Papež módy Bernard Arnault vládne světu luxusu

26. dubna 2010, 14:05 - Jan Němec
26. dubna 2010, 14:05

Pro jeho vliv na svět kabelek, šatů a parfémů mu přezdívají Papež módy. V reklamách na výrobky jeho firem vystupují exprezident Michail Gorbačov, kytarista Rolling Stones Keith Richards, herečka Jennifer Lopezová nebo zpěvačka Madonna.

Autor: Profimedia

Francouzskému prezidentovi Sarkozymu byl na svatbě za svědka. Bernard Arnault patří mezi největší a nejvlivnější světové obchodníky a letos se stal i nejbohatším Evropanem.

Francouzský Donald Trump, Terminátor nebo Papež módy. I takové přezdívky si za téměř 40 let podnikání vysloužil nejbohatší Francouz Bernard Arnault. Do francouzského byznysu přinesl americký nekompromisní manažerský přístup a díky agresivnímu investování se jeho impérium LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy) stalo jedním z nejvýznamnějších obchodníků s luxusním zbožím na světě.

Mezi nejznámější značky portfolia LVMH patří vedle výrobce koňaků Moët Hennessy a módního domu Louis Vuitton také Christian Dior, šampaňské Dom Perignon, luxusní hodinky TAG Heuer, parfémy Givenchy, módní oděvy Donna Karan a mnoho dalších. Nejbohatšímu Francouzovi patří i významný podíl v druhé největší světové síti supermarketů Carrefour, cestovní kancelář Go Voyages a výrobce jachet Royal Van Lent. Postavil také luxusní hotel Cheval Blanc ve svém oblíbeném zimním středisku Courchevel, v němž má údajně pro dovolené rezervováno celé nejvyšší patro.

Největšími konkurenty Bernarda Arnaulta jsou momentálně Francois Pinault a jeho holding PPR se značkami jako Gucci, Yves Saint Laurent nebo Stella McCartney, a švýcarská skupina Richemont, sdružující Cartier, Montblank, Chloé či Dunhill.

Impérium luxusu

Množství firem, které Bernard Arnault postupně sdružil pod hlavičkou holdingu LVMH, budilo v 90. letech 20. století u ekonomických expertů pochybnosti. Uřídit portfolio s tak širokým rozptylem činností bylo podle nich nemožné. Až ekonomická recese posledních let dala většinovému majiteli LVMH za pravdu. Díky velkému záběru se totiž Arnaultovi do značné míry podařilo dopady recese vybalancovat. Prozíravá sázka na rychle se rozvíjející a bohatnoucí východní trhy – Rusko, Čínu a Indii – mu pak pomohla v krizi nejen obstát, ale dokonce zbohatnout. „Čína je pro mě momentálně nejzajímavější částí světa. Jezdím tam dvakrát až třikrát do roka,“ říká Arnault, který v době ekonomické recese otevřel v Číně jeden z největších butiků LVMH.

BERNARD ARNAULT
Datum narození: 5. března 1949 Bydliště: Paříž Postavení: ředitel a majoritní majitel skupiny LVMH Majetek: 27,5 miliardy dolarů

Zatímco firmy s běžným spotřebním zbožím v krizi strádají a předhánějí se ve slevách, jež jim mají přivést šetřící zákazníky, Arnault na tuto hru nepřistoupil a dál prodává luxusní zboží za plné ceny. I tato strategie mu vychází. „Když chce někdo matce nebo přítelkyni koupit módní tašku, nepotěší ho, když ji pak za týden v obchodě uvidí se šedesátiprocentní slevou,“ vysvětluje Bernard Arnault svou filozofii.

Přestože krize trh s luxusním zbožím zasáhla citelně a poznamenala i hospodářské výsledky LVMH, firma zůstala i tak v zisku. A letos v prvním čtvrtletí díky oživení poptávky ve Spojených státech i Evropě už hlásí růst zisků o 11 procent. Vloni poskočil Bernard Arnault o osm příček v žebříčku nejbohatších lidí časopisu Forbes. Stal se sedmým nejbohatším člověkem a zároveň i nejmajetnějším Evropanem. Jeho majetek se jenom za loňský rok podle Forbesu rozrostl ze 16,5 na 27,5 miliardy dolarů. „Pokaždé, když trhy zasáhne krize, naše společnost posiluje. Je to vždy příležitost, jak rozšířit portfolio,“ tvrdí Arnault v rozhovoru pro list The Wall Street Journal (WSJ).

Díky obrovskému majetku a široké škále podnikatelských aktivit se Bernard Arnault stal jednou z nejvýznamnějších postav současné Francie a jeho vliv přesahuje oblast byznysu.

On i jeho manželka Hélene Mercierová jsou žádanými hosty na každém významném večírku pro smetánku, předcházejí si ho i politici. Deník WSJ ho dokonce s nadsázkou nazývá „velvyslancem firmy Francie, a.s.“. Jeho vliv dokresluje i událost stará dva roky. Čínští spotřebitelé chtěli v roce 2008 bojkotovat francouzské zboží kvůli demonstracím, které v Paříži provázely příjezd olympijské pochodně. Jelikož se bojkot mimo jiné týkal i značek Louis Vuitton a Carrefour, vybral francouzský prezident Nicolas Sarkozy do delegace, jež měla situaci uklidnit, právě Bernarda Arnaulta. Jejich vztahy jsou ostatně nadstandardní – prezident si nejmovitějšího podnikatele vybral v roce 1996 i za svědka na svou svatbu.

Začátky v rodinném byznysu

Bernard Arnault se narodil v roce 1949 v severofrancouzském Roubaix. K byznysu měl blízko od dětství – jeho dědeček s otcem provozovali stavební firmu a obchodovali s nemovitostmi. Arnault v rozhovoru pro CNN vzpomíná, že už v sedmi letech chodíval navštěvovat každý čtvrtek dědečka do práce a už tehdy ho podnikání fascinovalo. Velký vliv na formování své osobnosti dává Bernard Arnault také své babičce, v jejímž domě žil během školních i studentských let. „Babička byla katolička, velmi přísná, ale hodná. Naučila mě chápat hodnotu práce,“ říká Arnault.

Po dokončení střední školy pokračoval Arnault v rodinných kolejích a nastoupil na prestižní technickou univerzitu École Polytechnique. Vzápětí poté, co v roce 1971 studium úspěšně dokončil a získal titul inženýra, naskočil Bernard Arnault do rodinného byznysu. Otec mu předal vedení firmy Ferret-Savinel o tisíci zaměstnancích. Jedním z prvních náznaků podnikatelského talentu mladého Arnaulta byla prozíravá investice do stavby luxusních sídel na francouzské Riviéře.

V roce 1981 však Bernard Arnault kariéru ve Francii kvůli nástupu socialistů k moci přerušil a odstěhoval se i s manželkou a dvěma malými dětmi do Spojených států. Také tam, konkrétně na Floridě, podnikal ve stavebnictví. O dva roky později francouzská vláda nastolila nový, konzervativnější směr a budoucí nejbohatší Francouz se rozhodl vrátit zpět do své vlasti.

Podmanění Francie v americkém stylu

Bernard Arnault byl už jistou dobu přesvědčen o tom, že by rodinný byznys s nemovitostmi potřeboval nový impulz. Krátce po návratu ze Spojených států v roce 1983 se proto chopil jedinečné šance. Francouzská vláda hledala kupce pro zkrachovalou společnost Boussac Saint-Freres. Aktiva firmy zahrnovaly několik růz-ných podniků, mimo jiné třeba výrobce dětských plen nebo síť obchodů Le Bon Marché. Arnaulta ale lákala především jedna značka: Christian Dior. Proto vzal 15 milionů dolarů z rodinných peněz a spojil se s investorem Antoine Bernheimem, který dodal dalších 80 milionů, a Boussac koupil.

Po převzetí firmy začal Arnault provádět ozdravná opatření. Prodal prakticky všechny podniky z portfolia Boussac a nechal si jen Le Bon Marché a Dior. Vedle ozdravného účinku na Dior mělo rozprodání firem z holdingu Boussac ještě jeden efekt: na prodejích vydělal 400 milionů dolarů. A ty hodlal investovat do ještě většího sousta, společnosti LVHM.

Společnost, která sdružovala mimo jiné výrobce koňaků a šampaňského Moët Hennessy a módní Louis Vuitton, plně zapadala do Arnaultových plánů vytvořit „impérium luxusu“. Nejprve do LVHM vstoupil v roce 1988 jako menšinový investor. Poté využil sporů dvou hlavních rodinných klanů a spojil se s šestasedmdesátiletým šéfem firmy Louis Vuitton Henrym Racamierem. Společně se jim podařilo zvítězit a rodinu stojící za Moët Hennessy ze společnosti „vyštípat“. Ani to ale Bernardu Arnaultovi nestačilo – brzy se dostal do sporů i s Racamierem a rozhodl se zbavit i jej. Postupně navýšil svůj podíl v LVMH na majoritní a po sérií tvrdých právních bitev nakonec na začátku roku 1990 LVMH zcela ovládl.

Bezskrupulózní způsob, jímž Bernard Arnault odstranil z cesty nepohodlného partnera a podmanil si holding LVMH, byl do té doby ve francouzském byznysu nevídaný. Francouzští podnikatelé si zakládali na gentlemanském přístupu k obchodování a dravec Arnault pochopitelně mnoho z nich pobouřil. Díky nekompromisnosti, s jakou investoval a zároveň se zbavoval nevýdělečných částí svého impéria, si vysloužil i přezdívky francouzský Donald Trump nebo Terminátor. „Bylo mi jedno, co o mně píší,“ říká Bernard Arnault v interview pro WSJ. „Prostě jsem reprezentoval ve Francii nový styl managementu – drzý americký přístup.“

Po ovládnutí LVMH zahájil Bernard Arnault mohutnou ofenzívu a v 90. letech 20. století skoupil desítky firem. Měly společnou jednu věc – produkovaly luxusní a drahé výrobky. Ne všechny nákupy ale byly stejně úspěšné. Některé z firem zpočátku negenerovaly příjmy a Arnault musel dokonce načas akvizice kvůli problémům LVMH s cash flow pozastavit.

I Bernard Arnault ale při jednom pokusu o akvizici narazil. To když se v roce 2001 pokusil pohltit jednoho ze svých největších a nejsilnějších konkurentů – módní dům Gucci. Ve sporu o ovládnutí firmy Arnault musel opět absolvovat dlouhé právní bitvy a tentokrát svému protivníkovi, majiteli holdingu PPR Francoisi Pinaultovi, podlehl, a stali se z nich nesmiřitelní nepřátelé. Nakonec se ale i z prohry v souboji o Gucci majitel LVMH mohl v podstatě radovat. Konečná dohoda s Pinaultem totiž byla podepsána 10. září 2001. Den nato teroristický útok na Spojené státy zahájil dvouletý propad obchodu s luxusním zbožím.

Podnikání s kreativitou

Jen s agresivním podnikatelským stylem a obchodním duchem by však zřejmě Bernard Arnault v tak specifické oblasti, jako je móda a obchod s luxusním zbožím, zřejmě neobstál. Pianista a milovník umění ale do podnikání vnáší i vlastní kreativitu. „Vždy mě zajímalo podnikání, které kombinuje kreativitu a byznys. Už když jsem pracoval v rodinné stavební firmě, nejvíce mě bavila setkání a diskuse s architekty,“ vypráví Arnault v interview pro CNN. Právě díky svému uměleckému cítění dokázal Bernard Arnault objevit pro své módní firmy mladé talentované designéry a návrháře. Ty si doslova hýčká, na rozdíl od manažerů, které je schopen propustit bez mrknutí oka. „Designéři a návrháři jsou bližší umělcům než inženýrům. Nejsou jako normální manažeři a nemůžete je zasadit do racionálního prostředí. Někdy chodí do práce pozdě, ale to musíte akceptovat, musíte se jim snažit porozumět,“ popisuje svůj vztah k návrhářům Arnault. Mezi jeho největší esa patří momentálně John Galliano v Dioru a Marc Jacobs v Louis Vuitton. Kreativní podíl na výsledcích jeho módních firem nespočívá však pouze v objevování perspektivních designérů. Arnault sám často ovlivňuje i rozhodování o nových modelech šatů nebo kabelek. Nečiní mu problém nechat novinky několikrát upravovat i kvůli sebemenším detailům. „Do kreativního procesu zasahuji často a baví mě to. Často se setkávám s designéry, diskutujeme o nových modelech, oni mi ukazují svoje nápady. Líbí se mi ta kombinace, kdy kreativnímu procesu dodávám organizační rámec, aby byl úspěšný i obchodně,“ vysvětluje svůj přístup k řízení firmy Arnault. Byznysmen pianista**

Bernard Arnault s luxusem nejenom obchoduje. Krásnými věcmi se obklopuje i v soukromí. V jeho domě, bývalém hotelu s výhledem na Eiffelovku, visí malby od Picassa, Andyho Warhola a najdete tam i moderní umění Damiena Hirsta nebo Mauritia Cattelana. V západní Paříži postavil muzeum současného umění. Jedním z koníčků nejbohatšího Francouze je vedle sportování a udržování štíhlé linie také hudba. Sám Bernard Arnault sice neměl dostatečný talent na to, aby se uplatnil jako profesionální pianista, perfektní interpretací Chopina si ale údajně získal srdce své současné druhé manželky, kanadské koncertní pianistky Hélene Mercierové, kterou potkal v roce 1989.

O osm měsíců později se Bernard Arnault s Hélene oženil. Společně s dětmi z prvního manželství s Anne Dewavrinovou má Arnault celkem pět potomků. Nejstarší syn a dcera už pracují na manažerských pozicích v rodinném podniku, zbylé děti ještě studují. Podle slov Mercierové si Arnault i přes velkou pracovní vytíženost dodnes najde čas, aby se svým sedmnáctiletým synem psal domácí úkoly z matematiky.

V posledních několika letech se Arnault také více věnuje filantropii. Na rozdíl od jiných miliardářů se ale majitel impéria luxusu dobročinnými projekty příliš nechlubí a odmítá zveřejnit jejich detaily. „Lidem pracujícím ve skupině LVMH to dává pocit, že nepracují jenom kvůli cash flow firmy, ale také pro něco většího,“ vysvětluje Bernard Arnault. Přestože už dosáhl hranice, kdy vydělané peníze téměř nezvládne ani spočítat, myslí přesto na budoucnost. „Stále chci pokračovat a zvětšovat skupinu LVMH. Je to moje práce, ale také moje radost,“ uzavírá Arnault.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče