Pavel Kohout: Čas na další řecký bankrot

28. listopadu 2012, 08:19 - Pavel Kohout
28. listopadu 2012, 08:19

Již na jaře 2011 bylo zřejmé, že Řecko je nesolventní. Bylo jasné, že další překlenovací půjčky jen oddalují nevyhnutelné: kreditní událost neboli restrukturalizaci dluhů. Lidově řečeno, částečný státní bankrot. K této události také vskutku došlo koncem února 2012. Tehdy se část soukromých věřitelů „dobrovolně“ rozhodla, že se vzdá části svých nároků. Řecko dostalo další překlenovací úvěr. A bylo jasné, že to nestačí.

Koncem listopadu 2012 je opět zřejmé, že je třeba přikročit k dalšímu částečnému odpuštění dluhů. V úterý v časných ranních hodinách byla uzavřena politická dohoda. Ta zahrnuje zejména snížení úrokových sazeb z bilaterálních úvěrů o jedno procento a prodloužení splatnosti některých dluhopisů z 15 na 30 let. Dále se jedná o snížení poplatků za půjčky od EFSF a další opatření.

Jde tedy o další „kreditní událost“. Kdo se ptá, kdy už Řecko zkrachuje, může dostat odpověď: Letos už zkrachovalo dvakrát. Pomohou tyto události vyřešit situaci? Většina analytiků konstatuje, že „jde o krok správným směrem, ale je třeba pokračovat“.

Ale kam až je třeba pokračovat? Řecko pravděpodobně nadále nebude solventní, i když pomocí dalších půjček získá na nějaký čas likviditu. Rozdíl mezi likviditou a solventností je propastný: když máte plnou peněženku, protože vám právě někdo půjčil, jste likvidní. Ale pokud vaše pravidelné měsíční výdaje výrazně překračují příjmy, jste stále nesolventní.

Likvidita může vystačit do německých voleb do Bundestagu v roce 2013. Tvrdý bankrot Řecka by pro dosavadní vládní německou koalici byl velmi nepříjemný, protože by vyvrátil legendu prodávanou německým voličům: o peníze půjčené Řecku nepřijdete, protože této zemi pomáháme a zajistíme, aby byla opět solventní.

Nic nenasvědčuje tomu, že by tato legenda měla nějaký pevnější základ. Řecká ekonomika se propadá a stát stále utrácí mnohem více, než kolik vybírá na daních. Mimochodem řecké daňové příjmy nejsou malé – zhruba odpovídají míře daňového inkasa v Česku nebo Estonsku, tedy asi 40 procentům HDP. Ovšem Estonsko utrácí právě tolik a nezadlužuje se. Česko utrácí o něco více, ale stále zdaleka ne tolik jako Řecko.

Řecku by pomohla obdoba Londýnské konference z roku 1953. Ta téměř vygumovala tehdejší obrovské německé závazky vůči vítězným mocnostem. Německo tak mohlo v padesátých letech odstartovat svůj hospodářský zázrak s malým dluhem, který odpovídal 20 procentům HDP.

V případě Řecka se oficiálně doufá, že v roce 2020 by dluh mohl klesnout na 124 procent HDP. Za velmi optimistického předpokladu, že ekonomika se vzchopí. Nezní to dvakrát přesvědčivě.


Čtěte také:

Řekové si mohou oddechnout, blokované miliardy eur dostanou

Der Spiegel: ECB a MMF požadují odpis poloviny řeckých dluhů

Němci prý tlačí Řecko k odkupu dluhopisů s výraznou slevou


Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče