Paragraf číslo 224 je legislativní paskvil

11. února 2008, 00:00 - Petra Sýkorová
11. února 2008, 00:00

MILAN GALVAS - Povinnosti, které toto ustanovení zaměstnavateli ukládá, jsou nejen nejasné, ale i nevymahatelné. „Zmíněný paragraf by měl být ze zákoníku práce odstraněn,“ říká Milan Galvas z Masarykovy univerzity.

Paragraf číslo 224 zákoníku práce není oblíbený ani na akademické půdě. Toto ustanovení se nelíbí například Milanu Galvasovi, vedoucímu katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení Právnické fakulty Masarykovy univerzity: „Je to pozůstatek staré úpravy, kdy stát upravoval vztahy ve svých podnicích do detailů. Včetně toho, jak mají jeho organizační složky pečovat o zaměstnance. Šlo o paternalismus, typický pro totalitní režim, kdy se stát montoval lidem do života v maximální míře.“

I Galvas si myslí, že našemu právnímu řádu by prospělo zrušení tohoto paragrafu: „Zákonodárce v současném zákoníku práce sice upravil tuto pasáž poněkud jinak, obsahově se ale od zákoníku z roku 1965 moc neliší. Dalo by se říci, že je to legislativní paskvil, který do zákoníku práce nepatří. Pouze bod, týkající se pracovnělékařské péče stanovuje zaměstnavatelům jedinou povinnost, která by měla být upravena zákonem. Všechno ostatní by mělo být upravováno kolektivními smlouvami.“ Podle Galvase si ale zaměstnavatelé z paskvilu těžkou hlavu dělat nemusejí: „Je třeba zdůraznit, že v případě paragrafu 224 se jedná o normy bez sankce. Jestliže zaměstnavatel nevytváří podmínky pro uspokojování tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců, nemůže za to být nijak postižen. Způsob plnění je neurčitý – a plnění je proto v podstatě nevymahatelné.“

Na otázku, co přesně uvedený paragraf po zaměstnavateli chce, Galvas odpovídá: „Nevím. Jde o úpravu velmi kusou, nekonkrétní a nepřípustně kazuistickou. Toto ustanovení nemá v podmínkách tržního hospodářství v zákoníku práce místo.“

A jak by podle něj měla být situace řešena? „Otázky péče o zaměstnance by měly být předmětem kolektivního vyjednávání a kolektivních smluv, reflektujících podmínky a možnosti konkrétních zaměstnavatelů. Zákon by měl stanovit jen minima práv zaměstnanců – minimální dovolenou, minimální odstupné a podobně. A pak určitá maxima požadavků zaměstnavatelů – například maximální délku pracovní doby a maximum přesčasů.

Ostatní podmínky by si měli upravit po dohodě se zaměstnanci kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem zaměstnavatelé sami.“

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
O prázdninách projedete méně. Benzín i nafta pořád zlevňují
Zákaz kožešinových farem ročně ušetří život více jak 20 000 zvířat, ale senátoři ho nechtěli schválit
Hypotéky 2017: Regulace má za důsledek unifikaci hypoték
OECD: Jak vysoké je maximální zdanění na straně zaměstnance?
Auta
Nástupce Bugatti Chiron bude muset přejít na elektřinu. Bez…
Test motocyklu BMW S 1000 XR: Superbike na chůdách
Kvíz na pátek: Poznáte značku a model auta podle obrázku?
Evora GT430 je nejvýkonnější silniční Lotus v historii. Za držák nápojů si připlatíte
Skupina VW dodala v prvním pololetí zákazníkům přes pět milionů aut
Technologie
Podíl používanosti Creators Updatu poprvé překonal Anniversary Update
Intel uvádí AI akcelerátor v podobě USB klíčenky, má výkon 0,1 TFLOPS při 1W spotřebě
S Googlem do vesmíru. Do Street View přidal záběry z ISS
Až do zítřka zdarma. Stahujte akční pecku Shadow Warrior
RAM letos zdraží o rekordních 60 %, paměti Flash o třetinu. Příští rok je možné zlepšení
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít