Paťo a Maťo opět v akci

07. září 2007, 18:16 - Milan Ballík
07. září 2007, 18:16

Pivnice chvílemi připomíná samoobsluhu, chvílemi čítárnu pro personál

Tradičních pivnic v Praze přibývá, jsou však pojaté novým způsobem. V praxi to znamená přívětivý interiér, příjemnou a rychlou obsluhu, dobrou kuchyni. O kvalitě piva nemluvě, ta je samozřejmostí. V kategorii těchto podniků se prezentuje také Zlatý Klas na Smíchově. Bývá hojně navštěvován klientelou především z nově vyrostlých kancelářských budov moderní zástavby v okolí Anděla. Pověsti, jež pivnici provázejí, zdaleka nejsou jednotné. Od bezbřehého obdivu až po jednoznačná odsouzení. Vstup do pivnice je trochu teatrální a kýčovitý. Freska na stěně rozměrné podesty představuje dva zřejmě bednáře valící velký sud. Jim zdatně sekunduje stejně naivně vyvedený uniformovaný kumpán, nejspíše sladovník. Opíraje se o vidrovací lopatu těm dvěma radí, či se jim posmívá, to nelze rozeznat. Aby toho nebylo málo, podél stěny zaparkoval jakýsi forman vůz s pytli kdovíčeho. Interiér vlastní restaurace však je uměřenější a pojednaný o poznání citlivěji. To již procházím kolem chumlu obsluhujících, živě diskutujících u výčepu. Nečekal jsem poklony a nadšení z mé návštěvy, doufal jsem však alespoň v pozdrav. Toho se mi sice dostalo, ale jediného a ve formě, která mi zněla jako: „Je tu takovejch hospod, tak proč lezeš zrovna sem?“ Výčepní dokonce - jakoby ostentativně - pročítal se zájmem denní bulvár pranic se nestaraje o dění na place. Překousl jsem to a usadil se v rohu místnosti. Na to, že by mne někdo uvedl, jsem zapomněl v minutě. Vím, jsem v pivnici, ale doba obědů už zvolna pominula a lokál byl ze čtyř pětin prázdný. Rychle jsem si vybral z poledního menu a obhlížel prostor. Dlouhá, tovární hale ne nepodobná místnost je členěna několikerým způsobem. Hned za vchodem je pár stolů na jakémsi vyvýšeném pódiu, řadu dalších „rozbíjí“ výčep s barem zhruba uprostřed. Ještě dál lze využít uzavřený salonek s prosklenou stěnou. Z druhé strany koridoru lze mezi klenebními žebry betonových překladů usednout do příjemných šámbrů, proti výčepu je situováno několik pultových stolů. Cihly, kámen, zlatavě medové barevné ladění částí stěn i fortelný nábytek, vše působí vcelku celistvým, útěšlivým dojmem. Nevysoké sokly mezi jednotlivými sekcemi, opatřené kopií venkovních městských luceren, navozují pocit alespoň minimálního soukromí. Díky řadě oken, zpola prosklených matnými tabulkami, proudí do lokálu rozptýlené denní světlo, a prostor tak získává zvláštní, trochu snovou náladu. Mezi žebry kleneb je ve zvláštních cihlových rámech umístěno několik obrazovek. Během mé návštěvy se na nich producírovali dva známí kutilové - Paťo a Maťo. Doprovázeni halasnou (snad poprockovou) muzikou, počínali si snad ještě potrhleji a nešikovněji, než je jejich zvykem.
Uklidněn konejšivým a ne až tolik pouťovým prostředím, jehož jsem se obával, čekám na ouverturu ze zdejší kuchyně. Vzápětí mi ji jeden z číšníků předkládá. Původně jsem si myslel, že jde o odskočivšího si „skejťáka“, který - snad ze známosti - v hospodě zaskakuje. Tomu by odpovídalo jak jeho odění, tak hodně volný styl obsluhy. Postavil přede mne modrou miniaturu smaltovaného škopíku s kouřícím obsahem. Čočková polévka voněla, barevně „seděla“ a byla vřelá, jak to má u polévky být. Správně uvařená čočka - ani rozměklá, ani „brokovitá“ - a dobře trefená hustota dávaly tušit dobré sousto. Ovšem ouha! Kuchař má zřejmě (jak potvrdil i později) oblibu v důrazném, panovačném kořenění. V až arogantním převládání pepře se ostatní chutě zcela vytratily. Jen tu a tam se skrovně přihlásila o slovo luštěnina. Její projev však byl ihned a dokonale smazán ostrými, štiplavými útoky. Navíc teninké plátečky masa či uzeniny v polévce byly naprosto bez chuti a vysušené napadrť. Jako bych žvýkal třísky, dokonce se mi zdálo, že si tato surovina, zcela prosta jakékoliv příchuti, už dříve odbyla premiéru jako součást jiného pokrmu. Zatímco jsem se zabýval polévkou a hledal v ní to lepší, jeden z číšníků provedl těžký přehmat. Servíroval mi hlavní chod, aniž bych se vypořádal s předchozím. Překvapilo mne to, onen muž vyhlížel nejprofesionálněji a zdál se být zběhlý. Na servis pokrmu, jak jej předvedl, ovšem neměl podle mne ani pomyslet!
Se zbytkem polévky jsem se rozloučil, nechtěl jsem, aby hlavní chod, Restovaná „Provensálská“ jatýrka na bazalce, curry rýže (psáno tak, jak uvedeno na lístku), během mého souboje s ní zcela vychladl. Stůl jsem si sklidil a jídlo podal sám. Slečna, která s mimořádnou unylostí otírala vedlejší stůl a drobty mi sypala na nohavice, neprojevila ani náznak snahy postarat se o mne. Přitáhl jsem si tedy talíř - překvapivě předehřátý - a zahleděl se na jídlo. Vím, že s některými věcmi nejde dělat zázraky, ale nevzhledně nasypaná hromada žlutavé kari rýže by se jistě dala upravit lépe. Možná i kousky jater, trčící z husté hnědé hladiny, by unesly trochu ladu v kompozici. Smutná byla i garnitura. Tolikrát již zmiňovaný čerstvý list salátu, teplem zkroucený a ovadlý, a kopička proužků zcela vyschlé karotky beze stopy po šťávě vzhledu spíše ublížily než pomohly. Nicméně s vědomím, že nejím v Ritzu, jsem byl připraven toto pominout, kdyby chuť pokrmu významně převýšila jeho vzhled. Převýšila, ale jen o schůdek. Opět se projevila kuchařova tendence nešetřit kořením. Přeliv měl snahu být chuťově rozmanitý, ale znovu se všechny chutě skryly před vyzývavým projevem bazalky. Netušil jsem, jak může hladivá chuť této bylinky ve vyšší koncentraci úspěšně nabýt výrazně panovačných výstupů. Maso sice ztlumilo její projev, samo o sobě však bylo suché a drolivé. Nehořklo, jak játra často dělávají, to ne. Do vějíře chutí však nevneslo výraznější akord. Celkem dobře upravená rýže se pod důrazem koření zcela stáhla a tón karí, v ní samotné jasně patrný, se neprosadil ani maloučko. Čekání na dezert jsem si zkrátil opětovným sledováním práce personálu. Neustále si čtoucí výčepní byl pod vší kritiku. Již zmíněná slečna se ploužila sálem s obličejem tak otráveným, že brala požitek i z toho mála chuťových pozitiv, které přineslo předložené jídlo. Její tempo, vezmeme-li za příměr rychlost Pendolina, kterým po place „jezdili“ tři „skejťáci“, se rovnalo první koněspřežce. Tři na první pohled zpovykaní mládenci se ukázali být největší akvizicí obsluhy. Byli příjemní a uměli se usmát. Mezitím se objevil dezert. V keramickém kalíšku podávaný Tvaroh s lesním ovocem, tedy tvarohová zmrzlina zalitá malinovou šťávou s borůvkami. Právě vytažená z mrazáku byla tak zkamenělá, že jsem ve snaze oddělit jeho část ohnul lžičku. Povrch keramiky byl ojíněn stříbřitou námrazou. Když krém poněkud poroztál, vpravil jsem sousto s pár plody stejně na kámen zmrzlých borůvek do úst. Neurazilo, ovšem ani neohromilo. Průměr upravený à la doba ledová. Obsluha po mně chtěla 243 koruny. Zaplatil jsem je s pocitem, že nevím, kdo si je opravdu zasloužil. Kdyby to bylo možné, žádal bych vrácení podílu náležejícího obsluze. S výjimkou oněch tří mládenců.
Mimochodem, při odchodu jsem opět míjel slečnu, živě diskutující s výčepním. Pozdravem se samozřejmě neobtěžovali!

plus – odhlédnuto od způsobu práce výčepního slušná kvalita piva minus – nevídaný přístup části personálu k hostu

Restaurant Zlatý Klas
Plzeňská 9, 150 00 - Palác Křižík - Anděl
tel: +420 251 562 539, fax: +420 251 562 539
e-mail: restaurant@zlatyklas.cz, www.zlatyklas.cz Otevírací doba: Po - Čt: 10:30 - 24:00, Pá: 10:30 - 01:00, So: 11:30 - 01:00, Ne: 11:30 - 22:30 Počet míst: restaurace 120, salonek 35 Druh kuchyně: česká a mezinárodní Přijímané platební karty: všechny obvyklé Jídelní lístek: čeština
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Země původu nabízených vín: Argentina, Česko, Chile, USA

Hodnocení restaurace:
jídlo 39 bodů z 50
obsluha 7 bodů z 20
nápoje 9 bodů z 10
prostředí 8 bodů z 10
kvalita / cena 5 bodů z 10
Celkem 68 bodů ze 100

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku: 250 Flamendrův vyprošťovák ( utopenec + řezy tlačenky ) 59 Kč
Chalupnická zelnice se šlehačkou 39 Kč
150 Zapečená parmská šunka se sázeným vejcem,uzeným sýrem, vlaš. ořechy a tousty 99 Kč
300 Smetanové brambůrky s listovým špenátem, brokolicí a sýrem 99 Kč
150 Filátka ze pstruha na slanině, mandlích a sušených švestkách 149 Kč 200 Srnčí medailonky s grilovanými plátky anglické slaniny a brusinkovou omáčkou 249 Kč
200 „Malostranský kotlík “ - nudličky ze svíčkové, kuřecích prsíček, s anglickou slaninou, žampiony a smetanou 239 Kč
400 Špekové knedlíky s uzeným masem, zelím a cibulkou 155 Kč
200 Roštěná „ CALABRESE “(sušené tomaty, žampiony, česnek, feferony, parmazán) 179 Kč
Trufito ( dortík z čokoládové zmrzliny s krémovou čokoládovou náplní uprostřed, zalitý čokoládovou polevou s kousky mandlí) 55 Kč

Výběr z nápojového lístku:
Plzeňský Prazdroj 12o 0,5 l 31 Kč
Plzeňský Prazdroj 12o 0,3 l 16,50 Kč
Černý 10o Kozel 0,5 l 26 Kč
Černý 10o Kozel 0,3 l 16,50 Kč
Řezané točené 0,5 l 29 Kč
Corona - lahvové 0,5 l 79 Kč
Desperados - lahvové 0,5 l 79 Kč
Bohemia Sekt, demi, brut 0,75 219 Kč
Rulandské - Réva Rakvice 0,70 161 Kč
Cono Sur Varietal - Sauvignon Blanc 0,75 280 Kč
Moravský Royal Rosé 0,70 161 Kč
Modrý Portugal - Rakvice 0,70 Kč
E& J Gallo Sycamore Canyon Zinfandel 0,75 380 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče