Pan zpěvák

05. června 2009, 13:08 - Mgr. Pavel Pokorný
05. června 2009, 13:08

Cokoli v dobách největší slávy Matuška zazpíval, byl hit

Přiznám se, že mě zpráva o skonu Waldemara Matušky docela zaskočila. Samozřejmě, všichni věděli o jeho nemocích, že nemůže ze zdravotních důvodů přiletět z floridské „chalupy“ koncertovat domů do Česka. Ale že se nakonec vrátí už napořád… Ne, to jsem opravdu nečekal. Vždyť i po sedmdesátce z něj životní elán přímo čišel, chuť živě zpívat neztratil a na pódiu to stále uměl rozbalit s temperamentem sobě vlastním. Přestože Matuškova kariéra od osmdesátých let skomírala a po jeho emigraci do USA se prakticky ocitla ve fázi zimního spánku, vždy, když vousatý bard umělecky procitl, dokazoval, že v české populární hudbě nikdy neměl sobě rovného. Promiňte, mistře Gotte! Moje babička vás měla raději, já zas dávám přednost Waldovi. Jeho přirozený baryton mým uším zní lépe než váš školený lyrický tenor. Ale to je věc názoru. Proč ještě to u mě Matuška vyhrává? Bohémové jako on vždycky působí sympatičtěji a tak nějak lidštěji, avšak úspěch košického rodáka nepřišel sám od sebe. Jako vyučený sklář se chtěl mermomocí prosadit u Moserů v Karlových Varech. Poradili mu, ať zkusí něco jiného, nebo že se ufouká k smrti. Zvolil muziku – uměl mimochodem skvěle zabrnkat na banjo, kytaru i basu – ale i v této profesi se prosazoval pozvolna.
Po mimopražských i pražských štacích, cizelování schopností v různých hudebních žánrech a díky osudovému setkání s Jiřím Suchým nakonec zakotvil v Semaforu. Tehdy začala hvězda muzikanta, zpěváka a později i herce závratně stoupat. Najednou se ukázalo (a dlouho platilo), že cokoli Matuška zazpívá, je hit. Mohla to být lidovka, píseň od tandemu Suchý-Šlitr nebo převzatá americká country odrhovačka – v jeho podání to byly perly. A když už nemohl komunisty vydýchat, odešel, což se, myslím, též cení.
V roce 1968, na vrcholu slávy, vyslovil celkem banální myšlenku, že „nejlíp můžete dělat to, co vás baví“. On ale nemluvil do větru – zpívání totiž miloval. Nepochybuji, že to platilo ještě 30. května 2009, kdy Waldemar Matuška na Floridě v 76 letech zemřel.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče