kapitálu z dcery do matky doplatí malá dcera v malé zemi, odskáčou to nejdřív tamní střádalové a nakonec místní daňoví poplatníci. Systém práv a povinnosti v tomto společenství je velmi chaotický a prakticky nevymahatelný.

Spolek závazků

Hnát se do tohoto spolku, kam opravdu nemusíme a kde nám členství nepřinese nic kromě závazků za dluhy jiných ve výši stamiliard korun, je pro normálního ekonomického komentátora pramálo pochopitelné. Pokud tedy nevěříme na kecy, že přece musíme být „u toho“, abychom mohli ovlivnit podobu budoucí evropské architektury. Takovým naivitám se v Berlíně a v Paříži smějí, až se za břicho popadají.

A to se vůbec nebavíme o tom, že Česko k euru ekonomicky přiblížila Nečasová vláda, která o něj nijak nestála, zatímco tahle od plnění přístupových podmínek upaluje zase pryč. Což je samozřejmě jen čistě škodolibá poznámka, protože návrat k politice zvyšování státního dluhu při zrychlování ekonomického růstu je pro tuto zemi neskutečným hazardem a o euro jde až někde v poslední řadě.

Mělo by ale jít o diskuzi a federalizační politika nové vlády by měla být otevřeně probírána. Vláda sama by měla iniciovat referendum, v němž by se co nejdříve zeptala lidí, zda stojí o vstup do eurozóny. Podle toho by pak měla a mohla modifikovat svou evropskou politiku. Prezidenta Zemana bude nejspíš rozčilovat, že v takovém případě se bude do věci montovat i „novinářský hnůj“. Ale to je už ta demokracie. Jestli si tedy naši eurofederalisté pamatují, jaký je význam tohoto slova.


Čtěte také:

Igor Záruba: Zeman pranýřoval regulaci, apeloval na integraci a varoval před uniformitou

Zeman promluvil ve Štrasburku. Kritizoval byrokracii a podpořil euro

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče