Patron bitevníku

20. března 2008, 18:35 - Čestmír Klos
20. března 2008, 18:35

Zemřel manažer, který chtěl vyvést český letecký průmysl z krize

Veleúspěšná řada československých cvičných proudových letounů domácí konstrukce i výroby měla v Česku pokračovat sofistikovaným bitevníkem. Nejmodernější podzvukový vojenský proudový letoun na světě L-159 však navzdory úspěšným zkouškám, obdivovanému projektu i volné nice mezi válečnými stroji však kvůli nepochopitelně laxní obchodní politice výrobce upadá v zapomnění. První polistopadový generální ředitel Aera Vodochody Zdeněk Chalupník, který projekt odstartoval, to přijímal s velkou hořkostí. Nyní však soudobá koncepce Aera ztratila největšího oponenta. Emeritní ředitel Zdeněk Chalupník zemřel.

Krizový manažer

Byl to právě Chalupník, kdo počátkem devadesátých let provedl český letecký průmysl zatím nejtěžší krizí. Šest polistopadových let řídil vlajkovou loď letecké výroby Aero Vodochody a nezalekl se ani situace, kdy od základu vybouchly kontrakty sjednané Omnipolem. Znamenaly úplnou ztrátu výrobního programu, neboť zněly na třicet a ve výhledu na sto letounů pro tehdy ještě existující Sovětský svaz a na sedmadvacet aeroplánů pro Nigerii. A místo toho prázdno. Chalupníka neskolila ani vražedná rána od státu, který ač byl majoritním vlastníkem Aera, zrušil armádní zakázky za 450 milionů korun. S velkým osobním nasazením a schopností vyjednávat na blízkovýchodních a asijských trzích dokázal Chalupník i v době zmrazených obchodů s letadly náhradou sehnat lukrativní zakázky na výrobu letounů pro Egypt a Thajsko.
„Držel nad vodou všechny dodavatele a jako jediný odběratel tehdy platil,“ vzpomínají bývalý ředitel letňanského Letova Václav Matoušek a stále úřadující ředitel Výzkumného a zkušebního ústavu v Letňanech Milan Holl. Oba ředitelé si s uznáním pamatují i to, že jejich vodochodský kolega dokázal stále držet nejvyšší platový průměr mezi leteckými podniky. „Velmi dobře vycházel s obchodními partnery a měli ho rádi i zaměstnanci. Přicházel se stále novými atraktivními náměty, obchodními i technickými, a když některý u partnerů neprošel, hned měl v záloze nějakou alternativu. Věděl si rady, jak na co jít, aby dosáhl svého cíle,“ vzpomínají Matoušek a Holl.

Trvalý hendikep

Na leteckých stojáncích na nového ředitele v roce 1990 čekalo 57 strojů, které kvůli vypovězeným smlouvám a naprosté změně vojenské doktríny byly nepoužitelné a neprodejné. Tím pádem v pokladně scházelo 2,7 miliardy korun tržeb za prodej. Nové letouny nebylo možné vyrábět, protože bylo nejprve třeba provést rozsáhlé projektové úpravy. Koulí na druhé noze se pro Chalupníka stal úvěr, který si pro letecké podniky vzal nově vytvořený holding Aero. Celkově činil miliardu a podstatnou jeho část, 700 milionů korun, investovali šéfové holdingu do Letu Kunovice. Pro Vodochody vyčlenili 200 milionů a zbylých sto milionů korun rozdělili mezi další letecké podniky. Jen Vodochody však úvěr včas splatily. Tak se Kunovice coby hlavní dlužník staly pro Vodochody velice zlou sudičkou. Než se holding rozhoupal, narostl dluh na tři miliardy korun. Nemajíce peněz, začali šéfové porcovat majetek svých členů a každý z nich musel předat věřitelům 56 procent akcií. Protože Letov právě vedl válku s ČKD o pozemky, spadl jeho dluh rovněž na Vodochody. Majorita přešla ze státu na konsorcium bank. Z toho už nebylo úniku.
Financování letecké výroby je samo o sobě složité, protože od uzavření obchodní smlouvy do splacení letadla uběhnou často celé roky. Nechtělo-li Aero ustrnout ve vývoji, muselo investovat do vývoje L-159. „Ani při prodeji, který je ve své kategorii největší na světě, nejsme schopní financovat činnost společnosti. Až pět let staré nezaviněné dluhy nás srážejí hloub a hloub. Armáda kryje jen třetinu vývoje nového letadla. Jestliže nás stát neoddluží, nejsme s to se ze ztrát sami vyhrabat,“ upozorňoval Chalupník.

S vlastní kůží na trh

Přestože Chalupník zabezpečil kontinuitu letecké výroby v Aeru a několika podnicích holdingu, zachránil i letecký vývoj a v branži byl za to vážen, pro nové vlastníky Aera byl neúspěšným manažerem utopeným v červených číslech. Zatímco se Chalupník ani na dalších pozicích neztratil, z ambiciózního výrobce letadel se stal nevýznamný montážní závod, který přichází o tvořivé mozky.

Stručný životopis
Narozen 25. 7. 1943 ve Zlíně.
Po absolvování letecké fakulty Vojenské akademie v Brně (1966) nastoupil do technického rozvoje Aera Vodochody.
Poté absolvoval večerní stavební průmyslovku, aby mohl vést bytovou výstavbu.
V osmdesátých letech se stal hlavním inženýrem výstavby leteckého závodu v Libyi.
V roce1990 byl jmenován generálním ředitelem Aera Vodochody.
Po roce 1996 se zabýval poradenskou a jinou činností.
Do důchodu odešel ze společnosti AERO Trade.
Zemřel 11. 3. 2008 v Odoleně Vodě.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče