Páteční hlasování ve sněmovně: Máme vládu bez mandátu

04. dubna 2005, 00:00 - JAN ŠMÍD
04. dubna 2005, 00:00

Vše, co udělal Stanislav Gross v kauze svého bytu, je špatně. Nejdříve podivně financoval jeho koupi a další chyby byly neméně podstatné. Impulz vyvolaný aférou okolo bytu tak skončil politickým výbuchem -hlasováním o nedůvěře.

Premiér dělal všechno možné, jen ne to, co by měl jako státník udělat. Svou kauzu protahoval tak, až mnozí pozorovatelé došli k závěru, že je to jen další bouře ve sklenici vody, kterou premiér nakonec přečká a bude vládnout dál, s mizernou pověstí a bez důvěry velké části voličů. Zatímco se pevně držel své houpající se židle, objevila se obvinění Miroslava Kalouska - prý jeho žena nezdanila získání bytu. Měla to prý udělat už dávno, veřejná obvinění manželů Kalouskových se ale objevila až dnes, kdy Kalousek přestal být kamarádem sociálnědemokratické vlády. Divné.

Odvádění pozornosti jinam, šťourání ve finančních poměrech rodiny Kalouskových, odkládání řešení ani veřejná vyhlášení sociální demokracie, že považuje koaliční krizi za skončenou, nic z toho nezabránilo tomu, aby předseda vlády nakonec přeci jen nestanul před Poslaneckou sněmovnou a nebojoval o důvěru pro svou vládu.

Do té doby premiér kličkoval, seč mohl. Ale ani k rozhodujícímu hlasování o důvěře se nepostavil čelem. Čekal, až jej vyvolají jiní. Stanislav Gross, bez ohledu na to, jak celou kauzu vnímá sám, měl nastoupit před poslance a požádat je o nové hlasování, zda stále ještě podporují jeho vládu. Ústava totiž počítá s tím, že vláda, která jednou důvěru získala, může o ni požádat sněmovnu znova. A to právě ve chvílích, kdy vláda stojí buď před zásadními rozhodnutími nebo kdy je důvěra v ni vážně zpochybněna. Přesně to nastalo, ale Stanislav Gross se sněmovně nepostavil tváří. Věděl, že jeho kabinet by bez podpory lidovců skončil. Premiér proto nepožádal o důvěru sám, ale nechal ODS, ať vyvolá hlasování o nedůvěře. Jenže zatímco na vyjádření důvěry stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců, na přímé vyjádření nedůvěry je potřeba 101 hlasů. Opoziční ODS jich má jen 57, s lidovci dohromady 78. Na odvolání vlády je to málo a Stanislav Gross to ví.

Předseda kabinetu prostě zvolil salámovou metodu a vyhrál. Nechal ODS, ať splní svou povinnost nejsilnější opoziční strany, nechal lidovecké odpadlíky, ať si hlasují, jak chtějí, a spoléhal na to, že jej komunisté tiše podpoří. Levicová vláda je jim po chuti a aféra s téměř milionem korun nejasného původu je zas tolik netrápí.

V této jedné drobnosti mají téměř pravdu: Už zde nejde jen o nějaký byt či nebyt, teď jde o to, že Stanislav Gross se projevil naprosto nestátnicky. A to je důvod, proč jej odvolat. Leč nestalo se.

Máme teď vládu, která nemá důvěru parlamentu ani veřejnosti. Přesto vládne dál - jen proto, že ji nikdo nedokázal odvolat. To je hodně slabý

mandát.

O autorovi| autor je politolog

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče