Patrik Nacher: Žijeme v době ekonomického kolonialismu

02. března 2011, 06:51 - Dalibor Dostál
02. března 2011, 06:51

Pokud stát zachraňuje banky z peněz daňových poplatníků, má povinnost zasáhnout, pokud se nechovají korektně, říká Patrik Nacher, provozovatel serveru bankovnipoplatky.com, který se dlouhodobě zabývá přístupem finančních ústavů ke klientům.

Foto: Jan Třeštík

Tuzemské banky jsou z velké většiny pobočkami zahraničních finančních ústavů. Proč v Česku vybírají od klientů poplatky za služby, které jsou v zahraničí standardně zdarma?

Zákazník v západní Evropě je evidentně náročnější, přísnější, důslednější a banky si k němu nemohou dovolit to, co si k němu dovolí u nás. To čeho jsme svědky, je důkazem, že mateřské společnosti tyto postupy zkoušejí jen na nových trzích ve střední a východní Evropě. V této souvislosti by se dalo hovořit o jakémsi „sofistikovaném ekonomickém kolonialismu“, kdy naši spotřebitelé, kteří mají v průměru pětkrát menší výdělek než například Rakušané, na poplatcích dotují výrazně bohatší Rakušany. Druhá strana mince je, že si to Češi nechají líbit. Zanadávají si, ale pak neudělají aktivní krok, reklamací počínaje a výměnou banky konče. Výsledkem je, že banky to zkouší, prochází jim to, a dokud jim to bude procházet, nic se u nich významně nezmění.

Banky tvrdí, že poplatky jsou jedním z důvodů, proč Česko bylo jednou z mála zemí, kde kvůli poslední ekonomické krizi nemusela vláda nalívat do bank žádné peníze. Je to argument pro zachování poplatků v současné výši?

Není. Tuzemské banky fungují na jiném principu než zahraniční (zejména americké) finanční ústavy, které se dostaly do problémů. České banky sbírají vklady a poskytují úvěry, je to tradiční, Rakousko-Uherský konzervativní model bankovnictví. Proto u nás poslední krize banky nezasáhla. Podstatné ovšem je, že jsme si ji prožili již v devadesátých letech a očištění bankovního systému nás stálo 600 miliard korun. To co nyní platí Američané, Francouzi či Belgičané jsme my zaplatili již v devadesátých letech. A platit to po deseti letech znova by mi přišlo úplně skandální. Tehdy jsme to platili jako daňoví poplatníci, teď to platíme jako bankovní klienti v podobě poplatků.

Takže bankovní poplatky nepřispívají ke stabilitě bankovního systému?

Je pravda, že bankovní poplatky umožňují jednu věc – uklidňují akcionáře. Přesouvají výnosnost z rizikovějších obchodů postavených na poskytování úvěrů za úroky z půjčky do bezrizikového vybírání poplatků. To umožňuje, že při dosažení plánovaného zisku z poplatků nemusí banky poskytovat takový objem úvěrů, jako kdyby poplatky nebyly. Výhodou je, že nemusí poskytovat úvěr každému a rizikovost obchodů se snižuje. Nevýhodou je, že se pak zastaví princip oběhu peněz a vůbec princip fungování banky, tedy půjčování volných finančních prostředků. Kvůli tomu jsou úvěry v Česku hůře dosažitelné.

Jsou skutečně příjmy z poplatků pro české banky tak zásadní?

Bankovní poplatky tvoří až sedmdesát procent celkového zisku tuzemských bank. Nemají tak potřebu půjčovat, tím sníží vlastní riziko, ale zároveň nepustí peníze do ekonomiky.

Dá se tedy říci, že poplatky narušují základní principy fungování bankovnictví?

Tímto problémem se zabývá například Murray N. Rothbard v knize Peníze v rukou státu. Podle něj je možné dvoje pojetí bank. Buďto banka, která se chová jako sklad. Uložíte si do ní peníze jako do skladu a za to zaplatíte poplatek. To je v pořádku. Peníze v ní máte uložené v podstatě jako v trezoru. Druhý model je banka, která s těmi penězi dál podniká. Půjčuje je na úrok a má z toho výnosy. Ale v tomto případě máte nárok na podíl z toho zisku, protože v tuto chvíli jste pro banku věřitel, podniká s vašimi penězi. Přestože v tuzemských bankách funguje druhý model, banky si nechávají za vedení účtů platit, jako by se chovaly jako sklad peněz.

Proč ani dvacet let po roce 1989 nezafungovala konkurence a banky se nepředhánějí, která z nich bude mít nejméně poplatků a nejpřehlednější sazebníky?

Bankovní sektor a bankovní podnikání je relativně složité při porovnání s jinými službami. Proto pružnost tohoto trhu není taková, aby nutila jeho účastníky vydat se směrem většího konkurenčního boje. Jako příklad často dávám telekomunikační služby. Přestože operátoři jsou pouze tři, což je v porovnání s počtem bank málo, přesto spolu vedou naprosto nesmlouvavou „válku“. Ať už marketinkovou nebo cenovou. U bank něco podobného v takto syrové podobě zatím nenastalo.

Měl by tedy být aktivnější stát a zasáhnout?

Povinnost nebo nutnost regulace ve chvíli, kdy se banka stává nutnou a nezbytnou součástí života, má logiku. Přitom mnohem tvrdší regulace musí nastat v momentě, kdy stát bankám pomáhá. Musí to být vyvážené. Buď se stát a politici rozhodnou, že bankám nebudou pomáhat a nechají banku zkrachovat. Nebo bankám pomohou z peněz daňových poplatníků, ale potom musí následovat tvrdší regulace. Ale banky nemohou chtít, abych z obou situací měly jenom prospěch. Říkají v podstatě: „Vždy, když budu chtít, abyste mě zachránili, tak mě zachraňte, ale jinak mi do podnikání nemluvte.“ Banky přišly s modelem, kdy jejich zisky jsou privátní, ale jejich ztráty jsou veřejné. Osobně nejsem zastáncem regulace, ale ani zachraňování bank. Nyní jsme se ale dostali do situace, kdy se banky rády nechají zachraňovat, ale zároveň lpí na tom, že je to jejich svobodné podnikání, které se nesmí omezovat. Takhle to ale nejde. Takto se nedá podnikat. To by chtěli všichni.

Co by mohl být rozhodující impuls k tomu, aby se velké banky v Česku začaly poplatky skutečně zabývat? Tlak vlády, konkurence, aktivnější klienti?

Může to být více impulzů. Jednak příchod mladší generace zákazníků, která je pro banky zajímavým klientem, a která si nenechá líbit tolik, jako jejich rodiče, kteří jsou na podobné zacházení zvyklí a už nemají ani sílu ani nervy měnit banku. Může to být také další zjednodušení přestupu z jednoho účtu na druhý. Respektive větší osvěta kolem výrazného zjednodušení, které platí již dnes.

Je to skutečně tak jednoduché?

Vyměnit banku nebylo nikdy jednodušší než nyní. Stačí zajít do banky, k níž chcete přejít, a ta za vás vyřídí vše ostatní. Převod veškerých příkazů k úhradě, inkasa a podobně. Bohužel, zatím o tom ví jen velmi málo lidí.

Proč si to myslíte?

Zjednodušení přechodu z jedné banky do druhé upravuje takzvaný Kodex mobility klientů. Když jsem na svých stránkách bankovnipoplatky.com položil otázku, kdo ví o jeho existenci, došel jsem k šokující informaci. Sedmdesát sedm procent uživatelů o tom nikdy neslyšelo. Přitom předpokládám, že tyto stránky navštěvují převážně nadprůměrně informovaní bankovní klienti. Když nevědí o tom, že možnost výrazného zjednodušení výměny banky existuje, nemohou jí ani využít.

Ještě nějaké změny by ke snížení poplatků přispěly?

Měl by pokračovat tlak státu na další samoregulaci u bank, především zjednodušení sazebníků a zavedení standardů do poskytovaných balíčků služeb tak, aby byly přehledné a porovnatelné. Klient totiž může změnit banky jen tehdy, pokud si dokáže snadno a jednoznačně spočítat, která banka je pro něj lepší. Dnes je to poměrně nesrozumitelné. I klienti, kteří jsou nespokojení se svou současnou bankou, mají obavu změnu udělat, protože nemají jistotu, že si vyberou banku, která bude lepší a levnější.

Ale situace se v posledních letech určitě zlepšila…

Ano, ale stále je na čem pracovat. Nedávno jsem vyzval několik lidí z různých bank a chtěl se s nimi vsadit. Obešel bych několik poboček jedné a téže banky a vsadím se, že mi každá pobočka při stejných požadavcích spočítá náklady na vedení účtu trochu jinak a doporučí mi jiný balíček. Nikdo se se mnou dosud nevsadil. Protože lidé z bank si samozřejmě uvědomují, že i pro zaměstnance bank jsou sazebníky stále složité a nespočítali by to přesně na korunu. Není divu. Mnohé poplatky jsou různě dělené, mají výjimky, platí pro různé skupiny, podmínky, parametry…

Patrik Nacher (36)

V roce 2006 absolvoval vysokou školu Bankovní institut, obor bankovní manažer. V letech 1996 až 2004 se podílel na volebních kampaních do Poslanecké sněmovny, Senátu a krajských zastupitelstev. Od roku 2005 působí jako mediální poradce Národní rady osob se zdravotním postižením. Je majitelem společnosti Digitaiment, která mimo jiné provozuje internetové stránky Bankovnipoplatky.com či Mojepoplatky.cz. Vedle toho je spolumajitelem prvního kamenného obchodu pro levoruké ve střední Evropě. Je ženatý.

Můžete uvést nějaký příklad?

Vezměte si jen rozdílnost v terminologii u tak jednoduché a jednoznačné operace jako je příchozí platba. V sazebnících bank najdeme například - příchozí položka, příchozí, došlá či přijatá platba. O nějakém standardu složení balíčkových účtů či dalších poplatkových podmínek ani nemluvě. Klient také těžko dohledává historické změny sazebníků, takže složitě porovnává i u vlastní banky, jestli celkově spíše zdražuje nebo zlevňuje. I Warren Buffett v exkluzivním rozhovoru pro bankovnipoplatky.com uvádí, že banky často úmyslně komplikují balíčky různými poplatkovými kombinacemi.

Poslední dobou rychle klesají úroky spořicích účtů a zároveň rostou jiné bankovní poplatky. Jak to, že klienti neprotestují?

Protože je to český národní sport – stěžovat si, nadávat a pak na úrovni činů neudělat nic. Máme u nás „10 milionů hokejových trenérů“ a nejvíce chytří jsou ti, kteří neumějí ani bruslit. Máme 10 milionů znalců politiky a nejvíce kritičtí jsou ti, kteří ani nechodí k volbám. No a máme tu celou řadu nespokojených bankovních klientů, kteří jsou sice verbálně silní, ale i po několik desítek let zůstávají u stejné banky. Doufám, že zatím.

Jak se díváte na aktivity Evropské unie směřující k větší ochraně spotřebitelů bank?

Obecně jsem euroskeptik a jsem skeptický na centrální doporučení, která přijdou z Bruselu. Na druhou stranu je určitě dobrá snaha Evropské komise hlídat banky, aby nezneužívaly svého postavení. Protože dnes bez banky nemůžete prakticky žít. Z toho je třeba vycházet. Postavení banky je jiné, než postavení restaurací nebo benzínové pumpy, kde když vás naštvou, jedete někam jinam, a nebo tu službu vůbec nevyužíváte. U bank je problém v tom, že ať už zákonem nebo fungujícím systémem jste v podstatě nucen mít v bance účet a nemůžete se tomu vyhnout. Bez účtu nemůžete založit obchodní společnost, o zaměstnavatelích, kteří by dávali svým zaměstnancům peníze hotově ani nemluvě. To znamená, že pokud jste systémem nucen využívat tyto služby, má na druhou stranu stát spoluzodpovědnost za kontrolu jejich fungování. Z tohoto úhlu pohledu je snaha vyrovnat pozici občana, spotřebitele, klienta vůči bance oprávněná.

Může přinést nějakou výraznou změnu příchod nových bank bez poplatků za vedení účtu? Nyní se chystá příchod Zuno Bank ze skupiny Reiffeisen Bank.

Příchod každé banky tomu může jenom pomoct. Tím neříkám, že se stane revoluce. To se ukázalo při příchodu mBank. Ta má dnes na tři sta padesát tisíc klientů, což je na české poměry hodně, a podívejte se, že to revoluci a výraznou změnu podmínek kamenných bank nepřineslo. Jenom drobné, kosmetické změny. Zuno bude určitě ku prospěchu, bude další alternativa, ale jsem skeptický k tomu, že by příchod banky tohoto typu změnil způsob chování bank v České republice ke klientům.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče