Památková péče bez investic státu chátrá

19. dubna 2004, 00:00 - (zv, dm)
19. dubna 2004, 00:00

ČESKÁ REPUBLIKA PATŘÍ CO DO POČTU HISTORICKÝCH ARCHITEKTONICKÝCH SKVOSTŮ K VELMOCÍM. NA SEZNAMU JE ZAPSÁNO PŘIBLIŽNĚ 40 TISÍC PAMÁTEK, Z NICHŽ DVANÁCT FIGURUJE VE SVĚTOVÉM SEZNAMU KULTURNÍCH PAMÁTEK UNESCO.

Soukromý vlastník nebývá nejlepším správcem. „Nemá příliš velký zájem na udržování objektu v původní podobě,“ míní ing. arch. Jan Hrubý, CSc., z Ústavu teorie architektury FA VUT v Brně. Podle něho naopak sleduje pragmatické cíle, chce, aby mu budova sloužila a údržba přišla na co nejméně peněz. Proto se někteří nynější majitelé těchto skvostů často dostávají do konfliktu s představami památkářů. Mezi historické budovy patří totiž i obrovské stavby, které vyžadují velké finanční částky na údržbu a jsou nad možnosti jejich majitelů. Přestože nikdo nechce znovu lidem majetek odebírat, nejlepším správcem památek by byl zřejmě stát. „Dá se říci, že v naší zemi nemáme příliš dobré zkušenosti svlastníky památek, neboť opravy chápou jako zásah do jejich práv. Přesto se domnívám, že péče o historické objekty je u nás na lepší úrovni, než tomu bylo v minulosti,“ poznamenal Jan Hrubý. Je jen málo zemí v Evropě, které se dokáží o své dědictví postarat lépe a na opravy uvolňují část ze svých rozpočtů nebo podporují přímo jejich majitele. U nás zatím památková péče pouze radí, jak by měly památky vypadat, ale peníze nejsou. Odborníci tvrdí, že jejich majitelé by měli alespoň objekty nějakým způsobem zakonzervovat pro budoucí generace, ale rozhodně je neničit. Dobrým příkladem je mj. židovské gheto v Třebíči, kde stojí řada opravených domů s novou fasádou a střechami. Fakt je, že jde zřejmě zase jen o peníze. Dříve zdevastovaná část města byla totiž zapsána do seznamu UNESCO, proto tam movitější lidé začali kupovat staré domy aopravují je na své náklady. Být vlastníkem památky je krásné, ale je to zároveň i velký závazek. Řada majitelů si po restitucích představovala, že budovy rychle prodají a zbohatnou. Pokud však nestály na lukrativních místech v centrech měst, nikdo o ně nejevil zájem. Totéž platí i o venkovských zámečcích a různých usedlostech. Jejich majitelé mnohdy působí v zahraničí a nemají o svůj majetek zájem, i když jim zákon ukládá povinnost se o něj starat. „Na začátku 20. století dokázali majitelé opravovat a udržovat i rozsáhlé nemovitosti, protože většinou měli další dvě či tři fabriky, které vydělávaly dostatek prostředků. Při současných restitucích však je situace jiná. Nemůžeme po těchto lidech chtít, aby opravili nebo udržovali starou továrnu, statek, zámecký areál apod.,“ doplnil J. Hrubý. Podle něho je také nereálné se domnívat, že lze opravit barokní zámek se vším všudy, bude uveden do původního stavu a někdo v něm bude bydlet barokním způsobem. Totéž platí iu průmyslových komplexů (tzv. průmyslové dědictví). n

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče