Pavel Gruber: Válečné konflikty se brutalizují. Útočí se i na lékaře

27. února 2014, 10:23 - Tereza Čapková
27. února 2014, 10:23

I přes stupňující se brutalitu válečných konfliktů je o práci v neziskové organizaci Lékaři bez hranic mezi Čechy zájem. Nejčastěji mezi třicátníky. Češi jsou navíc i přes svou pověstnou uzavřenost štědrými dárci, kteří neváhají sáhnout do peněženky ani přes poměrně neútěšnou ekonomickou situaci. Myslí si to ředitel české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber.

E15.cz: Situace na Ukrajině se pomalu uklidňuje, zraněným pomáhali i dobrovolníci z Lékařů bez hranic, kolik lidí jste v zemi měli?

Spolupracovníci Lékařů bez hranic, kteří se zapojili do ošetřování raněných v Kyjevě, byli součástí mezinárodní sítě, nebyli to Češi. Vyslali jsme zatím celkem čtyři lidi – chirurga, anesteziologa, všeobecného lékaře a zdravotní sestru. Kromě této přímé pomoci jsme podpořili několik zdravotnických zařízení v Kyjevě dodávkou materiálu, jedné nemocnici jsme věnovali operační stůl a dalším 20 infuzních stojanů.

E15.cz: Stále ještě tam slouží?

Ano, nadále pokračují v ošetřování zraněných a prozatím ještě není čas naše aktivity ukončit. Situaci budeme nadále monitorovat, tak jak to v podobných konfliktech děláme, a v případě potřeby jsme schopni naši pomoc operativně navýšit.

E15.cz: Jaká zranění byla nejčastější?

Jednalo se zejména o zlomeniny a zranění způsobená kulkami a výbuchy. Lidi s komplikovanějšími zraněními jsme nechávali převézt do lépe vybavených nemocnic.

E15.cz: Jak se k lékařům chovala vládní strana a jak demonstranti?

Tým Lékařů bez hranic pracoval v nevládním zařízení poblíž Majdanu, kde bezplatně ošetřoval všechny zraněné bez rozdílu. Lékaři bez hranic jsou neutrální a nestranná humanitární organizace, nestojíme na straně žádné zúčastněné strany. Pomoc poskytujeme na základě potřeby lidí, nikoli na základě politických rozhodnutí.

Nepokoje v Kyjevě (foto ČTK)

E15.cz: Vymykal se něčím tento konflikt oproti ostatním?

Z našeho pohledu se jednalo o podobnou situaci jako například v Bahrajnu nebo Egyptě.

E15.cz: Bývalý prezident Lékařů bez hranic zmiňoval, že účastníci konfliktů přestávají respektovat lékařské povolání a útočí na vás, co se změnilo?

Jde o všeobecný problém, který se netýká jen nás. Od založení Červeného kříže platilo, že lékařská pomoc byla respektovaná a znamení Červeného kříže garantovalo týmům, že na ně nebude nikdo útočit. Tohle ale v posledních letech opravdu mizí. Vnímáme to my i Mezinárodní výbor Červeného kříže a v podstatě všechny humanitární zdravotnické organizace. Těžko říct, proč se to děje a zda jde o relativizaci hodnot. Na příkladu Sýrie je vidět, že cílené útoky na lékaře byly od začátku strategií konfliktu, což se předtím tolik nestávalo. Začalo to ještě na úrovni demonstrací, než vypukla občanská válka.

Vládní moc již tehdy perzekuovala lékaře, kteří ošetřovali demonstranty. V Sýrii jsme museli přestat ukazovat médiím, kde máme naše nemocnice, protože ve chvíli, kdy jsme je ukázali, následoval nálet. Konflikty se v posledních deseti letech brutalizují, a pokud protistraně někdo odebere možnost ošetření a léčby, tak ji samozřejmě velmi oslabuje. Psychologicky je to strašně silná zbraň. V podobných, bezpečnostně nestabilních kontextech musí naši spolupracovníci respektovat přísná bezpečnostní pravidla stanovená s ohledem na konkrétní situaci.

E15.cz: Dobrovolnictví zažívá svou renesanci, vidíte to i u vás v organizaci?

Vnímáme to, máme například čím dál tím více zájemců o stáže. Lidé si začínají uvědomovat, že stáž v respektované organizaci může být třeba i výhodou, když si sestavují životopis.

E15.cz: Podle jakých parametrů členy organizace vybíráte, a procházejí nějakým speciálním výcvikem?

Všichni naši spolupracovníci, kteří jezdí na mise, jsou dobrovolníci – ve smyslu, že na misi odjíždějí dobrovolně, ovšem poskytujeme jim malou finanční kompenzaci na pokrytí potřeb. Zájemci o výjezd na misi procházejí testy a každá profese má svoje různé nároky, například lékaři musí mít dva roky praxe. Součástí testů je například zkouška zátěžových situací, která simuluje reakci ve stresu. Pro ty, kteří uspějí, následuje předodjezdová příprava, včetně školení bezpečnostních principů. Příprava je podle kvalifikace členů dost specifická, jinak se samozřejmě připravuje finanční koordinátor a jinak zdravotní sestra nebo lékař.

Lidé často podcení jazyk

E15.cz: Kolik procent zájemců testy neudělá a jaký je nejčastější důvod?

Konkrétní číslo se liší rok od roku, ale většinou až třetina neprojde. Často narážíme na jazykovou bariéru, zájemci si myslí, že potřebné znalosti mají, ale ukáže se, že nejsou na tak dobré úrovni. A my potřebujeme, aby měli velmi dobrou znalost cizího jazyka, na misích budou s lidmi z celého světa a musí se domluvit. Jednou z možností je, že zájemce v testech neuspěje pouze kvůli právě jazykové znalosti nebo jinému konkrétnímu profesnímu nedostatku, potom je informujeme, že tuto konkrétní oblast je třeba zlepšit a mohou po čase testy absolvovat znovu.

E15.cz: Kolik Čechů v současnosti pracuje v cizině pro Lékaře bez hranic?

Údaj je hodně proměnlivý, bývá to podle situace mezi osmi až třinácti lidmi. Celkem máme v naší databázi, kde je Česká republika společně se Slovenskem, zhruba sto lidí. Jde o lidi, kteří s námi pravidelně jezdí nebo jsou připraveni vyjet. Ročně jich odjede okolo čtyřiceti. Momentálně pracují Češi a Slováci například v Jižním Súdánu, Kongu, Myanmaru nebo Afghánistánu.

E15.cz: Jak dlouho na misích průměrně zůstávají?

To záleží na profesi. Rozptyl je docela velký, nejkratší mise trvají čtyři až šest týdnů a nejdelší 12 až 24 měsíců. Na krátké mise, které jsou většinou mimořádně nebezpečné, jezdí z lékařských profesí většinou chirurgové, gynekologové a anesteziologové. Klasický příklad je Sýrie. Po čtyřech až šesti týdnech je potřeba ze země lidi stáhnout, protože je tam situace hrozně náročná. Dlouho na misích zůstávají organizační pozice, a to většinou na místech, kde nejsou tak velká bezpečnostní rizika. Může to být například Mosambik, Myanmar nebo Indie. Popřípadě země s nefunkčním zdravotnickým systémem, kde se ale nebojuje.

E15.cz: Nejnáročnější region je tedy v současnosti Sýrie?

Sýrie, Středoafrická republika se svou současnou krizí a Jižní Súdán, kde jsme teď několikrát museli naše týmy evakuovat. Ve všech zmíněných zemích je úplně stejný problém, nejsou tam pouze dvě fronty, ale bojuje tam více skupin a vyjednat si prostor a respekt je mnohem náročnější, protože aktérů je hrozně moc.

Gynekologové jsou potřeba všude (foto Lékaři bez hranic/MSF)

E15.cz: Bývalý prezident Lékařů bez hranic Unni Karunakara se vydal na pět tisíc kilometrů dlouhou cyklistickou výpravu po Indii. Na posledních 500 km se k němu připojil rezident a generální ředitel pražské gastronomické společnosti Zátiší Group Sanjiv Suri. Měl v plánu vybrat dva miliony korun pro organizaci. Jak jeho cesta dopadla a kolik se nakonec vybralo?

Už se vrátil a cesta byla úspěšná. Za Českou republiku se prozatím vybralo přes milion korun.

E15.cz: Kolik ročně vyberete od českých dárců na provoz Lékařů bez hranic?

Celosvětový rozpočet Lékařů bez hranic je kolem jedné miliardy dolarů. V České republice nám v loňském roce lidé svěřili skoro 40 milionů korun.

E15.cz: Jak je to v porovnání s předchozími roky, jsou lidé štědřejší a přispívají lspíše nárazově nebo máte i pravidelné dárce?

V roce 2012 nám lidé darovali 30 milionů. Jedna z věcí, která mě nepřestává fascinovat, je, že v současné ekonomické situaci a náladě ve společnosti nám příspěvky rostou. Česká republika je v kontextu střední a východní Evropy trochu výjimečná, i přes punc špatné nálady není nikde tak velká podpora neziskovým organizacím jako u nás. A co se týká formy příspěvků, máme obě skupiny. Zajímavé je, že zatímco když v roce 2008 začala ekonomická krize a nastal ohromný propad ve firemním dárcovství, soukromé dárcovství zůstalo stabilní a neustále roste. Jádrem našich příjmů jsou z devadesáti procent drobní dárci, což je základem naší neutrality a nestrannosti.

E15.cz: Čím si to vysvětlujete, Češi mají spíš pověst uzavřených morousů.

Možná, že jsou uzavření, co se týká soukromí, ale pokud je člověk dokáže přesvědčit, že jsou peníze opravdu kvalitně využité, tak vás podpoří. Možná je to tím, že tady od 90. let působí silné neziskové organizace a vzniklo tady silné sociální povědomí.

E15.cz: Jaká část příspěvků jde na programy v terénu?

Naše vnitřní pravidla stanovují minimálně osmdesát procent, a když to jde, snažíme se, aby to bylo víc.

Finančně samostaní nejsme

E15.cz: A na kolik vychází provoz české pobočky?

Česká pobočka patří mezi novější, to znamená, že prozatím nejsme úplně finančně samostatní. Operační centrum v Ženevě prozatím naši činnost, ale hlavně získávání nových dárců finančně podporuje. Náš roční provoz stojí přibližně pět milionů korun.

E15.cz: Do pěti milionů započítáváte i odměny pro lékaře a další pracovníky?

Ne, tyhle finanční prostředky nejdou z českého rozpočtu, z toho hradíme jen aktivity v Čechách a na Slovensku. Odměnu spolupracovníkům na misi poskytuje pobočka, která vede daný program. A jen pro představu, pokud člověk jede na první misi, tak se odměna pohybuje mezi 700 až 900 eury za měsíc a s dalšími misemi stoupá.

E15.cz: Které specializace lékařů jsou v terénu nejvíce potřeba?

Gynekolog, anesteziolog a chirurg. Jde o nejvíce nedostatkové specializace. Chirurgy a anesteziology potřebujeme pořád a málo je i gynekologů. Rodí se ale přitom všude. To je věc, na kterou se často zapomíná, je jedno, jestli je velká uprchlická krize nebo válka, ženy rodit nepřestávají a potřebují pomoc.

E15.cz: Vracejí se lidé na mise?

Vracejí. Máme jádro lékařů, kteří dělají svou práci v nemocnici a jednou za rok nebo jednou za dva roky se domluví s vedením, vezmou si neplacené volno a odjedou na misi. Na rozdíl od zahraničí se k nám ale nepřidává moc lékařů nad padesát let. Lidi, kterým už odrostly děti, profesně něco dokázali, a nyní jezdí do zahraničí. U nás je věkový průměr lékařů okolo třiceti let. Dostudovali, mají nutnou praxi, ale ještě nemají rodinu. Kromě lékařů ale potřebujeme také nezdravotní profese, logistiky, HR koordinátory nebo finanční administrátory.

E15.cz: Mají zájem o mise spíš ženy nebo muži?

Je to půl na půl. A zajímavé je, že se to netýká jen lékařů, ale i jiných profesí, máme i logističky a specialistky na vodu a odpadové hospodářství.

Pavel Gruber:
Ředitel české pobočky Lékařů bez hranic se narodil v roce 1973. Vystudoval fakultu sociálních věd Karlovy univerzity se specializací na mezinárodní vztahy. V devadesátých letech pracoval krátce s Člověkem v tísni v Bosně. Po skončení války odešel do komerčního sektoru. K humanitární pomoci se vrátil v roce 2006, kdy pracoval v Charitě ČR. V Lékařích bez hranic je zaměstnán od roku 2011. Zúčastnil se například misí v Indonésii, na Haiti nebo v Gruzii.

Čtěte více:

ONLINE: Janukovyč připustil předčasné volby, poslanci odsoudili násilí v ulicích

Ze Sýrie uprchly už dva miliony lidí, OSN mluví o největší krizi od Vietnamu

Merkelová burcuje OSN kvůli Sýrii, Izraelci mezitím provedli raketový test


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče