Pavel Kohout: Čína zpomaluje, hrozí jí osud Japonska

21. ledna 2013, 08:29 - Pavel Kohout
21. ledna 2013, 08:29

Růst čínské ekonomiky zpomalil na 7,8 procenta v roce 2012. Jde o nejpomalejší růst za posledních třináct let, dodávají agentury. Co bychom za to dali my, říkají si mnozí Evropané.

Ale pozor – hned dvakrát. Zaprvé čínské statistiky jsou vedeny podle jiné metodiky než evropské nebo americké. Přímé srovnání čínských a evropských čísel dává málo smyslu. Kromě toho hrubý domácí produkt je zpolitizovanou statistikou. V nedávné historii se vyskytly podezřelé případy, kdy čínský HDP byl zřejmě úmyslně „vylepšován“ pomocí cviků s deflátorem (speciální míra inflace používaná pro převedení nominálního HDP do reálných, nebo „reálných“ hodnot).

Zadruhé na čínské poměry šnečí růst se odehrával v ekonomice, která je stále závislejší na tvorbě úvěrů. Laik by si mohl podle záplavy čínského zboží myslet, že Čína roste díky exportům. Jen do jisté míry, hlavním motorem čínského růstu je dluh.

Nikoli ale státní dluh. Číňané se zadlužují u bank. Koncem roku 2012 objem úvěrů vzrostl na 67,29 bilionu jüanů, což představovalo 15,6procentní růst za celý rok. Objem peněžní zásoby (agregát M2) vzrostl o 13,8 procenta. To znamená, že i zpomalený růst musel být dopován dvojciferným nárůstem zadlužení. Úvěry sice z větší části proudily do investic, což zní dobře, ale pokud po investicích nenásleduje spotřeba, jde o špatné investice. A špatné úvěry, pochopitelně.

Tato čísla trochu připomínají Irsko nebo Španělsko v dobách jejich největší slávy. Například růst irských úvěrů zpomalil na nynější čínskou úroveň na přelomu let 2008 a 2009. Znamená to, že Čína se zhroutí podobným způsobem? Ne, tak rychlé to nebude. Čínské banky nejsou ještě přeúvěrované jako ty irské v roce 2008. Čínská ekonomika je také mnohem větší, takže vše má pomalejší dynamiku.

Co Číně hrozí mnohem více než irský scénář, je scénář japonský. Vzpomeneme-li na japonskou ekonomiku osmdesátých let, uvidíme četné podobnosti. Rychlý hospodářský růst, velké investice, mocné banky, obrovský obchodní přebytek. Pak přišla krize bank a nemovitostí. Japonské banky popadaly jako přezrálé hrušky a jejich akcie ztratily cenu. To je také důvod, proč index Nikkei je dodnes hluboce pod rekordní úrovní z prosince 1989.

Japonsko nicméně nepřestalo existovat a stále je exportním obrem. Ani v případě japonského scénáře Čína nezmizí ze světa jako exportér. Investoři, kteří věřili na čínské perpetuum mobile, však mohou mít starosti.

To se může týkat i exportérů do Číny. V roce 2009 byla mladoboleslavská Škoda ráda, že jí pomohla silná čínská poptávka. To se nemusí opakovat. V moderní ekonomice nelze sázet téměř na žádné dlouhodobé konstanty.


Čtěte také:

Globální ekonomika trne: Čína loni rostla nejpomaleji od roku 1999

Strach z Číny - sousedé se bojí rostoucího vlivu asijského obra

Rekordní objem čínského vývozu čelí sankcím


Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče