Paroubkovi agenti

09. dubna 2010, 17:21 - (red)
09. dubna 2010, 17:21

Kapitola 222

Wolfinger a Pomerantz * Úslužný kníže * Vatikánský Topolánek * Zázraky se dějí

Wolfinger a Pomerantz ČSSD chce po vítězných volbách zaměstnat dva bývalé vysoké důstojníky FBI jako protikorupční poradce vlády. Joseph Wolfinger a Steven Pomerantz sloužili v FBI téměř 30 let a jejich angažmá sociálním demokratům loni údajně doporučila Strana evropských socialistů.
Tisková konference ČSSD, na níž byli Wolfinger a Pomerantz představeni, měla možná vsugerovat voličům, že vyhraje-li sociální demokracie volby, mohly by se pak u nás odehrát velké protikorupční čistky – i ve vládní straně. Nastal by asi velký údiv, k potěše veřejnosti. Takové plnění předvolebního slibu bychom si věru nechali líbit!
Skeptici však spíše vsadí na „placebo efekt“. O činnosti amerických expertů třeba nebude nic známo, nikdo nebude vědět, zda a co dělají. Taková nejistota by mohla způsobit, že by se mnozí korupce chtiví papalášové mohli aspoň na čas držet zpátky. Ani to by však nebylo marné. Popřejme tedy expertům z FBI mnoho úspěchů a dobrých nápadů. Byla by to nakonec věc, z níž bychom těžili všichni.
Ale bude tomu tak? Dle volebního manažera ČSSD Jaroslava Tvrdíka tito experti v oblasti potírání korupce již působili v Maďarsku. Tato zmínka je velmi zajímavá, jelikož se o tom v Maďarsku nikdy nepsalo. Radili tedy tito dva bývalí agenti maďarským socialistům či jejich vládě v boji proti korupci, nebo ne? Je sice pravdou, že v Maďarsku byli v posledních měsících pozavíráni kvůli podezření z braní úplatků někteří členové vládnoucí socialistické strany a padl i jeden velmi mastný trest – bývalý poslanec socialistů János Zuchslag byl před dvěma týdny odsouzen na osm a půl let vězení za korupci a podvody – ale nejspíše nejde o výsledek utajované práce dvou zkušených bývalých agentů FBI. Pravděpodobně šlo o předvolební snahu vysokých představitelů policie a státního zastupitelství zalíbit se nastupujícím pravicovým politikům.
V maďarských médiích není o Wolfingerovi ani zmínka. O Pomerantzovi se psalo pouze jednou – loni v prosinci přednášel na konferenci na téma business intelligence, kterou v Budapešti organizovala firma Political Capital Policy Research & Consulting Institute. Ta je součástí britsko-švýcarské firmy Communications First Consulting se sídlem v Londýně. Společnost Political Capital má blízké vztahy s Maďarskou socialistickou stranou. Zmíněnou konferenci sponzorovala švýcarská firma Corporate Competitive Intelligence, již zastupoval kromě dalších řečníků i Pomerantz. Na konferenci se hovořilo o používání zpravodajských metod ve firmách a o tom, jak se mají podniky bránit proti průmyslové špionáži. O korupci ani „ň“.
Někdejší místopředseda ODS Miroslav Macek minulý týden na svém blogu také konstatuje, že Wolfinger a Pomerantz pracují ve firmě, která se zabývá též získáváním informací. (Asi má na mysli Corporate Competitive Intelligence.) Macek dovozuje, že by mohli být Jiřím Paroubkem již nyní zaúkolováni, snad v jakési „zkušební době“, nejen na jeho politické protivníky, ale i spolustraníky.
Zajímavé je, že o spolupráci strany s bývalými agenty FBI dle vlastního vyjádření nic nevěděl ani ministr vnitra a lídr ČSSD v Praze Martin Pecina. Přičemž – jak říká Tvrdík – Wolfinger a Pomerantz se podíleli na tvorbě programu ČSSD v protikorupční oblasti. Rozumíte tomu?

Úslužný kníže Karel Schwarzenberg by si měl občas pustit divadelní hru Václava Havla Audience. Třeba by v něm hrklo, když Pavel Landovský coby sládek vysvětluje, proč byl kdysi vyhozen z jiného pivovaru: že to nebylo rozkrádání, ale že „to celé bylo pochopitelně úplně jinak“.
TOP 09 ve svém volebním programu tvrdí, že podhoubím korupce je především společenská tolerance vůči korupčnímu jednání. Vezměme to vážně, Schwarzenberg promine. Sám chtěl kdysi urychlit své restituce a nyní mlží, že onomu úředníkovi nedal peníze. Celé to prý „bylo pochopitelně úplně jinak“, neboť úředníkovi poskytl protislužbu. To zřejmě dle Schwarzenberga není korupce.
Přitom zhruba v téže době se předseda české vlády Petr Pithart zachoval úplně jinak. V roce 1991 mu generální ředitel Agrobanky Jan Král nabídl milion korun za zajištění daňových úlev pro svůj peněžní ústav. Pithart věc nahlásil policii, a Král byl později skutečně odsouzen. Od té doby však politici nenahlásili policii žádnou korupci. Pokud nebyla, pak proti čemu nyní brojí? Pokud však byla, pak byla umožněna především jejich tolerancí! U sta hromů! Schwarzenbergu! Paroubku! Čunku! Topolánku! Kalousku! Nečasi! Svobodo! Zemane!

**Vatikánský Topolánek**

Ranier Cantalamessa, osobní kněz papeže Benedikta XVI., přirovnal při velkopáteční mši ve svatopetrské bazilice kritiku katolické církve kvůli zneužívání dětí k pronásledování židů. Údajně mu jeho židovský přítel psal, že je znechucen z prudkých a soustředěných útoků na církev, papeže a všechny věřící. Používání stereotypů a přenášení osobní odpovědnosti a viny na kolektiv prý připomíná nejhanebnější aspekty antisemitismu.
Jistě, výrok, že něco „nelze srovnávat“, není rozumný. Srovnávat lze leccos, ale pak už nelze ucuknout. Výrok o výsledku srovnání musí být neoddělitelnou součástí onoho srovnání. V opačném případě vyvstává důvodné podezření, že uměle vytvořená rétorická souvislost mezi dvěma událostmi není srovnáním, ale pokusem jedné parazitovat na atributech a pověsti druhé.
Zkusme tedy dokončit výrok kněze Cantalamessy, svými kvalitami a ohleduplností neodbytně připomínajícího Mirka Topolánka. Jeho kázání mělo pokračovat asi takto: „V souvislosti s oběma jevy, tedy s kritikou pochybení církve v případech zneužívaných dětí na jedné straně a pronásledováním židů na druhé, lze snad shledat výskyt velmi obecných podobností co do používání stereotypů a přenášení osobní odpovědnosti na kolektiv. Oba jevy jsou však svou podstatou diametrálně odlišné. Proto se musím omluvit za pobouření, které jsem vyvolal tím, že jsem o nich byť i jen mluvil ve stejné větě.“

Zázraky se dějí Zázraky se dějí. A přitom by to neměl být zázrak, když soudce rozhodne nejen dle práva, ale i spravedlivě. A navíc nevídaným způsobem rozsudek zdůvodní.
Přerovský soudce Jiří Barbořík rozhodl, že podnikatel Roman Vaškůj a Petr Šmiřák se pokusili podplatit sekretářku někdejšího starosty Vsetína Jiřího Čunka Marcelu Urbanovou, aby z ní vylákali nepravdivé svědectví v kauze Čunek. Ten jim byl v inkriminovaném konání bůhví proč nápomocen, přestože celou dobu tvrdil, že nic neprovedl. Teď už by se měl jihlavský státní zástupce Arif Salichov chytnout za nos a kauzu Čunek konečně nechat dospět k soudu. Soudce Barbořík předvedl brilantní výkon, který u mnohých příjemně otřásl nedůvěrou ve zdejší justici. Jak vidno, údajně nedostatečné odměňování soudcovského stavu v jeho případě nemělo žádný vliv ani na objektivitu, ani na kvalitu jeho rozhodnutí. Takovému soudci lze přát nejen čtrnáct, ale i 24 platů ročně. Republice by se to ohromně vyplatilo. A ještě jednou: klobouk dolů!

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče